Malé radarové ohlédnutí do budoucnosti

14. 10. 2009 / Jan Neoral

Záměr Topolánkovy vlády nainstalovat do naší malé republiky americké radarové monstrum nevyšel.

Vše bylo už řečeno. Kdo byl účasten, ten ví, jak to probíhalo. Koho to nezajímalo tehdy, toho to nezajímá ani dnes.

Tři roky jsem si uschovával výstřižky z tisku, nahrávky z televizních zpráv, diskuzí, komentářů, archivoval DVD s nahrávkami zahraničních redakcí, které mi je na rozdíl od našich médií ochotně poskytovaly.

Shromáždil jsem mnoho konfrontačních vyjádření našich politiků z nedávné minulosti a dneška - a je to velmi pozoruhodné čtení. Radar sice skončil, ale neskončila snaha těchto lidí znovu nás bez ostychu ohlupovat a slibovat. Čekají nás -- snad na jaře - volby do parlamentu. A tak se politici zase úporně snaží. Z nesčetných bilboardů a všech možných médií se opět starostlivě zubí ve snaze přesvědčit nás, že teď už definitivně a skutečně mají řešení, že jen oni jsou ti praví -- a pokud jim na to zase skočíme a zvolíme je, učiní nás tentokrát už opravdu šťastnými.

Zase se cpou do první řady. Jako bychom byli všichni hlupáci, neschopní si něco pamatovat. (Zejména jejich sliby a činy za poslední tři roky).

Připomeňme si znovu některá jména:

Topolánek, Vondra, Parkanová, Schwarzenberg, Bursík, Cyril Svoboda, Přemysl Sobotka, Vidím, Barták, Benda, Tluchoř, Pojar. Samozřejmě je jich možno jmenovat mnohem více -- ale už je únavné o nich psát, a lidé je dobře znají a zejména znají jejich dřívější servilní nadšení pro radar.

Je zajímavou hříčkou času, že první místní referendum proti radaru se konalo v Trokavci dne 17. března roku 2007. A 17. března roku 2009 stáhl bývalý premiér Topolánek obě již podepsané smlouvy o radaru z jednání v parlamentu. (Neměl totiž už dostatek hlasů, potřebných k ratifikaci obou smluv -- a hrozilo tedy nebezpečí, že obě budou smeteny jednou provždy ze stolu).

A dne 17. září 2009 prezident Obama oznámil, že USA přehodnocují svůj radarový záměr.

A bylo by ještě zajímavější, kdyby volby do příštího parlamentu České republiky proběhly například 17. května 2010 a všichni ti politici, kteří tak jasně a neskrývaně v průběhu posledních tří let pohrdali svými občany a hráli tu podivnou lobbistickou radarovou hru, odtáhli konečně do háje.

Teď se dávají slyšet, že USA zklamaly a zradily své spojence. Že oni do radaru vložili mnoho ze své politické kariéry (v překladu to znamená, že doufali, že je USA podrží ve vládních funkcích i proti vlastním občanům -- prostě šplh s přírazem, známe to z tělocviku). Je úsměvné číst, jak například poslanec Jan Vidím křičí rozhořčeně z lavice českého parlamentu, že prezident Obama je zbabělec -- protože ten se rozhodl neprovokovat zbraňovým systémem, který je k ničemu, a místo toho se snaží o jednání, mezinárodní dobrou vůli, spolupráci, nebo kompromis s Ruskem. O jednání, na jehož konci by mohlo být daleko víc, než čeho by se dosáhlo tím zastaralým radarem v Brdech.

Ještě úsměvnější je vztekání se senátorského klubu, že "takhle, pane Obamo, takhle tedy ne"! Úsměvné - to není to správné slovo - protože sice úsměvné to je, ale současně mi přitom běží mráz po zádech nad hloupou, protože právě proto nebezpečnou militantností a stranickým fanatizmem českých politických myší. Je to pištění myší, které za zdí slyší našlapovat kocoura a přes patnáctku cihlu mu vyhrožují, že si zavolají na pomoc sousedovic foxteriéra..

Tři roky občanská hnutí, Liga starostů proti radaru, řada vědců a politiků našich i zahraničních oponovali vládě a radarovým nadšencům, že radar není funkční, nemá v ČR význam, není účinný, je nesmyslným monstrem, jako systém je zastaralý -- a hlavně - ve výsledku půjde proti evropské bezpečnosti, bude provokací.

Přehlíželi nás, vysmívali se nám.

Dnes říká sama Amerika ústy svého prezidenta, že radar nemá podle posledních analýz v Evropě opodstatnění, není plně funkční k účelu k jakému měl být postaven, není schopen eliminovat více útočících raket současně, není spolehlivý, je jako systém překonaný. Má být tedy jednoduše nahrazen jinými zbraňovými systémy, zřejmě mobilnějšími a účinnějšími.

"Pevná radarová základna, která byla původně plánována pro Českou republiku, by byla mnohem hůře adaptovatelná než letecké senzory a senzory v kosmu a na souši, které plánujeme využít nyní," říká ministr USA Gates dnes.

"Vyčůraní Čecháčci", říká exprezident Havel o protiradarově smýšlejících občanech dnes.

I dnes, kdy USA udělaly čáru za tím nesmyslem, bývalí vládní politici už zase vědí lépe než prezident Obama a jeho analytici, co jak je.

Občané české republiky samozřejmě prezidenta Obamu nepřinutili, aby se vzdal radaru v Brdech. Ale zasloužili se určitou měrou o to, že Topolánek byl stále méně a méně schopen najít v parlamentu potřebný počet hlasů pro ratifikaci obou radarových smluv. Je totiž docela možné, že pokud by poslanci necítili tak silný odpor, radar by už dříve schválili a nikdo nemůže říci, zda by se v Brdech už nebetonovalo -- možná dokonce ještě za vlády prezidenta Bushe.

To není tak podstatné. Nejdůležitější je fakt, že lidé se přestávají, zatím jen pomalu a ne dostatečně důrazně, bát zvůle Moci. Že už vědí, že nesmějí slepě věřit politikům, když ti přicházejí (a zaplaťpánbůh také odcházejí) s podivnými a podezřelými záměry a vemlouvají se, že je to jen a jen k našemu dobru. Že vědí, že jejich odpor proti čemukoliv nedobrému v záměrech politiků doma může být posílen detailní medializací doma i venku, tedy "vývozem problému" mediálně do zahraničí.

Jsem velmi rád, že radar v té nesmyslné, stacionární a pevně zabetonované formě v brdských lesích nebude. Vím, že i lidé z okolních obcí mají radost z tohoto výsledku.

I když musím říci, že jsem se i tady setkal před pár dny s názorem, "že starosta Trokavce zabil vesnici, protože ji připravil o radarové peníze".

Naštěstí, ač to novinářům bylo řečeno jedním popíjejícím štamgastem v trokavecké hospodě, nešlo o trokaveckého občana -- takže dobré jméno vesnice, která proslula prvním místním referendem proti radaru, nedošlo úhony.

Přesně s takovými reakcemi lidí totiž počítal kdysi bývalý premiér Topolánek ve svém slibu brdským obcím. Počítal, že taková suma je dokáže ohromit a ve výsledku jejich odpor proti radaru i zlomit. Že ten slib nebyl nikdy míněn vážně - a že jsem měl pravdu, když jsem celou dobu veřejně říkal premiéru Topolánkovi, že lže a peníze do Brd že dát ve skutečnosti nikdy nehodlá, je dnes už jasné.

Říkal jsem ty tři roky, že se těším, až radar a Topolánkova vláda skončí - a já budu zase moci v klidu vychutnávat zbytek života, cestovat s přítelkyní po Evropě, mít čas i na svá hobby. Dočkal jsem se. Tři roky jsem mohl své názory k radaru a k našim politikům na stránkách BL zveřejňovat - proto bych chtěl tady také dnes něco zavolat. Tak hlasitě, aby mě všichni rozumní lidé slyšeli:

Lidi, nebuďte hlupáci!

Blíží se volby. A zase nás chtějí různými sliby a hesly oblbovat ti samí, kteří nám říkali, že nemáme právo rozhodovat a dělat referenda o cizí základně, že ničemu nerozumíme. Ti, kteří si myslí, že máme jedinou šanci - jednou za čtyři roky je bez remcání zvolit.

Někteří na to jdou i velmi rafinovaně: to se dělá tak, že se najde někdo ještě jakžtakž důvěryhodný (nejlépe třeba nějaký kníže), posadí se do auta nově založené strany na místo řidiče, a ze zadního sedadla mu ten vzadu prostrčí své ruce pod pažemi a uchopí volant. A celá kára jede zase tam, kam chce ten vzadu. A zase jsou u volantu ti samí, jen s jiným autem.

Podobnost není čistě náhodná, hovořím o TOP 09. Smutné ovšem je, že jim na ten špek skočili i někteří starostové, kteří z chodníku vidí jen toho knížete v roli řidiče. Nebo ty starosty na chodníku přesvědčili k podpoře dvou bývalých proradarových propagátorů ti starostové, kteří doufají v rezervaci míst uvnitř toho auta.

Celá tři léta, po něž jsem se stavěl na odpor proti radaru v Brdech, jsem si nebral servítky. A nehodlám si je brát ani dnes. Varuji starosty, kteří se zbláznili do spolupráce s TOP 09:

Vy si opravdu tak málo pamatujete? Vy si vážně myslíte, že oni s vámi, obcemi, vesničkami, chtějí spolupracovat? Nesmysl. Oni totiž jen potřebují někoho, kdo je v tom autě roztlačí - pak už pojedou sami...

Naše jediná šance je v možnosti rozhodovat sami o sobě, nenechat se zase utáhnout na vařené nudli - a nazývat věci i "provařené" politiky správnými jmény a podle toho se rozhodnout. A z té první řady je prostě ve volbách vypráskat.

Kde lidé mlčí, když se děje něco špatného, je v ohrožení svoboda i demokracie. A cena za naše mlčení může být daleko vyšší, než je dnes.

(Autor je starostou obce Trokavec)

Jan Potměšil: Venkovští starostové v městské straně TOP 09 ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 14.10. 2009