Henry Kissinger o Vladimíru Putinovi:

"Myslí si, že je reformátor"

3. 1. 2008

Kanadské vydání amerického časopisu Time přináší v posledním čísle roku 2007 na titulní stránce fotografii ruského prezidenta Vladimíra Putina jakožto "osobnosti roku 2007" s podtitulkem, že se jedná o "cara nového Ruska". Jemu je věnována většina článků počínaje tím, který vysvětluje, proč byl zvolen právě on, přes jeho životopis člověka vzešlého z obyčejného prostředí, přes dějiny "ruské duše", srovnání Ruska a Číny, názory na Putinovo místo v dějinách, až po ukázky, jak dnes žije ruská hédonistická smetánka. Jedním ze zajímavých článků je rozhovor pana Romeshe Ratnesara, reportéra týdeníku Time, s bývalým americkým ministrem zahraničních věcí Henrym Kissingerem. Shrnujeme.

Jak vysvětlíte rozdíl v tom, jak na V. Putina hledí někteří politici na Západě - jakožto na agresívního, autoritativního a nedemokratického politika, zatímco Rusové mu dávají neobyčejně vysokou podporu?
Kissinger: Putin se stal prezidentem v době, kdy se rozpadlo sovětské impérium a s ním 300 roků ruské historie. Ruská měna - rubl - byla nesmírně znehodnocená. Ruští občané proto hodnotí Vladimíra Putina podle toho, jaká je jejich dnešní životní úroveň ve srování s tou, kterou měli v době, kdy se on ujímal moci.

Také ho hodnotí podle toho, jak obnovil Rusko a dal mu místo na mezinárodním fóru. Pravděpodobně se hodně Rusů domnívá, že je jejich systém otevřenější pro jejich požadavky, než byl kterýkoliv dřívější systém, ačkoliv my bychom jej podle západních norem nenazývali demokratickým.

Vzhledem k tomu, že jste se mnohokrát setkal s prezidentem Putinem, jak se Vám jeví jako člověk?
Je výjimečně inteligentní, velice zaměřený na předmět diskuse a je výborně obeznámený s problémy mezinárodní politiky. Nesnaží se upoutat vás svým osobním kouzlem. Je směsí nezúčastněnosti, významného stupně inteligence, strategického chápání a ruského nacionalismu.
Jaký druh vztahů si přeje pro Rusko se Západem?
Nemyslím si, že hledí na Západ jako na jednolitý celek. Provádí zahraniční politiku podle požadavků národních zájmů Ruska a není mu cizí využívat rozporů na Západě, aby posílil ruské pozice. Jeho základní motivací není v žádném případě, aby Rusko vstoupilo do nějaké demokratické společnosti ani do nějaké západní skupiny.
Jak byste charakterizoval vztahy mezi Moskvou a Washingtonem?
Putinův osobní vztah k Bushovi je velice dobrý. Po svém prvním setkání s Putinem řekl Bush, že se podíval Putinovi do očí a našel v nich spřízněnou duši. Tehdy si z něho dělal americký tisk legraci. Pro Putina to ale znamenalo uznání rovnocennosti a možnosti partnerství se Spojenými státy na stejné úrovni. Na prezidentovi Bushovi ocenil to, že ho všeobecně nepoučoval. Nevadí mu, že Bush tvrdě obhajuje americké národní zájmy, protože to je to, co od státníků očekává.

Je příliš silná tendence jednat s Ruskem, jakoby bylo celkovým nebezpečím pro Spojené státy. Rusko má ohromné problémy. Má velice dlouhé a nestabilní hranice. Má vysokou úmrtnost a počet jeho obyvatel klesá. Na Rusko by se tedy nemělo pohlížet jako na globální nebezpečí. Ono samo si přeje, aby se na ně pohlíželo jako na významnou mocnost.

Nemají Spojené státy zájem, aby se ozývaly proti omezování politické svobody a lidských práv v Rusku?
Je důležité porozumět tomu, co Putin představuje. Putin není Stalin, který by měl pocit, že musí zničit každého, o kom by se domníval, že by s ním v budoucnu nesouhlasil. Putin je člověk, který chce soustředit moc, aby dosáhl svého bezprostředního cíle. Proto nevidíme žádný všeobecný útok na lidská práva. Vidíme omezování občanských práv u skupin, které podle jeho názorů ohrožují režim. Tento process ale není všude stejný. Televize je pod kontrolou, ale noviny jsou v podstatě svobodné. Názory, že by mohla Amerika změnit domácí strukturu Ruska, by ale byly základem pro stálou krizi. Amerika má stát za demokratickými hodnotami. A měla by podporovat lidská práva. Jenže musí dát tyto cíle do vztahu k jiným zájmům.
Jak Putin tak i Bush vstupují do posledního roku svých prezidentských funkcí. Vy jste mluvil s oběma. Čeho mohou spolu dosáhnout před odchodem ze svého postavení?
Putin si nepřeje, aby se Spojené státy chovaly jako hegemon. Kde tedy může, tam se bude snažit vyrovnávat se Americe - ne tím, že by jí bral to postavení, které dnes zastává, ale aby jí zabraňoval v dalším postupu. Současně ale vidí Putin Spojené státy ve své geostrategické koncepci jakožto logického partnera pro Rusko. Spojené státy nejsou u ruských hranic, nepožadují ruské území a ani v dějinách není známek o tom, že by Spojené státy požadovaly ruské území a při tom jsou velice mocné. Rusko a Spojené státy by mohly spolupracovat ve prospěch světové bezpečnosti. I na Rusko dopadá kus prestiže za to, že spolupracuje se Spojenými státy. Všechna tato skutečnost poskytuje Spojeným státům příležitost, aby dokázaly dát svoji misionářskou politiku do vztahu ke strategickým cílům. Takovými příležitostmi je třeba jednání z Íránem, zajišťování míru na Středním východě a globální přístup k nerozšiřování zbraní hromadného ničení.
Jak zhodnotí historici Putinovu činnost a jeho význam během doby, kdy byl prezidentem?
Velcí ruští reformátoři jako Petr Veliký a Kateřina Veliká byli doma velice autokratičtí a při tom pokrokoví podle tehdejších západních norem. Hledíte-li na Putina z tohoto hlediska, on je přesvědčen, že je reformátorem. Pravděpodobně bude považován za plodnou osobnost v dějinách Ruska, ale není demokratem.

Jak bude hodnocen? Na odpověď je příliš brzy. Rozhodně je významnou osobností. Velkou? Hm, to teprve uvidíme. Vedoucí politik se stává velkým, když zavede systém, který nezávisí absolutně na jediné osobě. Uvidíme, zdali je Putin schopen toho dosáhnout.

Připravil Miloš Kaláb

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 4.1. 2008