Smlouvy mluví ale jednoznačně. Ta, kterou podepsaly běloruský Běltrangaz a Gazprom loni na Silvestra, hovoří o ceně 105 dolarů za tisíc kubických metrů plynu. To znamená, že letošní cena vzrostla o něco víc než na dvojnásobek – ovšem zatím zůstala přibližně na polovině částky, za kterou ruský plyn kupuje západní Evropa. Dohoda stanovila, že Bělorusko by mělo platit plnou cenu od 1. června a zároveň začít splácet dluh. Což se bez zdůvodnění nestalo. Koncem týdne ale Lukašenko vydal příkaz dluh zaplatit a na konto Gazpromu přišla první platba ve výši 190 milionů. Dodávky plynu nebyly omezeny.

Západní média pak v zásadě převzala Lukašenkovu argumentaci: soudí se, že Kreml využívá dodávky ropy a plynu jako nástroj politického nátlaku. Přestože všechny spory s Běloruskem, Ukrajinou i Gruzií měly komerční základ a skončily z hlediska světových cen na výhodné cenové hladině pro tranzit i pro spotřebitele v těchto zemích. Tento postoj Západu se opírá o tři sloupy. Především narůstá nedůvěra k Moskvě obecně. Za druhé, Západ velice citlivě reaguje na problematiku ruského plynu a ropy, neboť je na nich do značné míry závislý – přes Bělorusko jde 20 % ruských dodávek plynu na Západ. V neposlední řadě by se Západ rád více podílel na obrovských ziscích ruských plynárenských a ropných společností. Vždyť odhady hovoří o tom, že Rusko získává za prodej ropy denně 550 milionů dolarů. A cena plynu kopíruje cenu nafty.

Muziku přitvrdil úspěch ruské expedice Arktika 2007. Její miniponorky vztyčily 29. července ruskou vlajku na dně oceánu na severním pólu. Na veřejnost se tak dostal spor, který ve skrytu bublá již více než dva roky. Týká se práv na obrovské nerostné bohatství, které se skrývá v oblasti Arktidy. Podle geografické služby USA se tam nachází přibližně 25 % světových zásob ropy a plynu, ale i velká ložiska diamantů, zlata, platiny, cínu, manganu, niklu a olova. Navíc někteří odborníci předpokládají, že při zachování současných trendů oteplování by v roce 2040 měl být Severní ledový oceán bez ledu, což by výrazně snížilo náklady na těžbu i transport.

Problém je v tom, že geologický důkaz o spojení Sibiře s dnem oceánu, který zmíněná expedice hledala, by mohl vyvolat nároky Moskvy na oblast, která se zatím nachází za hranicí dvousetkilometrové výsostné ekonomické zóny, kterou přiznává mezinárodní právo každé přímořské zemi. A řeč je o 1,2 milionu km², kde se nachází 9 až 10 miliard tun měrného paliva.

Koho by takové množství energie nechalo chladným?

Článek vyjde ve čtvrtek v týdeníku Ekonom