Musíme si uvědomit, že tady vůbec nejde o několik haléřů, nebo zmíněnou pětikorunu "pro dobrou věc". Je o princip - o podstatu věci a tato metoda je naprosto zcestná. Doufám, že stále žijeme v demokratické společnosti (i když stále častěji se přesvědčuji o opaku). Střízlivě uvažující člověk by neměl podporovat legalizaci výpalného. Zmíněný příklad o plošné pokutě za dopravní přestupky se nám zdá nyní přitažený za vlasy, ale za pár let může klidně někdo prosadit takový zákon a možná ani nikomu nebude připadat nemorální, "preventivní poplatky" budeme už platit za kdeco, tak proč ne.. Opravdu je tohle cesta, kterou chceme jít?

Bohužel mnoho lidí si plete svobodu s kradením a šířením nelegálního autorského obsahu, znovu připomínám, že znám hodnotu duševního vlastnitví, ale kolik procent ze zmíněných "poplatků" doputuje opravdu k umělcům a tvůrcům oněch děl. Kolik virtuálních haléřů dostane umělec, který prostřednictvím přebujelé mašinérie mediálních kolosů vyprodukuje jedno CD? A jestliže by jsme i souhlasili s popřením základního principu presumpce neviny a s přivřeným okem darujeme onu "zanedbatelnou pětikorunu", kolik z toho dostaneme za naši fotografii z dovolené, kolik za zálohy naší elektronické pošty, nebo kolik z toho nám vrátí stát za vytištění pozvánky na oslavu narozenin na naší tiskárně? Nevím jak kdo, ale v tomto případě mi logika nepovídá, že "tady je něco špatně". Pokud teď s tichým souhlasem podpoříme tyto praktiky, je jen otázkou času kdy k podobným poplatkům přibudou další a kdy se dočkáme jejich zvyšování.

V době kdy na počítačích začalo být možné reprodukovat a kopírovat hudbu v digitální podobě, mnoho kolosů hudebních vydavatelství zaspalo dobu a nyní jejich snažení stále více připomíná pověstný boj s větrnými mlýny. Je hezké poslouchat nářky kolik je nutné investovat do reklamy a marketingu, ale jak je tedy možné, že i u nás se najdou umělci, co svoje díla nabízí volně ke stažení na internetu. Zdá se mi málo pravděpodobné, že manažeři a šéfové velkých mediálních firem by byli tolik zaostalí, aby neuměli využít správně potenciál internetu a nových médií. Mnohem víc to připomíná dobu nástupu parních a elektrických strojů, kdy dělníci v továrnách rozbíjeli stroje, které jim "berou práci".

A kolik z nás si už koupilo CD s líbivým obsahem a songem, který známe z rádia a chceme si ho poslechnout, ale doma s velkým zklamáním zjistíme, že 90% ostatních výtvorů plní jen funkci "vycpávky" a příště se raději poohlížíme po internetu, který nám umožní získat jen to co opravdu chceme. A těch pár korun by jsme i rádi zaplatili, jenže jaksi doteď nebylo komu ani jak. Je pravdou, že ke dnešku by se daly už najít i na našem internetovém trhu první vlaštovky, ale proč to trvalo tak dlouho?

Jak dlouho se ještě budou držet vydavatelské molochy s křikem, že internet je jejich nepřítel a všichni jsou potencionální zloději? Jak dlouho jim to budeme s tichým souhlasem schvalovat a s falešným pocitem dobrého skutku jim posílat onu "pětikačku" z média, aby několik zasvěcených mělo na lepší automobil, nebo domeček?