Autor začíná svůj článek tvrzením, že mobilita pracovní síly patří obecně ke zdrojům efektivního fungování hospodářství, aniž by specifikoval, zda toto tvrzení považuje za pravdu nebo mýtus – formulace však odpovídá spíše prezentaci nesporného faktu. Podívejme se, jak se s touto skutečností či mýtem vypořádal v pokračování svého článku.

Autor rozděluje téma na dvě části, v té první se zabývá mezioborovou mobilitou – a zde skutečně zpochybňuje mýtus o její samospasitelnosti a snad i prospěšnosti v moderní společnosti. Tím tedy své tvrzení o zdroji efektivního fungování staví do kategorie mýtu. Autor dokonce identifikuje další mýtus – totiž mýtus obecně špatné situace v ČR, když ukazuje, že v relativním srovnání v rámci EU si nestojíme špatně (i když je velmi sporné, zda index, jehož název odkazuje k ochraně pracovní síly, indikuje mezioborovou mobilitu).

Druhá část se věnuje geografické mobilitě pracovní síly. Zde autor plně vychází z předpokladu její plné prospěšnosti a pouze identifikuje překážky pro plnou (a tedy ideální) mobilitu pracovní síly. Přesto je možné najít oblasti, kdy má vysoká mobilita pracovních sil negativní dopady.

Předně je zvláštní, že u tématu, jakým je mobilita pracovních sil, není zohledněn prostorový rozměr a stav poznání v oblasti geografie a regionálního rozvoje.

Mobilita pracovních sil obecně znamená odliv (zejména kvalifikovaných) pracovních sil z periferních regionů do regionů jádrových. Důsledky nejsou jednoznačně pozitivní. Odchod schopných a aktivních obyvatel periferie ("brain drain") vede k dalšímu oslabování periferních oblastí a k posílení (či vytvoření) regionálních problémů. Notoricky známým příkladem je stav v bývalé NDR, kde jsou dopady vysoké mobility směřující do bohatší části sjednoceného Německa zřejmé a dobře zdokumentované. V regionu zůstávají pouze ti, kteří z nějakého důvodu region nemohou opustit (staří lidé a ti, kdo se o ně starají, lidé zcela nekvalifikovaní...). To vede k urychlení úpadku a v důsledku toho k nevyužití potenciálu regionu se všemi negativními dopady.

Zde je nutno upozornit, že v rámci EU patříme spíše mezi periferii. Situace je u nás podpořena i zmatenými až škodlivými kroky vlády, zejména v oblasti vědy a výzkumu. Není asi tajemstvím, že mnoho výzkumných pracovníků z perspektivních oborů zvažuje odchod do zahraničí - tedy mnoho těch schopných s vysokým potenciálem.

K odlišné situaci dochází v jádrových oblastech, které sice vydělávají na přetahování schopných lidí z periferie, ovšem za dvojí cenu - dochází k polarizaci mezi jádrem a periferií (tedy dochází ke ztrátě sociální soudržnosti se všemi negativními dopady), může také docházet k růstu nákladů z rozsahu, počínaje dopravními kongescemi a (poměrně koncentrovanou) zátěží životního prostředí, a konče třeba tlakem na možnosti bydlení a výši nájmů.

Mobilita pracovních sil má také nezanedbatelné negativní dopady na oblast sociální. V první řadě účastníci pracovní mobility ztrácí část svých - obvykle dlouhodobě budovaných - kontaktů, tedy jsou ochuzeni o část svého sociálního kapitálu, který se však ve statistikách neobjevuje (zde je však nutno poznamenat, že zároveň může docházet k výhodnému propojování různých oblastí vazbami, které by jinak neexistovaly).

Druhou oblastí je vnitrorodinná mezigenerační péče, která pak musí být v mnohem větší míře zajišťována na institucionalizované bázi (ať už veřejné či soukromé, příkladem mohou být jesle a služby pro seniory). Je paradoxní, že toto ochuzení společnosti může zvyšovat "magický" ukazatel HDP.

Z výše uvedených příkladů je tedy vidět, že mobilita pracovních sil není vždy a zcela nesporně výhodou – a že o ní existuje nepochybně mnoho mýtů, které by bylo vhodné uvádět na pravou míru. Původní článek však v této věci učinil jen velmi málo.