29. 8. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29. 8. 2008

Dějinné pokoušení, aneb Blanka je naštvaná, že o ní píšu...

Blanka mi volala a řekla, že si nepřeje, abych zneužíval jejích soukromých příběhů. Že prý si chce uchovat svůj soukromý život. Blanka přitom není vůbec žádná mediální hvězda. Dokonce si myslím, že patří naštěstí k těm lidem, kteří hvězdné manýry neprovozují. V minulých textech ZDE ZDE jsem ale využil jejích osobních postřehů k tomu, abych se tak trochu její optikou věnoval světu, jenž nás obklopuje. Není to zcela vážné, ale místy se mi zdá, že to přesahuje horizont všedního dne. Proto tyhle texty posílám do Britských listů , které ten horizont dne přesahují.

Scházím se s Blankou čas od času, abych se dozvěděl, co je nového. Jak již někteří čtenáři vědí, Blanka mne pravidelně zásobuje analýzami všeho druhu: od české politiky přes tu evropskou, od vztahů mezinárodních, až po ty intimní, a místy nevynechá ani ty nejintimnější.

Musím říct, že mne to ale trochu trápí. Protože strach ze zneužití soukromí se jaksi stal tématem, které za těch pár let po revoluci stalo doslova všudypřítomným. Ale kde má člověk pořád vymýšlet příběhy ze života, když by to byly jenom nějaké takové vodvary, vyabstrahované výmysly na jedno použití, že? Mám teď ale dilema: když poslechnu Blanku, skončí ta perspektiva nekonečných příběhů a jejich rozuzlení, a pokud ne, přestane se ona se mnou demonstrativně scházet, čímž skončí zdroj těch příběhů a situací -- a koneckonců patrně i můj vztah k Blance. Co na tom, že Blanku kromě několika jedinců, kteří o ní vědí možná více než já, vlastně nikdo nezná.

Mohl jsem přece napsat třeba Gabriela (to jméno se mi vůbec hodně líbí, ale Blanche je přece také tak poetické, prostě Blanka) a vyšlo by to nastejno. V tom posledním textíku to ale chvílemi vypadalo, že Blanka sbalila Johna, ale byla to jen licence, takže žádné in flagranti. Je ale pravda, že mne názory Blanky zajímají, a prostě si je nechci nechat jen pro sebe. To proto.

Seznámil jsem se s ní kdysi dávno za časů, kdy ještě pravda nebyla lež, respektive lež byla všude kolem nás, jak jsme ji intenzivně prožívali, a Blanka se tak nějak míhala v těch soustředných kruzích na fakultě. Na konci 80. let se hodně chodilo na trezorové filmy (Passer, Forman, Juráček, Němec), které se promítaly nahoře na pražské katedře filozofické fakulty. Patřilo k tehdejšímu snobismu tam být. Být tam a být viděn. Ale Blanka to jistě nebrala jenom jako snobismus, ale narváno bylo někdy tak, že se občas nedalo ani dýchat. Blanka byla to krásná dívka plná dychtivosti a vnitřního odhodlání. Zdála se, jako mnoho snivých žen z té doby, naprosto nedostupná.

Ale je to už tak dávno, že se mi zdá, jako kdyby se vše, co jsem kdysi prožil, slilo v jednu neprostupnou mlhu, ze které se občas vynoří nějaký ten pološedý stín. Ale Blanka nebyla šedá, jenom nějak vzdálenější, snad že prožívala jiné příběhy, než já, v zajetí jiné touhy a jiného snu, který si kreslila na skla svých holčičích pokojů. "Jak to, že si mne nepamatuješ?" zeptala se jednou vyčítavě. Její pohled se do mne tehdy zabodl jako dlouhá jehla. "Já si tebe pamatuju naprosto detailně," dodala. Nebylo mi to dvakrát příjemné, protože i mně se tak trochu zalíbilo v té pološedi laskavé nepaměti.

Blanka potom běhala za revoluce po městech a místech českých, kde roznášela letáky a přesvědčovala dezorientované venkovany, že oni studenti jsou ta síla, které je přesvědčí o významu té skvělé revoluce. Byla dělnicí revoluce. Nikdy nepatřila k té studentské aristokracii, která kráčela po hlavních schodištích a vyhřívala se v kamerách západních médií. Jednoho večera, když jsme se k tomu tématu (jejímu hlavnímu tématu) opět dostali, mi sdělila téměř se slzami v očích: "Dělala jsem to všechno pro příští generace, víš?" Ano, ta předchozí generace také pro nás něco dělala, a partyzáni také chodili po základních školách, aby vyprávěli své chlapské historky od táboráků. Když jsem shodou okolností potkal v poslední době pár nynějších studentů, musím říct, že jsem se nikdy neodhodlal k tomu, abych toto Blančino tajemství komukoliv sdělil. Jedna krásná studentka, která už naštěstí od té doby úspěšně složila státnici, mi ještě před nějakým půlrokem spiklenecky prozradila, že si dlouho myslela, že "Děkujeme, odejděte!" byl patrně nějaký slogan z toho roku, roku 1989.

Vítězoslavně jsem tento výrok Blance odvyprávěl. Viděl jsem na ní, že jí je hodně smutno. "Dělalas to ale nezištně, ne?" chtěl jsem jí trochu provokovat. "Ano, nezištně, ale..." To "ale" náhle zůstalo viset mezi námi jako sekyra. Ale co?

Když jsem teď před několika dny procházel po historických místech, kam vlítla jedné srpnové noci sovětská armáda, zarazila mne ta exotičnost tanku na Václaváku a děsivost toho transportéru ve Valdštejnské zahradě. Je přece jasné, že nic se nedá vrátit, žádnou událost dostatečně dovyprávět, a prožitek odchází s těmi, kteří potom většinou už jenom tlučou hlavou do zdi. Má spolužačka Lucie mi na počátku léta volala, že bychom také měli něco jako ti osmašedesátníci udělat o roce 1989. Říkala to velmi naléhavým tónem, asi jako Blanka, která má pocit, že to nedopadlo tak, jak si kdysi představovala. Ani Lucie, ani Blanka ale nemají sílu s tím něco udělat...

Zbývá jen to odvěké dějinné pokušení. Možná, že přes tyhle malé letní příběhy, se díky prožívání Blanky dozvím sám o sobě více, než bych si myslel. Možná, že to občas bude někoho zajímat. Každopádně to občas někomu posílám jako vizitku, namísto fotky, která se neobjevuje nikde jinde, než tam, kde zatím sám chci. Ani fotografie Blanky neběží v médiích, i když o nich ona sama ví dost na to, aby mne právě v tyto dny neměla moc ráda. Její příběhy ale nejsou tak zcela soukromé...

                 
Obsah vydání       29. 8. 2008
31. 8. 2008 Hurikán Gustav míří na New Orleans: Americe hrozí ropný šok
30. 8. 2008 Saakašvili navrhuje "Patriot Act"
30. 8. 2008 Spiegel: Pozorovatelé OBSE vznesli vážná obvinění vůči Gruzii
29. 8. 2008 Po "povinném vítězství" nad Gruzií zaznívají z Ruska i kritické hlasy
31. 8. 2008 Michael  Marčák
29. 8. 2008 Human Rights Watch: Satelitní snímky ukazují ničení a etnické útoky v Jižní Osetii
29. 8. 2008 Gruzínská opozice kritizuje Saakašviliho
29. 8. 2008 Independent: Gruzínští vesničané chtějí být zadobře s Ruskem
29. 8. 2008 RIA Novosti: Gruzie přeruší diplomatické styky s Ruskem
29. 8. 2008 Putin odmítl nový světový pořádek
31. 8. 2008 Putin: Máme svá vlastní pravidla. Chcete-li dodávat na náš trh, musíte se přizpůsobit našim pravidlům" Štěpán  Kotrba
29. 8. 2008 Hra s krajní sázkou Fedor  Lukjanov
31. 8. 2008 Bývalý velitel Černomořské flotily: stačila by jediná salva z raketového křižníku Moskva...
29. 8. 2008 Gruzínská krize ukázala, že se změnila pravidla mezinárodní diplomacie
28. 8. 2008 Gruzií skončil unipolární svět
29. 8. 2008 Točka zvaná Iskander a Sorosovi manipulátoři potřetí a snad už naposled Štěpán  Kotrba
29. 8. 2008 Iniciativa Ne základnám k tzv. Hlavní smlouvě o radaru
28. 8. 2008 Co v Dohodě chybí
29. 8. 2008 Kavkazský konflikt, Gruzie a její ozbrojené síly - fakta a souvislosti Štěpán  Kotrba, Zdeněk  Brousil
29. 8. 2008 Ruští zelení odjeli do Osetie, chtějí obžalovat Gruzii u ekologického soudu OSN
29. 8. 2008 Putin: "Gruzínská krize je americký předvolební trik"
28. 8. 2008 Rusko podle nepotvrzených informací zajalo v Gruzii šest Američanů. A USA mlčí...
29. 8. 2008 Pánbu chraň Greenpeace Karel  Dolejší
29. 8. 2008 Privátní zdravotní pojišťovny Petr  Wagner
29. 8. 2008 RRTV pokutovala Novu za islamofobii
29. 8. 2008 Ekologické organizace se odvacejí od strany Zelených
29. 8. 2008 Hnutí DUHA se od politických stran neodvrací -- ani k nim nepřivrací Vojtěch  Kotecký
29. 8. 2008 Koteckého zbožná přání v situaci, kdy Bůh není Štěpán  Kotrba
29. 8. 2008 Válečná kořist made in Odessa
29. 8. 2008 Srbský velvyslanec: Chceme zpět Kosovo; opozice a vláda jsou zajedno
29. 8. 2008 Šanghajská spolupráce: íránský jaderný program i "podpora v gruzínské operaci"
28. 8. 2008 Naděje na uznání a vyhrožování sankcemi, aneb Proč by politikové měli myslet, než začnou mluvit Uwe  Ladwig
29. 8. 2008 Falšování dějin je vlastností hanebné inteligence Jiří  Beránek
29. 8. 2008 Dějinné pokoušení, aneb Blanka je naštvaná, že o ní píšu... Josef  Brož
29. 8. 2008 Část válečných lodí ruské flotily v Černém moři odplula do přístavu Suchumi v Abchazii
29. 8. 2008 Soupeření velmocí jako barbarský přežitek
29. 8. 2008 Je Barack Obama vůbec volitelný do úřadu prezidenta USA? Jan  Zeman
29. 8. 2008 Citát dne (včerejšího) aneb americké prezidentské volby důvodem k válce
28. 8. 2008 Ironický vypravěč Pavel Jansa Pavel  Svoboda
29. 8. 2008 Z čeho budou zaměstnanci profitovat Petr  Bezouška
28. 8. 2008 Condoleezza: Jak si dovoluje Rusko napadnout suverénní zemi?
27. 8. 2008 Stratfor: Gruzie a Kosovo - spojité nádoby George  Friedman
27. 8. 2008 Inflace: Třicet stříbrných včera a dnes Michael  Volný
28. 8. 2008 Je Ukrajina novou frontovou linií studené války?
28. 8. 2008 Západ by měl konečně ratifikovat modifikovanou smlouvu o konvenčních ozbrojených silách v Evropě
28. 8. 2008 Pánbůh s SPD Jan  Rovenský
28. 8. 2008 Konec Rádia Wave se nelíbí ani jeho komerční konkurenci
29. 8. 2008 Nájemce musí mít právo přihlásit se v bytě k trvalému pobytu ! František  Beneš
29. 8. 2008 Zápisky od sporáku aneb z deníku ženy v domácnosti Ester  Edr
9. 8. 2008 Hospodaření OSBL za červenec 2008