Média informoval v pondělí velitel ruských vojenských leteckých sil Alexandr Selin (Zelin). Podle agentury RIA Novosti příslušníci prvního oddílu již letos na jaře prošli speciálním výcvikem v obsluze systému. Systém S-400 Triumf (NATO SA-21A Growler) a S-400M Samoděržec (NATO SA-21B Growler) se střelami 9M82 Giant jsou vysoce sofistikované systémy, schopné ničit balistické řízené střely středního doletu (do 2500 km) na vzdálenost až 400 km tzn. dvojnásobné vzdálenosti než americký systém MIM-104 Patriot a 2,5krát větší vzdálenosti než jeho předchůdce S-300PMU-2 (v kódovém označení NATO SA-10 Grumble). Výkonově odpovídá např. systému THAAD.

Disponuje vlastním inteligentním 3D radarem 30N6E (8x8 MZKT-7930) radarem 76N6, případně systémem 40V6MD z komplexu S-300PT, které u Moskvy navíc doplňuje celý systém radarových základen pásma protivzdušné obrany Moskvy , disponuje protiletadlovými a protiraketovými střelami různých typů (5V55K, 5V55R, 48N6E, 48N6E2, 48N6DM, 9M96E, 9M96E2 - celkem až šestnáct raket různých typů v jednom kompletu), které jsou schopny zachytit rakety letící od minimální výšky 10 metrů výše. Může útočit na cíle letící rychlostí až 4,8 km/s, může zaměřovat i neviditelné letouny a raketové nosiče se stealth úpravou.

Disponuje i nosiči daleko smrtonosnějšími - střelami dlouhého doletu SAM/ABM 9M82 či 9M82M, případně 9M83 . Čili se velmi rychle z obranného prostředku může změnit na mobilní odpalovací jednotku balistických střel dlouhého doletu či křižujících střel.

Stejně jako jeho předchůdce, systém S-300, použitý například k sestřelení stealth bombardéru na Balkáně, je vyvinutý Ústřední vývojovou kanceláří Almaz (Diamant) a vývojové kanceláře Fakel (Pochodeň) ve spolupráci s Novorosijským elektrotechnickým závodem a Petrohradským závodem speciálního strojírenství. Podle odborných zdrojů kancelář Fakel vyvinula pro Triumf dvě nové střely. Velká střela má dostřel až 400 km a je schopna sestřelovat cíle i za horizontem s využitím nové zaměřovací hlavice vyvinuté kanceláří Almaz. Zaměřování může fungovat buď v poloaktivním nebo aktivním režimu. Střele mohou být dodávány informace z pozemního stanoviště, nebo se může navádět zcela autonomně. Pasivně se může navádět na letadla včasné letecké výstrahy a letouny-rušiče. Druhá střela, 9M96, je konstruována pro ničení letadel a řízených střel na vzdálenost až 120 km. Střela je malá - značně lehčí než raketa ZUR 48N6E používaná v systémech S-300PMU-1 a S-300PMU-2 Favorit. Je vybavena aktivní naváděcí hlavicí. Pravděpodobnost zničení cíle jednou střelou je 0,9 u pilotovaných letounů a 0,8 u bezpilotních manévrujících strojů. Pohonná jednotka umožňuje střele 9M96 operovat ve výšce do 35 km s přetížením až 20 G, což dovoluje sestřelovat i nebalistické střely. Maketa rakety byla představena na athénském zbrojním veletrhu v říjnu 1998.

Tyto nové střely mohou být i součástí starších protivzdušných systémů typu S-300PMU. Kontejner se čtyřmi 9M96 může být instalován spolu se střelami 5V55 nebo 48N6, tedy standardní výzbrojí těchto komplexů. Triumf zajistí vyšší bojeschopnost systémů S-300PMU-1 a S-300PMU-2 a stírá tak náskok nových generací. Systém je navržený tak unikátně, že může používat jak starší typy raket ze systému S300 PMU1 a 2 (typ 48N6E2), tak nové rakety 9M96E a E2. Státní zkoušky systému S-400 započaly vstupními testy 12. února 1999 na základně Kapustin Jar a testy byly ukončeny 7. dubna 2000. Až do roku 2004 pak byly prováděny testy inovovaných raket i na území Arménie, Tadžikistánu a Běloruska . Raketa nemusí být při odpálení zaměřena na cíl. Nejprve je poveden tzv. studený start, při kterém je raketa vymrštěna z kontejneru do výšky 30m a teprve poté následuje zážeh hlavního motoru,který během 0,025 dosáhne přetížení 20G.Aktivní radar pak odešle raketu na cíl. Poté již raketa sleduje cíl sama pomocí aktivního samonaváděcího systému. Tříštivá hlavice váží 24kg a má regulovatelné směrování pole střepin. Udává se 70% úspěšnost zásahu u modernizovaných balistických raket SCUD či protilodních raket HARPOON. Maximální dosah vlastního radaru systému je 500-600 km, nicméně v kombinaci s radarovou ochranou Moskvy jde o systém detekce s poloměrem několika tisíc km.

Moskva tak reaguje na ohrožení, které by mohly pro ni znamenat americké rakety v Polsku, které považuje za hrozbu pro vlastní bezpečnost. V prosinci 2006 se objevila informace velitele raketových vojsk strategického určení, generálplukovníka Nikolaje Jevgeněviče Solovcova o tom, že Rusko zvažuje umístit na rakety RS-12M2 Topol M vícenásobnou hlavici a že jediný důvod proč tomu tak není je to, že vzhledem k závazkům ze smlouvy START 2 se o tom neuvažovalo. Podle poměrně dávného návrhu Vladimíra Putina se systém S-400 může stát páteří nestrategického protivzdušného systému Francie, Německa a dalších evropských zemí, neboť jeho největší potenciál tkví ve vyspělosti a rychlosti výpočetních systémů a přesnosti a citlivosti radiolokátorů, stejně jako v přesnosti samonavádění. Zájem o S-400 projevila i Sýrie. V roce 2009 Rusko zvažuje systém S-400 uvolnit pro export. Čína by měla další vývoj systému spolufinancovat od příštího roku.

Systém S-400 je omezeně použitelný i pro obranu před balistickými raketami. Problémem je rychlost cíle v zóně detekce a rychlost palby. Pokud používá systém pouze vlastní radiolokátor, pak je dosah 400 km. Vstupní rychlost rakety středního doletu do atmosféry nepřevyšuje 2700m/s . Na lokaci střely, vypočítání dráhy a odpal raket je k dispozici víc jak 100 sekund. Poněkud jiná situace je u mezikontinentálních střel, které letí rychlostí 6000 m/s. Zde je na efektivní reakci pouze 50-60 sekund. Využít se dá i navádění v kombinaci s ukrajinským pasivním radarem Kolčuga firmy Topaz, kdy je potom radarový systém nedetekovatelný . Tři tyto systémy prodala údajně Ukrajina v roce 2002 Saddámovi a způsobila tak diplomatickou roztržku, a to včetně výměny nót USA s Ruskem. Moskva ale má v systému obrany Moskvy A-35 / A-135 mimo satelitů včasné výstrahy k dispozici soustavu výkonných statických radarů typu Don-2NP (Pill Box - 40 000 km), Dunaj-3 (Dog House), Dunay-3U (Cat House) a Dnestr-M. Na odpovídající reakci pak je 17 až 22 minut.

Agentura RIA Novosti rovněž oznámila, že ruská protivzdušná obrana má více než 30 oddílů, vyzbrojených protiletadlovými/protiraketovými systémy S-300 a které by v budoucnu mohly být přezbrojeny na S-400. Rusko již některé systémy S-300 prodalo Íránu.

Podrobnosti ATM ZDE

Jak zavléci Česko do samého středu Hvězdných válek ZDE