Jen 60% těch Němců, kteří vůbec mají místo, kde dělají práci, za kterou jsou placeni, má smlouvu na plný úvazek. Toto oslabení sociální situace pracovníků není odůvodňováno jen finanční a hospodářskou krizí, ale i pokračující systematickou flexibilizací pracovního poměru hlavně zaměstnaných žen…

Byla to prý tradice a situace na německém pracovním trhu ještě koncem dvacátého století. Lidé, kteří měli práci, dostávali takový plat, že se z toho dalo aspoň nějak žít. Od roku 2001 se to dost změnilo. Dnes má jen 60 procent lidí, kteří odvádějí práci za plat, smlouvu na „plný úvazek“. U žen to v roce 2008 platilo podle informací nadace Bertelsmann už jen pro 43,3%.

Hlavně v podnicích služeb jsou lidé stále více zaměstnáváni jen na částečný úvazek. V průmyslových firmách se tohle zatím tolik nešíří, tam se ale často používá jiná taktika na krácení práv zaměstnanců. Často se tam totiž na uvolněných místech zaměstnávají půjčovaní pracovníci a v poslední době také i zaměstnanci z firem, které jsou jinými částmi daného koncernu a které vznikly jen proto, aby nemusela být práce placena podle tarifních norem mateřské firmy. V některých případech byli dokonce dosavadní zaměstnanci koncernu managementem nuceni pod výhrůžkou možné výpovědi přijmout, že odejdou z podniku, v němž pracují, a přijmou zaměstnání v té části koncernu, která zaměstnance původnímu podniku půjčuje. To má za následek, že se jim snížily platy

Německá spolková ministryně práce a sociálních věcí Ursula Gertrud von der Leyen by chtěla v blízké budoucnosti změnit zákon ta, aby museli dostávat pracovníci z „půjčoven“ stejný plat jako zaměstnanci původní firmy. Tím by se alespoň částečně zastavilo oslabování práv zaměstnanců, nedobrovolně jen na část úvazku pracujícím ženám by to ovšem nepomohlo.