„Na to, aby bylo možné zahájit studenou válku, je třeba dvou, a Rusko zatím bylo ke konfrontaci nesmyslně provokováno“, píše Robert Skidelsky v článku nazvaném explicitně David Miliband si musí přestat zahrávat s ohněm (David Miliband must stop playing with fire)

„Rusko je podle prezidenta Medveděva připraveno na „novou studenou válku“. Pokud politikové, včetně těch našich, novou studenou válku chtějí, budou ji mít. Ale vina pak bude stejně tak na nás jako na Rusku.

Každý tah ruské zahraniční politiky sleduje Západ s neklidem a podezřením. Ale jeho politika je už po léta naprosto konzistentní. Cílem Ruska vždy bylo obnovit svůj status velmoci a využít této moci k tomu, aby opět získalo dominantní pozici ve starém sovětském prostoru, kterého se v 90. letech vzdalo. Z ruského pohledu Spojené státy chtějí naopak převzít prostor uprázdněný Ruskem jakožto plod svého vítězství ve studené válce, s využitím NATO jakožto dýky a Británie jakožto dodavatele moralizující zástěrky.

Rusko dávalo po celé roky najevo svůj hluboký odpor k expanzi NATO ke svým hranicím.“ Stalin kdysi usiloval o vytvoření nárazníkové zóny mezi Sovětským svazem a Německem a podobnou roli mělo sehrát po roce 1989 Společenství nezávislých států – vytvořit jakési nárazníkové pásmo vůči expanzi Západu, píše dále autor. ... „A co dělal Západ? Rozšiřoval nejen své politické, ale i vojenské pronikání do oblasti Sdružení nezávislých států, kdykoliv se k tomu naskytla příležitost. Nedávno dalo anglo-americké konsorcium jasně najevo, že chce mít Gruzii a Ukrajinu v NATO, přestože Německu a Francii se podařilo tento krok dočasně zablokovat.“

„Co si Británie a Amerika myslely, že dělají? Protlačování NATO hluboko do starého Sovětského svazu a budování systému protiraketové obrany v Polsku a České republice pod zjevně falešnou záminkou, že má čelit (neexistující) hrozbě z Íránu nutně muselo přispět k již značné ruské paranoie, aniž by se tím dosáhlo něčeho pozitivního.“ Není divu, že Rusové považují západní politiku za tupou. Je to hra s ohněm. Jako by si nikdo nepamatoval, že „lokální“ šarvátka v roce 1914 přerostla ve světovou válku.

Malé státy by si měly uvědomit, že s velkými prostě musí nějak vycházet. „Prezident Saakašvili je horká hlava. Podnikl invazi do Jižní Oseti s cílem změnit teoretickou suverenitu v suverenitu praktickou, a v důsledku toho Gruzie ztratila teoretickou suverenitu. Jeho národ by jej měl odstavit, ne pro válečné zločiny, ale pro hrubou neschopnost.“

„Západ se opírá o právní normy. Mezinárodní právo ale nemá žádné mechanismy vynucování. Takže jeho existence je závislá na spolupráci velmocí, a ta zase závisí nejen na tom, že velmoci budou navzájem citlivě vnímat své zájmy, ale i na tom, že menší mocnosti budou uznávat, ať již charta OSN říká o rovnosti a suverenitě cokoliv, že některé státy jsou suverénnější než jiné. Rusko nebude akceptovat mezinárodní právo jako závazné, pokud půjde proti jeho zájmům, o nic více, než jak to činí Spojené státy, jak to ukázaly v Kosovu, Iráku a jinde. Kosovo dalo Rusku významnou postkomunistickou lekci: když Západ může provést invazi do suverénního státu bez požehnání Rady bezpečnosti, proč ne Rusko?

„To poslední, co Gruzie teď potřebuje, je vstup do NATO“, píše dále Skidelsky. Její teoretickou suverenitu by členství nijak neochránilo a mezinárodním vztahům by to neprospělo. „Rusko a Čína nejsou přirození spojenci, ale moralizování a geopolitické ambice Západu je přiměje k většímu sblížení, aby mohly čelit tomu, v čem vidí neoprávněné pronikání do svého prostoru.“

Řešení současné krize je poměrně zřetelné, ale je uskutečnit jen Gruzínci. Měli by nahradit svého prchlivého prezidenta někým s chladnější hlavou. Ten by pak měl udělat vše pro nápravu vztahů s velkým sousedem. Žádost o vstup do NATO by měla být stažena. „Rusko vychladne a nám všem se bude lépe dýchat.“

The Times, Robert Skidelsky: David Miliband must stop playing with fire ZDE