USA se nechtěly s nikým dělit o ropnou trasu do Turecka, Izraele a Itálie. Prezident Gruzie, premiér, předseda parlamentu a členové ústavní rady dostávali měsíčně od Sorosovy organizace po 1500 dolarech, ministři gruzínské vlády po 1200 dolarech a jejich náměstci po 700 dolarech. To byla mzda mužů revoluce. V Československu to bylo kdysi obdobné, pouze od Sorose ty peníze šly nejdříve do Nadace Charty 77 a teprve pak na účty těch správných chartistů.

26. 4. 2005 Jiří G. Müller: "Barevné" revoluce s dolarovým pozadím ZDE

Mimořádný summit Evropské unie, který svolal francouzský prezident Nicolas Sarkozy nemohl nikdy dosáhnout cíle, měla-li jím být podpora Gruzie a potrestání Ruska. Sarkozymu chybělo jediné: prostředky k dosažení cíle. Stejně tak Schwarzenbergovi a dalším, kteří to směšné divadlo dohráli až do trpkého konce. Jak potrestat někoho, kdo ostentativně dává najevo, že je schopen během několika měsíců rozvrátit evropskou ekonomiku aniž utrpí sebemenší ekonomickou újmu? Jak hájit politiku, před kterou všichni soudní Saakašviliho varovali - s výjimkou amerických jestřábů, kteří potřebovali vtáhnout Evropu do svého černobílého vidění světa?

Bez jednotných sektorových politik a ukončení soupeření mezi zeměmi nelze dělat celoevropskou politiku jinak, než na principu nejmenšího společného jmenovatele a nést následky tohoto minimalismu. Kdysi dávno Francie způsobila odmítnutí celoevropské multilaterální dohody o investicích MAI. O deset let později pochopila česká vláda, k čemu vedly bilaterální dohody o ochraně investic, s některými zeměmi uzavřené. Stěhování centrál firem do těchto arbitrážních rájů, desítky miliard podivně prohraných sporů. Neexistence jednotné evropské politiky v oblasti daní vytváří konkurenční pnutí tam, kde je třeba kooperace.

Evropská unie se domnívá, že je potřebné více než kdy jindy podpořit regionální spolupráci a posílit své vztahy ke svým východním sousedům, zejména prostřednictvím své politiky sousedství, rozvoje "Černomořské synergie" a "Východního partnerství". Evropská rada si přeje, aby rozhodnutí přijala v březnu 2009; za tímto účelem vyzývá Komisi, aby předložila návrhy v prosinci 2008. ...

Nelze sedět na dvou židlích. Budovat kapitalismus bez přívlastků a přitom se dovolávat ochranářských opatření. Stejně tak nelze uznat jeden separatistický stát a neuznat druhý. Nelze se zaklínat demokracií a financovat státní převraty v zemích, které nechtějí své přírodní zdroje dát skoro zadarmo. Nelze jedněm právo na sebeurčení přiznat a druhým ne. Fond financovaný převážně Sorosem na převrat v Gruzii vydal během dvou let 26 milionů dolarů.

Rusko jednalo v souladu s mandátem, který měly jeho mírové síly. Jednalo tak už patnáct let. Rusko ovšem zkřížilo něčí lán na pokračování revoluce růží tak drsně, že se z toho Saakašviliho vláda ani armáda nevzpamatují. Rusko zajistilo nárazníkové pásmo mezi patnáct let znepřátelenými částmi jednoho státního útvaru a respektovalo přitom vůli občanů. Ti několikrát vyjádřili přání po samostatnosti. Teď ji mají. K čemu jim bude, je otázka. Stejně jako se nikdo neptal Čechů, zda chtějí žít se Slováky v jednom státě, neptali se Osetinci Gruzínců. Prostě šli a udělali to. Mezi Prahou a Bratislavou při dělení federace k válce nedošlo, i když teoreticky i mohlo. Jiný kraj, jiný mrav. Zpočátku nabubřelá rétorika EU, Havla či Schwarzenberga na tom nic nemění a jestli je český ministr zahraničí skrytý sociální demokrat, mi není známo. Na jeho politice není vůbec nic státnického. Jen málo politického. Nemá totiž komu co vzít. V každém případě ze sebe udělal v uplynulých týdnech šaška. Americe hrozí ropný šok. Ještě dříve, než vystřízliví z nejhorší zahraniční politiky od Vietnamu.

Alexandr Vojta je možná dobrý námezdný střihač videa. Ale politiku sleduje jako čtenář Respektu či Mladé fronty. Na základě mediálních i politických klišé pro spotřebitele. Měl by se raději věnovat své střižně. Aby se zbytečně nezesměšňoval, když už se zesměšnil jím hájený ministr.