Když "vědomí" vylučuje morálku

23. 10. 2009 / Pavel Urban

Podle Michala Kuklíka jsou "výklady o 'kognitivní schopnosti' a 'morálce zvířat' hloupé. Člověk může jen zvenku pozorovat děje zvířat a popisovat je tak, aby se vyhnul polidšťování". Celá tato argumentace ovšem stojí na tvrzení, že zvířata se nedějí vědomím. Jak na to Michal Kuklík přišel?

Přímo to v článku napsáno není. Pouze naznačeno: dvě vědomí se spolu domlouvají řečí. Pokud to stačí, pak například moje kočka nepochybně vědomí má. Je schopna mi například říci, zda chce k večeři mléko nebo granule (ukáže čumákem na příslušnou misku). Vědomí pak mají i počítače, bez jejichž schopnosti navzájem komunikovat by náš svět dnes vypadal jinak.

Pravda, v obou případech jde o komunikaci bez použití akustických symbolů. To je ale věc komunikačního protokolu, nikoli "řeči" v obecném smyslu.

Otázka, jak "se dějí" počítače nebo třeba vzájemně spolupracující bakterie je v jistém filozofickém smyslu zajímavá. Vzájemné interakce se tu ale odehrávají podle jednoduchých schémat, která existenci vědomí nevyžadují. Naproti tomu vyšší obratlovci disponují informačním hardwarem, který se v podstatných rysech shoduje s lidským. Také mnohé jejich reakce na vnější podněty jsou podobné lidským. Tohle se o kamení rozhodně říci nedá. Tady by mělo platit, že když něco vypadá jako kachna, chodí jako kachna, kváká jako kachna atd., pak to s největší pravděpodobností bude kachna. Dokud se nenajde něco, co tento závěr vyvrátí.

Pokud to někomu nestačí a trvá na tom, že je nutné poznat, jak "se děje" pozorovaný subjekt, pak nemá smysl mluvit o morálce a kognitivních schopnostech ani u člověka. I tady platí, že jiní lidé "se dějí" trochu odlišně než já. Schopnost jazyka překlenout tyto rozdíly je omezená a v praxi i tato omezená možnost nebývá často využívána. I tady hrozí riziko "polidšťování" podle sebe sama, které nemusí odpovídat skutečnosti.

Vědecký výzkum, Akademie věd a společnost
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 23.10. 2009