Umělecké dílo v kontextu společnosti

4. 1. 2008 / Štěpán Kotrba

opravná reakce na "burcující recenzi" Jana Paula ""Ztohoven" půjdou k soudu, jenomže co vlastně bude souzeno?"

Představa, že umělecké dílo je možné posuzovat teprve tehdy, když pochopíme zámysl jeho tvůrce - podle Jana Paula "by umělecké dílo mělo být posuzováno jen ve svém záměru" - je nebezpečný omyl, zvlášť v oblasti užitého umění je to antiteze. Záměr může být jiný, než je kvalita jeho vyjádření. Ještě nebezpečnější omyl je přijmout anarchistickou tezi výstavy Dokumenta Kassel 1992, že "uměním je všechno, co je za umění prohlášeno". To je výmluva žvanilů a neumětelů, aby mohli zkasírovat hlupáky, případně kurátorů a uměleckých teoretiků, té příživné třídy vykladačů slova Božího.

Kdyby tomu bylo tak, jak praví Paul, pak by největším umělcem světa byl George Bush, který za svého uměleckého působení v čele USA dokáal naplno využít celou pletu možností, kterou měl k dispozici. Obrátil v ruiny několik zemí se starobylou civilizací na druhém konci zeměkoule, aby všem ukázal pravdivost svého náboženského osvícení. Nejsou při této interpretaci umění ty řady balkánských a iráckých mrtvol , rozvaliny Persie a řeckokatolických chrámů na Balkáně "ve jménu znovuzrozeního Ježíše" větším a silnějším obrazem, než Breughelovy výjevy z Apokalypsy? Přesto si to věřící, jinověrci ani ateisté nemyslí a Breughelova fantaskní estetika je brána jako umění daleko autentičtěji..., zatímco Bush je posuzován v kontextu politických, ekonomických i civilizačních dopadů svých válečných inscenací jako válečný zločinec dle mezinárodního práva.

Umělečtí provokatéři a karikaturisté skupiny Ztohoven za umění vydávali vizualizovaný politický čin. Humanistický čin, pravda. Ve světě politických konstruktů mělo jejich "umění" symbolický význam. Sem patřilo. Ale nebylo to umění. Byla to propaganda politického názoru. Nesoudím, jestli dobrého nebo špatného. Ale i v tomto rámci bude jejich čin posuzován a souzen. Jinými. Jako politický čin. Jestli Jan Paul chce, tak toto je "role umění v kontextu společnosti". Vztahují se na něj kontextuální měřítka, a takto užité umělecké dílo nebude posuzováno nikdy "an sich", jak to umělec či politik myslel. Je to užité umění. Umělec bude vždy hodnocen za dosažený účinek svého díla. Jinak si ho může strčit někam, nebo do galerie. To pak vyjde nastejno.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 4.1. 2008