14. 10. 2009
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
14. 10. 2009

Klaus mezi Lisabonskou smlouvou a Benešovými dekrety

V souvislosti s posledním krokem V. Klause v rámci procesu ratifikace Lisabonské smlouvy se objevilo mnoho různých, a podle mne morálně i odborně zmatených, reakcí. Chtěl bych k těmto zmatkům stručně vyjádřit to, co považuji za podstatné.

Nejprve k té odborné zmatenosti. Pobavil mne Jan Čulík, když 9. 10. osočil Jana Fischera, že nemluvil pravdu, když řekl, že vláda neměla k dispozici žádné analýzy, které by svědčily o hrozbě prolomení Benešových dekretů, protože přece již byla zveřejněna analýza týmu europoslankyně Bobošíkové, a na Britských listech ke všemu byla zveřejněna analýza JUDr. J. Kuby.

Ve věci paní europoslankyně již jistý čtenář BL správně poznamenal, že se nejedná o analýzu, ale jakousi předběžnou studii. Klíčovou pro tuto "analýzu" je otázka, zda bude Soudní dvůr ES (v Lucemburku) (ESD) vykládat Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP) stejně, jak to činí Evropský soud pro lidská práva (ve Štrasburku) (ESLP). Je zde uvedeno několik z kontextu vytržených výroků soudce J. Malenovského, z nichž jsou pak činěny dalekosáhlé závěry. Ze zjištění, že je možné, že ESD bude EÚLP vykládat jinak než ESLP, je logicky zcela chybně vyvozen závěr, že tedy jsou v ohrožení i Benešovy dekrety. Skutečnost, že výklad EÚLP ze strany ESD a ESLP obecně nemusí být vždy totožný, přece ještě neznamená, že ESD najednou pomine veškeré právní zásady a pravidla a bude rozhodovat svévolně.

Pokud jde o rozbor JUDr. J. Kuby, rovněž se nemohu ubránit tvrzení, že vlastně o právní analýzu vůbec nejde. Jde o jakousi politickou předpověď budoucnosti, ještě ke všemu založenou na pocitech a strachu ze Sudeťáků. O naprosté neznalosti evropského práva a rozhodovací praxe ESD svědčí jeho zmínky typu:

"Nutno tak ocenit, že oba europoslanci se snaží alarmovat veřejnost [...] [n]amísto permanentní diskuse o tomto více jak pětisetstránkovém konglomerátu mnohdy i nehomogenních principů, algoritmů a poloalgoritmů, zásad a skoroprincipů. Některých zřetelných, jiných mlhavých. A tak předurčeného k účelovému výkladu a aplikaci institucemi fakticky ovládanými především národy, jenž budou těžit ze své početní převahy."
"Neurčitost, mlhavost a mnohovýznamovost textu Lisabonské smlouvy tak nasvědčuje, že po jejím přijetí bude její obsah dále krystalizovat. Až se vyhraní do podoby již zcela přímočarých, kogentních norem, jenž přinesou transformaci současného přechodového stavu evropského soustátí v mocensky jednolitý, autoritativní státní útvar, samozřejmě s již standardní ústavou."

Takováto vyjádření nemají nic společného se seriózním odborným rozborem, navíc jsou to slova úplného laika z pohledu evropského práva. Text Lisabonské smlouvy vychází (respektive je okopírován) z textu stávajících zakládacích Smluv a metody výkladu vyplývající z lege artis nemohou vést k výkladu, který by popřel více než 40 let vývoje zakládacích Smluv. Navíc, pojítkem právních řádů (alespoň kontinentálních) evropských států jsou určité základní zásady, které respektuje jak ESLP, tak ESD ve své rozhodovací praxi, a které vůbec nejsou tak mlhavé a neurčité, jak si dr. Kuba myslí -- mimochodem je uplatňuje i náš Ústavní soud. Mezi nimi je i zásada právní jistoty, zásada legitimního očekávání i zákaz zpětné účinnosti (zákaz retroaktivity), které brání tomu, aby byly právní účinky právního předpisu vzniklé před 60-ti lety zpětně zapovězeny.

Navíc je nutno zdůraznit to, co mnozí "odborníci" v této souvislosti zcela opomíjejí:

-- Listina základních práv EU se neuplatní ve vztahu k pravomocem členských států, ale výhradně k pravomocem Unie -- tedy ve vztahu k činnosti jejích orgánů a případně ve vztahu k činnosti orgánů členských států, pokud tyto svým jednáním přímo vykonávají pravomoc Společenství;

-- EU nemá (a nebude mít) pravomoc regulovat otázky vlastnictví, takže ani v této souvislosti se orgány členských států nebudou muset řídit přímo Listinou základních práv EU, a EU ani nemůže přijímat žádnou legislativu;

-- ESD nemá (ani na základě Lisabonské smlouvy nebude mít) pravomoc k přezkumu vnitrostátních aktů a nemůže tedy vnitrostátní akt prohlásit za neplatný; je však pravda, že vnitrostátní orgány mají povinnost neuplatnit každé takové ustanovení vnitrostátního práva, které by bylo s evropským právem v rozporu;

-- Rozhodnutí ESD nevylučuje podání stížnosti k ESLP;

-- ESD ve své rozhodovací praxi uznává mezinárodní právo jako relevantní, snaží se o výklad konformní s mezinárodním právem a je připraven mu přiznat i potřebný přímý účinek tam, kde je to možné. Proto by vždy nutně bral v úvahu i mezinárodně právní režim, který byl po druhé světové válce stanoven.

Na tomto základě je skutečně možno vyloučit, že by konfiskace provedené na základě Benešových dekretů byly zpochybnitelné před ESD na základě Lisabonské smlouvy. Ke stejnému závěru dospívá i dosud nejfundovanější právní analýza, kterou jsem dosud k tématu Benešových dekretů četl, od profesora Ch. Tomuschata (Humboldt-Universität, Berlin), který poukazuje na to, že právní účinky "majetkových" Benešových dekretů jsou již vyhaslé, a nelze je tudíž zpochybnit.

Uvedená analýza ale dospívá ke kritickému závěru, pokud jde o zákon č. 115/1946 Sb. ze dne 8. května 1946 o právnosti jednání souvisících s bojem o znovunabytí svobody Čechů a Slováků. Tento zákon totiž stanoví, že jednání, k němuž došlo v době od 30. září 1938 do 28. října 1945 a jehož účelem bylo přispět k boji o znovunabytí svobody Čechů a Slováků nebo které směřovalo ke spravedlivé odplatě za činy okupantů nebo jejich pomahačů, není bezprávné ani tehdy, bylo-li by jinak podle platných předpisů trestné. Jinými slovy (a zjednodušeně řečeno) se tímto zákonem také promíjejí vraždy z odplaty a msty na osobách německé a maďarské národnosti provedené nejen za války, ale ještě půl roku po skončení války, a jako takový byl a je evropskou výjimkou. Tento zákon skutečně nemá oporu ani v mezinárodním právu a vzhledem k tomu, že je dodnes účinný, může dodnes chránit některé osoby, které se v uvedeném předválečném, válečném a poválečném období dopustily činů, které nemůže žádný stát, který se označuje za "právní", tolerovat. Jelikož však by tyto činy (pokud by byly trestnými činy) navíc byly podle českého vnitrostátního práva promlčeny, však ani ESD nemůže do budoucna prosadit potrestání ještě žijících pachatelů těchto činů (obecné otázky promlčení v trestním právu nejsou v pravomoci EU) nebo jejich vydání do zahraničí (jelikož platí zásada oboustranné trestnosti dotčeného jednání). Jak poznamenává prof. Tomuschat, Česká republika však tím, že i nadále toleruje právní účinky tohoto zákona, porušuje dodnes své základní povinnosti v oblasti lidských práv. S tímto závěrem je třeba se ztotožnit, jelikož zákon dodnes zaručuje beztrestnost mimo jiné vrahům, kteří takto zavrženíhodným způsobem jednali i dlouhé měsíce po skončení války.

Pokud jde o tu "morální" zmatenost, chtěl bych poukázat na jednání V. Klause i to, jak reaguje česká společnost, která místo toho, aby jednoznačně prezidentovu iniciativu odmítla jako porušení veškerých politických, právních, ale i morálních hledisek, mu naopak ještě věnuje pozornost. V. Klaus byl prezidentem v době, kdy se na textu Lisabonské smlouvy pracovalo. Byl prezidentem i v době, kdy se podepisoval text Lisabonské smlouvy. Byl dokonce již prezidentem v době, kdy se podepisovala její předchůdkyně, Ústava pro Evropu (která je v podstatě totožná s Lisabonskou smlouvou). Měl více než dostatek času na to, aby si dokument prostudoval, vyjádřil své námitky i představil své konkrétní požadavky vládě i veřejnosti. To však neučinil. Stejně jako se dnes ohání svou pravomocí podle čl. 63 odst. 1 písm. b) Ústavy ratifikovat mezinárodní smlouvy, i tehdy se měl prezident ohánět pravomocí sjednávat mezinárodní smlouvy, která je založena stejným ustanovením. Místo toho ale nejprve práci na nové smlouvě bohorovně ignoroval. Poté začal o Lisabonské smlouvě šířit nepravdy a lži (uveďme za všechny například jeho tvrzení, že Lisabonskou smlouvou evropské právo dostává přednost před právem vnitrostátním -- které není pravdivé, jelikož to platí pro stávající zakládací Smlouvy a platilo to v době, kdy ČR k EU přistoupila, a nikoliv až prostřednictvím Lisabonské smlouvy). Poté, když neuspěl, sliboval, že Lisabonskou smlouvu nezablokuje, pokud by s ní Irové ve druhém referendu vyjádřili souhlas. Pak přišlo jeho slavné podání před Ústavním soudem, které bylo opět snůškou neucelených politických (a nikoli ústavněprávních) argumentů, které opět vycházely z jeho hluboké neznalosti českého, evropského i mezinárodního práva. Nyní, když všechny fáze jednání o dokumentu řádně proběhly, si klade další podmínky, které však nevyřkl v době, která k tomu byla určena.

Každá lidská činnost obecně má svůj postup, to platí o to více v případě sjednávání mezinárodních smluv. A daný postup se dodržuje prostě proto, aby bylo i ve větším okruhu účastníků možno dosáhnout určitého výsledku jednání -- a jeho dodržení je nejen věcí mezinárodního kreditu daného státu, ale i věcí morální odpovědnosti a osobní cti účastníků tohoto procesu. V rámci takového postupu je nejprve vyhrazen čas na sjednávání textu přijatelného pro všechny účastníky, v jehož rámci mohou vznášet námitky a prosazovat změny textu, který však neběží donekonečna, ale musí mít své limity. Polsko i Irsko tohoto času využily. V. Klaus tehdy jakožto orgán odpovědný za sjednávání Smlouvy žádné konkrétní argumenty nepřednesl. Po této fázi přichází fáze ratifikace v členských státech, během níž jsou smluvní státy (a tedy i jejich orgány) povinny zdržet se jednání, která by mařila účel a cíl sjednané smlouvy. V. Klaus v té době radil jako prezident ČR Irům, aby Smlouvu neschvalovali. Když konečně přišla řada na ČR, souká ze sebe Klaus v rozporu s veškerými pravidly tohoto postupu nynější argument ohledně sudetských majetkových nároků.

Stejně tak se určitými postupy řídí i vnitrostátní právní rámec ratifikace mezinárodních smluv. Ani tady však prezident zjevně nechová žádný respekt vůči ústavně předepsaným pravidlům. Pouze díky uražené ješitnosti se při sjednávání dokumentu odmítal bavit s tehdejším předsedou vlády Topolánkem. Nyní, co byla Lisabonská smlouva schválena oběma komorami parlamentu a přezkoumána Ústavním soudem, dále odmítá uznat, že v případě Lisabonské smlouvy byly všechny ústavní náležitosti splněny a klade si další podmínky (které jsou navíc nezávislé na výsledku druhého projednávání smlouvy před Ústavním soudem).

Takto se skutečně nechová státník, ale buď technolog moci Stalinova ražení anebo nanejvýš arogantní narcis, pro kterého neplatí žádná pravidla. Jeho kroky poškozují pověst České republiky nesrovnatelně více, než svržení vlády uprostřed českého předsednictví EU. Svržení vlády sice přišlo nevhod, ale bylo provedeno řádně za použití legitimních prostředků demokratického politického boje (opozice vyslovila nedůvěru vládě na základě ústavně stanoveného postupu). Kladení dodatečných jednostranných požadavků na dvakrát sjednávanou smlouvu až ve fázi její ratifikace v rozporu s postupem stanoveným mezinárodním právem, a navíc v rozporu s vůlí české vlády i českého parlamentu, je nejenže nevhod, ale rovněž přímo odporuje chápání práva i morálky ve státech na západ od nás.

A ještě jednu poznámku k "tažení" V. Klause proti Lisabonské smlouvě. Na Lisabonské smlouvě je mnoho věcí, které je možno kritizovat. Mnoho lidí, zejména v "nových" členských státech, je přesvědčeno, že by se jim ještě nějakou dobu dobře žilo za stavu podle stávajících zakládacích Smluv a že by mohla být nová smlouva vyjednána teprve tehdy, až tyto státy získají nějakou zkušenost s fungováním EU. Existují oprávněné obavy ohledně snížení vlivu hlasu malých států v rozhodovacích orgánech EU. Avšak namísto toho, aby se skupinka Klaus -- Železný -- Bobošíková soustředila na to, jak v době vhodné (tedy v letech 2002 až 2006) konstruktivním způsobem vysvětlit tyto obavy "starým" členských státům, jejich politikům a jejich veřejnosti, soustředila se na šíření nepravdivých a zavádějících zpráv, jejichž cílem bylo naopak vyděsit českou společnost. Díky záměrně šířeným lžím z jejich strany byli nakonec i lidé, kteří měli proti Smlouvě o Ústavě pro Evropu a Lisabonské smlouvě opodstatněné výhrady, nuceni se od tohoto tábora distancovat ve prospěch schválení dokumentu. Jinými slovy, skupinka euroskeptiků svým odporným stylem jednání od kritiky nové Smlouvy odvrátila i konstruktivní hlasy, a tak zcela podkopala svůj cíl. Možná že i díky návštěvě V. Klause v Irsku tam měla Lisabonská smlouva v druhém referendu takovou podporu.

                 
Obsah vydání       14. 10. 2009
14. 10. 2009 Tanečky okolo Lisabonské smlouvy II Michael  Kroh
14. 10. 2009 Klaus mezi Lisabonskou smlouvou a Benešovými dekrety Jan  Hradil
14. 10. 2009 Malé radarové ohlédnutí do budoucnosti Jan  Neoral
14. 10. 2009 Energetická krize odložena? "Svět zachrání nové zdroje plynu"
14. 10. 2009 Kapr ticha Zdeněk  Hron
14. 10. 2009 21. srpen ve Vyprávěj = Anglické jahody Tomáš  Koloc
14. 10. 2009 Věř, však komu věříš, měř
14. 10. 2009 Odpor proti základnám: je to trochu jinak, než si myslí Sam G. Beaton Rudolf  Převrátil
14. 10. 2009 Marná sláva, bez vlivu v zahraničí Ne základnám toho moc nedosáhne Jan  Čulík
14. 10. 2009 Sme: Český prezident se zmečiarizoval
14. 10. 2009 Saúdská Arábie má zájem o systémy S-400
14. 10. 2009 O rozboru přírodních vzorků, neboli Matematika je výplodem lidského myšlení Uwe  Ladwig
14. 10. 2009 Život v klausuře?
14. 10. 2009 Ministr Tošovský zavelel plnou parou vzad
14. 10. 2009 Obama dostal Nobelovu cenu i za radar v Brdech
14. 10. 2009 SOS: Blíží se z USA II. vlna realitní krize? Vít  Klíma
14. 10. 2009 Co si dnes lidé myslí o pádu komunismu?
14. 10. 2009 K čemu jsou dobré konference? Marie  Haisová
14. 10. 2009 Vyjímečně opodstatněná zatvrzelost Jiří  Baťa
13. 10. 2009 Život v klausuře: Den prvý Karel  Dolejší
13. 10. 2009 Archeologie popřítomnosti aneb stýskání po budoucnosti Josef  Mikovec
13. 10. 2009 Co je to demokratický deficit? Ivo  Šebestík
13. 10. 2009 Ne základnám a rozšiřování prostoru Sam Graeme Beaton
13. 10. 2009 Fatálna kríza západnej sociálnej demokracie? Ľuboš  Blaha
13. 10. 2009 Vošajslich Ladislav  Žák
13. 10. 2009 Naše dluhy nejsou jen v penězích Milan  Dubský
13. 10. 2009 Čím asi je Nobelova cena míru pro Baracka Obamu (a pro svět?) Miloš  Dokulil
13. 10. 2009 "Benešovy dekrety" a hrozba retroaktivity? Miloš  Dokulil
13. 10. 2009 Komerční zaměření "poškozuje vědecký výzkum"
12. 10. 2009 Moskva žádá vysvětlení nové konfigurace protiraketové obrany Karel  Dolejší
8. 10. 2009 Hospodaření OSBL za září 2009

Odsun sudetských Němců a Benešovy dekrety RSS 2.0      Historie >
14. 10. 2009 Klaus mezi Lisabonskou smlouvou a Benešovými dekrety Jan  Hradil
13. 10. 2009 "Benešovy dekrety" a hrozba retroaktivity? Miloš  Dokulil
10. 10. 2009 Premiér Jan Fischer nemluví pravdu Jan  Čulík
13. 5. 2009 Copak musí být dokumentárně inzerovaný film dokumentem? Miloš  Dokulil
11. 5. 2009 Sedmdesát let od nacistické okupace Brna Pavel  Pečínka
2. 3. 2009 Zločinní Češi jsou komunistickým rasistickým kontrarevolučním národem :-) Karel  Dolejší
30. 10. 2008 Kde je ona česká státní idea v dnešní politice ODS? Ogňan  Tuleškov
8. 9. 2008 Francouzský Mnichov 1938 : "Spíš Hitlera než Lidovou frontu" Karel  Košťál
23. 8. 2006 Beneš a nenucená nadřazenost Martin  Škabraha
15. 6. 2006 Sudetoněmecký den nepřinesl nic nového Richard  Seemann
2. 2. 2006 Benešovy dekrety Alois  Matuška
21. 11. 2005 Provokace paní Merkelové   
18. 11. 2005 Merkelová podporuje zřízení Centra vyhnání Radek  Vogl
16. 9. 2005 Sudetští Němci v Krnově světí památku židů   
2. 9. 2005 Dějiny jsou prevít Pavel  Urban

Evropská ústava a Lisabonská smlouva RSS 2.0      Historie >
14. 10. 2009 Sme: Český prezident se zmečiarizoval   
14. 10. 2009 Klaus mezi Lisabonskou smlouvou a Benešovými dekrety Jan  Hradil
14. 10. 2009 Život v klausuře?   
14. 10. 2009 Tanečky okolo Lisabonské smlouvy II Michael  Kroh
14. 10. 2009 Věř, však komu věříš, měř   
14. 10. 2009 Vyjímečně opodstatněná zatvrzelost Jiří  Baťa
13. 10. 2009 Život v klausuře: Den prvý Karel  Dolejší
12. 10. 2009 Nebezpečí prolomení Benešových dekretů neexistuje Václav  Žák
11. 10. 2009 Klaus prohrál Boris  Cvek
11. 10. 2009 Prezident a nýmandi Štěpán  Kotrba
11. 10. 2009 Bývalý vicepremiér Vondra ani ostatní politici nemluví pravdu, o problému Listiny věděli Jana  Bobošíková
5. 10. 2009 Bžunda aneb triumf vůle Michal  Kuklík
5. 10. 2009 Osud Lisabonské smlouvy závisí na českém prezidentovi   
3. 10. 2009 Irsko schválilo Lisabonskou smlouvu   
30. 9. 2009 Irské referendum o Lisabonské smlouvě