24. 11. 2006
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
23. 11. 2006

Mediální monopoly narážejí na společenskou potřebu sdílení kultury

reakce na poněkud chaotickou polemiku o uplatnění autorských práv v digitální době plné vypalovaček

Snaha nedat nic nikomu zadarmo je jistě projevem chvályhodným ve společnosti, která vzývá individualismus a odmítá solidaritu. Brát zadarmo a nedávat zároveň zadarmo však nejde, mají-li platit základní zákony o zachování hmoty a energie.

To jen romantičtí evangelíci ještě i dnes praví: Pouštěj chléb svůj po vodě, po čase se s ním shledáš. Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm, nevíš, co zlého se na zemi stane... (Kazatel 11:1--2) "Pouštěj chléb svůj po vodě" je službou druhým. Nezištnou službou tomu společenství, které je nadáno stejnou ideou. Solidaritou. Na celém toku řeky. Voda teče, a velice často nevíme ani, kam. Koloběh vody je ale koloběhem života. Z nebes darovaná voda oživí rostliny, napojí žíznivé, aby odtekla do dáli. Ale z nebe stejně tak přijde další... Moudrost Kazatele narazila ovšem na zákony trhu bez přívlastků.

Je to království, ve kterém zanedlouho může být zakázáno zpívat. Pokud nezaplatíte.

V době, kdy "čas jsou peníze", nenajdeme kolem sebe většinou nezištně štědré jedince. Společnost, založená na sobectví, se chová sobecky. Sobecky se chová autor, sobecky se chová výrobce a prodejce, sobecky se chová i spotřebitel. Každý chce přežít - maximalizovat zisk a minimalizovat ztráty. Přežít může ale jen na úkor toho druhého. Je to království, ve kterém je zisk vším a zisku je podřízena i radost. I za štěstí se musí platit.

V historii téměř nedávné dostal autor - tvůrce zaplaceno za výsledek své tvorby. Za práci, kterou odvedl. Z ní žil. Ne z tantiém. Trubadůr dostal zaplaceno za svůj zpěv na tržišti a barvitost příběhů. Skladatel dostal zaplaceno za skladbu od objednatele té skladby či svého donátora. Bohatce, který obdivoval jeho tvorbu, talent, nadání. Krásu. Který potřeboval dodat si společenského lesku podporou krásy. Obdivem ke kráse. Tak žil Bach, Mozart i Beethoven. Zaplaceno dostala tiskárna, která vytiskla a prodala noty. Zaplaceno dostal i orchestr, který skladbu přehrál. Ten, kdo poslouchal, většinou neplatil nic. Přišel, pozván na společenskou událost, kořit se štědrému donátorovi a ona kultura byla jaksi navíc - k pivu, vínu, úctě či a radosti ze společenství. Z rituálu potvrzení moci mocného.

Trvalým sponzorem kultury byla církev. Za zvukem zvonů, varhan či chorálů šli věřící a uvnitř v chrámu se dozvěděli poselství. Kultura byla součástí rituálu víry.

Trvalým sponzorem kultury byl panovník. Stavěl památníky, paláce. Umělci je zdobili na jeho příkaz spodobněním jeho předků, hrdinství či bohů. Kultura byla součást jeho kultivovanosti, jeho moci. Rituálu moci mocného. Bez panovníků a moci církve by nebylo Hieronyma Boshe ani Michelangela.

Trvalým sponzorem kultury byl v počátcích kapitalismu, kdy vznikala ekonomická impéria, i nástupce vladaře - onen dnes vysmívaný či mnohými nenáviděný "kapitalista". Člověk, nadaný organizačním talentem a vůlí vytvořit předmět, který ti druzí potřebují a zaplatí mu za něj. Člověk s úctou ke společnosti, která mu to umožnila. Člověk, který na umu a práci druhých postavil své bohatství. Člověk, který uměl bohatství hromadit. Vznikly sbírky a muzea.

Je smyslem vlastnit, nebo užívat?

To vše byly společnosti, založené na živé, živě tvořené a živě interpretované kultuře. Kultura vyžadovala a živila autory, herce, hudebníky, řemeslníky, sochaře, malíře i grafiky a stmelovala povznášejícími estetickými prožitky společnost. Na vesnici i ve městě. To vše byly ale modely minulosti, dnes živé už jen v třetím světě rozvojových krajin. Tam, kam technologie nevpadla, aby zničila důvod, proč by se měli lidé scházet a společným zpěvem utvrzovat sebe i svého boha z radosti, že prožili den a těší se na zítřek.

Nikdo se nezabýval autorskými právy hraní po hospodách a na tržištích. Ani autor, ani jeho donátor.

Hluboce rituální prožitky živé kultury v bezprostřední blízkosti nahradilo okouzlení a fantazie dálek. Přenos. Začala éra telegrafu a rádia. Technika a technologie umožnily odcizit tvorbu jejím tvůrcům a pomocí radiových vln ji rozeslat - anonymním příjemcům. Nikdo neřekl děkuji, potlesk nebylo slyšet. Živelně vzniklé a svou bezprostředností fascinující společenství živé kultury nahradil odcizený individualismus tvorby i kulturního konzumu. Bezdotykových, bezkontaktních prožitků, u radiového přijímače. Jednosmyslových prožitků. Ale také první, prozatím nesmělé komercionalizace onoho konzumu. Vznikly herecké odbory.

Konzervovaná existence

Dalším impulsem byl záznam. S fonografickým válečkem nalezla živá i vzduchem šířená kultura tlačítko replay - možnost opakovaného vyvolání již jednou prožité reality. S fonografickým válečkem přišel i rozmnožovací průmysl. Přišla kultura, tvořená a rozmnožovaná za účelem prodeje rozmnoženin, nikoliv originálů. Slova hand made nahradilo slovo made či fabric. Řemeslo i umění pohltil průmysl. A přišel i zákon, který řekl, co se může a co se nemůže. Kdo má jaká práva a co je nelegální. Nelegálním se stalo rozmnožování bez souhlasu autorů a majitele originálního díla či jeho záznamu. Ale nikdo to stejně neřešil, neboť mimo továrny a konkurenci mediálních podnikatelů nikdo nevytvořil domácí recorder. Gramofony byly stále jen a jen playery. Válečky, které dovolovaly nahrávat, rychle zmizely...

Anarchie je forma společenské sebeorganizace

S příchodem magnetofonu započala éra demokratizace mediální konzervované kultury a s ní i éra pirátství. Stále ještě nikdo nic neřešil, neboť gramofonový průmysl zažíval boom a společnost byla bohatá. Gramofonová deska nestála mnoho. Magnetofonová kopie vždy byla ztrátová a kopie kopie kopie už byla neposlouchatelná. Autorská práva byla už ale dovedena k mezinárodním standardům a dokonalosti. Kultura se stala podnikáním. Za možnost rozhlasového vysílání záznamů se začalo platit.

S érou počítačů přišel internet. Fenomén napůl armádní a napůl hippies. Armáda mu dala rezistenci vůči napadení a pokusu o zničení. Hippies a studenti dodali filosofii. Sdílet holku s kamarádem bylo stejné jako sdílet na internetu s tisícovkou podobně postižených kamarádů knihu Timothy Learyho "The Psychedelic Experience". Nebránila se ani holka, ani Leary. V éře volné lásky a univerzitních knihoven se autorským právem nikdo nezabýval a zabývat nechtěl. Ani autoři té doby, ani konzumenti. Heslem internetu, života i sexu bylo sdílení. Stejně jako bezstarostné mládí dětí květin vystřídaly starosti všední, uzavíral se i prostor internetu univerzitního a otevíral se prostor internetu komerčního.

Konec kapitalismu vinou Moorova zákona

Počítačová revoluce pokračovala dle empiricky vysledovaného pravidla, že množství informací uložených na křemíkovém čipu o dané ploše se zdvojnásobuje za určité časové období. Axiom popsal v roce 1964 pozdější zakladatel firmy Intel Gordon Moore, po němž se jmenuje - Moorův zákon. Zpočátku byla perioda zdvojnásobování jeden rok, v současnosti je zhruba 18 měsíců. Zvýšená rychlost procesorů a kapacita disků umožnila záznam psaného slova, digitalizaci kultury minulosti, digitalizaci zvuku i éru digitalizovaného obrazu. Privátní se na síti stává celospolečenským. Nespotřebovává se a neznehodnocuje se používáním. Učíme se sdílet své zážitky a myšlenky, učíme se sdílet vědomosti i plody své práce. Zadarmo. Autor poskytne to, co poskytnout chce. Pro individuální potřebu všech. Produkt, myšlenku. Ale pokud někdo jiný dílo poskytne (a jako že se tak děje masově) bez autorova vědomí, dostáváme se do prostoru parazitního, který může existovat pouze, budou-li ještě i jiné legální kanály šíření, aby původní autor neumřel hlady. V případě stoprocentního převedení distribuce na internet jsou možné pouze dva modely - celospolečenské vlastnictví všeho, jakýsi internetový komunismus provázející ovšem i komunismus i v reálném světě, a nebo drakonické celosvětové restrikce, vedoucí až k likvidaci či ilegalizaci internetové sítě, certifikaci a autorizaci požadavků jednotlivých autorizovaných uživatelů v prostřdí totálního dozoru nad sítí. Secure internet už ale nebude nikdy internetem svobody. Bude orwellovským světem totální kontroly. Povede k okleštění lidských práv i v reálném světě. Daleko více bude podobný poštovním obálkám s modrým pruhem od soudu - dopisům s doručenkou do vlastních rukou. A stačí k tomu málo. Sjednotit globálně legislativu a nepřipustit propojení u zemí s odchylnou legislativou. Identifikovat totožnost individuálního uživatele pomocí fingerprintu s odpovědností za chování v síti, autorizovat každý přípojný bod unikátním ID přiřazeným k jeho správci s odpovědností za chování bodu v síti a autorizovat každý požadavek na přenos informace s povinností záznamu všech identifikátorů. U mailové komunikace zasílat nikoliv obsah, ale pouze průvodku - metadata o nabídce obsahu spolu s identifikátorem subjektu. Zpoplatnit transakce výkonově. Svět bez virů, bez spamu, ale i bez soukromí. Dokonalý svět pro totální e-business s multimediálním obsahem.

A právě Moorův zákon posunutý do prostředí dnes už multimediálního a širokopásmového, svou anonymností demokratického internetu je dnes neodvratnou hrozbou pro veškerou kulturu, tvořenou záměrně za účelem ekonomického zisku. Vzdání se autorských práv spolu s poplatky za šíření a všeobecné sdílení je jediný mechanismus, který je perspektivně vývojově životaschopný, nemá li se zničit sám internet i globální masová kultura tvořivosti znalostní společnosti, která ho provází.

Individuální odpor autorů či výrobců rozmnoženin vůči fenoménu nelegálního šíření je marný, i když pochopitelný. Neumí najít jiný ekonomický model, než je ten, postavený na exkluzivitě individuálního vlastnictví. Demokratizaci tvorby i konzumu opřenou o běžné vlastnictví vysoce produktivních výrobních prostředků a běžné používání vysoce výkonných komunikačních technologií nelze efektivně zabránit. Celosvětový koncept autorského práva v té podobě, v jaké ho známe, je mrtev už nyní, i když si to nahrávací společnosti a jiní vlastníci duševního vlastnictví nechtějí přiznat. V tuto chvíli má celosvětová komunita uživatelů Sítě dostatečnou moc nad vládami svých zemí, aby byla schopna se efektivně postavit na odpor individualizaci a privatizaci celospolečenského vlastnictví a užívání. A jelikož tvůrců stojící mimo síť je méně, než konzumentů na síti či na ni napojeno, převaha zájmů je i neodvratným střetem - demonstrací politické síly v nadcházejícím globálním politickém střetu o práva autorská a práva uživatelská. Veřejný zájem stojí na straně uživatelů. Do deseti, maximálně dvaceti let - poté, až dnešní elity z vysokých škol vzešlé, internetovou kulturou a sdílením odchované, dospějí do postavení v exekutivě i zákonodárství, a uvědomí si naléhavost potřeby střetu, se systém individuálního zpoplatnění konzumu virtualizovaných kulturních statků zhroutí.

Nosnou bude idea veřejných knihoven jako celou společností finacovných a podporovaných stánků vzdělanosti, idea copyleft - uživatelských a distribučních modelů, postavených na sdílení, umožňující pokrok online a nebrzdící ho z marketingových či konkurenčních důvodů.

Jakou ale bude společnost uznávající copyleft v éře globální knowledge society?

  • Nebude funkční společensko organizační schéma client - server. Role metropolí jako center vzdělanosti, moci a organizace společnosti zanikne.
  • Jako nejefektivnější se ukazuje celulární urbánní struktura peer to peer, využívající přírodní zdroje efektivně a minimalizující dálkovou logistiku - a to i v reálném světě
  • Nebude to společnost elitářská, segregační. Internet dává poznání, že každý jsme v určitém oboru odborníkem a v jiném žákem. Proč by žák nemohl učit svého učitele? Technologie e-learningu nemá onen "stupínek", povyšující autoritu učitele. Rozhodná je pouze znalost. Ukázkou takto demokraticky tvořené banky dat je Wikipedie a její ekvivalenty, užívané dnes už i tajnými službami. Kdo je tvůrce a kdo je uživatel? Role se v kolaborativním, beztřídním a společensky nestratifikovaném prostředí stírají.
  • Nebude to společnost závislá na ekonomické převaze. Vlastnictví je méně podstatné než gramotnost - ovládání nástrojů komunikace a tvorby, používání logiky k efektivnímu zvládání úloh
  • Nebude to společnost několikastupňově vertikálně řízená. Nebude to e-vláda, ale e-rozhodování. Úloha vlády a institucí zastupitelské parlamentní demokracie bude minimální, ne-li jen poradní. Vůle jedince v harmonii s vůlí celku je reálnou vizí takovéto organizace. Efektivní sebeorganizaci společnosti umožňují řídící počítačové technologie s umělou inteligencí už nyní, jejich role vzroste, stejně jako role efektivního spolurozhodování na nejnižší úrovni - přímé demokracie či "anarchistického" konceptu horizontální sebeorganizace, a to včetně plánování spotřeby a rozhodovací předvídavosti - good governace a regulatory framework. E-economics je pak stejně reálná, jako e-government.
  • I ekologové si přijdou na své, neboť role neefektivity konkurence a ekonomiky nadbytku poklesne. Umí li dnes každý počítač řídit plynule své vnitřní činnosti v závislosti na zátěži jednotlivých částí systému a stavu baterií nekonkurenčním způsobem, proč by to neměla umět společnost?
  • Efektivita společenského pokroku s minimalizací nákladů na jednotku výkonu, stejně jako kontinuální harmonizace společenských zájmů bude onou politikou zítřka. Mechanizace a automatizace výrob to umožňují. Jediným kritériem, které dnes brzdí pokrok, je spekulace na virtuální zisk z futures kontraktů a velmocenská logika moci. Územní teritorium ale přestává mít v éře globální dopravy význam mimo těžby surovin. Ovládat druhé je stejně neefektivní jako být ovládán. Podílet se znamená se dobrovolně a vlastním uváženým a zároveň efektivním rozhodnutím vzdát individuálního cíle, který není v harmonickém vztahu k okolnímu světu. Efektivita (rozdíl nákladů a přínosů) překonání odporu okolí je jediným kritériem pro harmonii jakéhokoliv rozhodnutí. Písek není dobré mazivo pro žádný stroj... Jako symbol takové společnsoti mi připadne případné puzzle.

Efekt motýlího křídla

Tato globální společensko evoluční změna může být způsobena změnou pouhého jednoho dílčího parametru mechanismů, spoluřídících chod společnosti - změnou chápání užití duševního vlastnictví, uplatňovaného dnes už neefektivním jednostranným zvýhodněním prospěchu jedince nad prospěchem společnosti, dnes už neefektivním zvýhodněním tvůrce nad konzumentem. Preferencí prospěchu z vlastnictví nad individuálním i celospolečenským prospěchem z co nejširšího užití. Nebude-li to hned zítra, bude to pozítří. Stejně jako největších výsledků dosahují největší univerzity a technologické parky kumulací výzkumných prostředků i množstvím vědců a jejich znalostí v nekonkurenčním prostředí kolektivně spravovaného duševního vlastnictví, stejného výsledku lze dosáhnout i jinde. Ke všeobecné spokojenosti zúčastněných. Internet kdysi vznikl právě proto. Jako veřejná služba pod heslem vědci sobě. Veřejná služba, veřejný statek a veřejný zájem jsou totiž klíčem k budoucnosti. Snad demokratické budoucnosti. Pouštěj chléb svůj po vodě, po čase se s ním shledáš. Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm, nevíš, co zlého se na zemi stane...

                 
Obsah vydání       24. 11. 2006
26. 11. 2006 Tajná studie USA: Výsledkem americké okupace Iráku je občanská válka
26. 11. 2006 Smrt ruského špiona spojena s krádežemi jaderného materiálu
25. 11. 2006 Smrt ruského špiona: Vážné zdravotní riziko veřejnosti
26. 11. 2006 Říjen 2006: rekordní čtenost stránek Britských listů
24. 11. 2006 Vrtění Hučínem a zakroucené paragrafy Filip  Rožánek
24. 11. 2006 Verdikt Etické komise Syndikátu Novinářů ČR o 11. září - aneb blažené rozjímání v klokaním vaku MFD Michal  Brož
25. 11. 2006 Kudy a jak dále? Jiří  Paroubek
24. 11. 2006 Na hlubinách František Emanuel Zelenka
24. 11. 2006 Bývalý pracovník KGB zemřel v londýnské nemocnici
25. 11. 2006 Maji ženy povinnost chlapům vařit? Lenka  Vytlačilová
26. 11. 2006 Autorské dílo a právo ho vlastnit Alexandr  Vojta
23. 11. 2006 Mediální monopoly narážejí na společenskou potřebu sdílení kultury Štěpán  Kotrba
25. 11. 2006 Ti mrda, ne? Štěpán  Kotrba
24. 11. 2006 Nejde o pár korun, jde o princip
24. 11. 2006 Tvůrčí činnost managementu, anebo nutnost kontroly Uwe  Ladwig
24. 11. 2006 "Když umíral Říman ve svém domě, přijal nejstarší syn v jeho polibku jeho vydechnutí a zavolal jej jménem" (conclamatio) Jan  Paul
24. 11. 2006 Nelze morálně apelovat se zkreslenými informacemi Petra  Procházková
25. 11. 2006 Jiří Karas jedná jako zákoníkové a farizeové Boris  Cvek
24. 11. 2006 Zajímavá pivní matematika Jan  Hošek
24. 11. 2006 Vypalování: Když mám předplaceno Jan  Bláha
24. 11. 2006 Gottwald -- padouch nebo hrdina ? Jiří  Dolejš
24. 11. 2006 Klement Gottwald a Jiří Dolejš Boris  Cvek
24. 11. 2006 NO SANTA: protest proti symbolu spotřebních vánoc už napadl i reklamní textaře Štěpán  Kotrba
24. 11. 2006 Zpravodajství iráckého odboje za dny 1. -- 15. listopadu 2006
24. 11. 2006 Máj Alex  Koenigsmark
23. 11. 2006 Názor dne Oldřich  Průša
23. 11. 2006 Jiří Karas napadl novinářku z BBC
23. 11. 2006 Kdo je "hlasatelka z BBC" Jenni Murray
23. 11. 2006 Jenni Murray Britským listům
23. 11. 2006 Čtyři závažné otázky Petr  Wagner
23. 11. 2006 Sebevražedné sesterstvo Petra  Procházková
23. 11. 2006 Lief hebben -- mít rád Meike  Snijder
23. 11. 2006 Lief hebben Meike  Snijder
22. 11. 2006 Manžel a manželky
24. 11. 2006 Srovnání antikomunismu s nacismem je primitivní
22. 11. 2006 Labyrint revoluce byla propaganda jak za Husáka Peter  Dinuš
22. 11. 2006 Nemohu uvěřit v existenci dopisu soudců! Stanislav  Křeček
21. 11. 2006 Hospodaření OSBL za říjen 2006
22. 11. 2003 Adresy redakce

Digitalizace sdělovacích prostředků RSS 2.0      Historie >
23. 11. 2006 Autorskoprávní zločiny a pětikoruna Štěpán  Kotrba
23. 11. 2006 Pokud se za autorská díla platí při nákupu kopírovacího materiálu, měla by být zadarmo   
23. 11. 2006 Poplatek za média nic neřeší   
23. 11. 2006 Mediální monopoly narážejí na společenskou potřebu sdílení kultury Štěpán  Kotrba
17. 11. 2006 Agitky Českých médií už netáhnou, není divu Štěpán  Kotrba
16. 11. 2006 Televize, kam se podíváš Štěpán  Kotrba
16. 11. 2006 Je Jandák poslancem ČSSD nebo ODS? Štěpán  Kotrba
31. 10. 2006 Nepleťe si internet se sítí elektronických komunikací Štěpán  Kotrba
30. 10. 2006 Potůček a jeho Dolina pod Tatrami Štěpán  Kotrba
26. 10. 2006 Soukromá rádia se už také vydávají cestou multimedializace Štěpán  Kotrba
23. 10. 2006 Citát dne - včerejšího   
20. 10. 2006 Google: Koho zajímá Havel a koho zajímá Bush Štěpán  Kotrba
19. 10. 2006 Vesmírná superstar Štěpán  Kotrba
19. 10. 2006 Jandák chce zestátnit televizi Štěpán  Kotrba
10. 10. 2006 10. 10. 2010 - hysterie na Invexu Štěpán  Kotrba

Autorské právo RSS 2.0      Historie >
25. 11. 2006 Ti mrda, ne? Štěpán  Kotrba
23. 11. 2006 "Daň" z krádeže autorských děl   
23. 11. 2006 Pokud se za autorská díla platí při nákupu kopírovacího materiálu, měla by být zadarmo   
23. 11. 2006 Mediální monopoly narážejí na společenskou potřebu sdílení kultury Štěpán  Kotrba
28. 2. 2006 Autor knihy Da Vinci Code stanul před londýnským soudem   
20. 12. 2005 Policie vyšetřuje neoficiální překladatele Harryho Pottera i nadále jako zločince Štěpán  Kotrba
17. 12. 2005 Harry Potter na netu: Jan Rychetský v Právu zbytečně kriminalizuje děti Štěpán  Kotrba
27. 10. 2005 Microsoft se bude podílet na digitalizaci světových knihoven   
17. 10. 2005 Autorské právo, písmo svaté a veřejná služba Štěpán  Kotrba
13. 10. 2005 Komu patří informace na internetu? Milan  Stibral
21. 9. 2005 Copyrightová organizace OSN chce uvalit autorská práva na volný materiál na internetu   
22. 8. 2005 Komu patří internetové stránky Hospodářských novin Štěpán  Kotrba
8. 8. 2005 Deset let internetu jako masového jevu   
15. 7. 2005 Summit v Londýně: "Rozvíjet jednotnou evropskou digitální ekonomiku!" Štěpán  Kotrba
1. 7. 2005 O softwarových patentech   

Autorskoprávní "zločiny", vypalovačky a sítě RSS 2.0      Historie >
26. 11. 2006 Autorské dílo a právo ho vlastnit Alexandr  Vojta
25. 11. 2006 Ti mrda, ne? Štěpán  Kotrba
24. 11. 2006 Vypalování: Když mám předplaceno Jan  Bláha
23. 11. 2006 Poplatek za média nic neřeší   
23. 11. 2006 Mediální monopoly narážejí na společenskou potřebu sdílení kultury Štěpán  Kotrba
23. 11. 2006 "Daň" z krádeže autorských děl   
23. 11. 2006 Autorskoprávní zločiny a pětikoruna Štěpán  Kotrba
23. 11. 2006 Pokud se za autorská díla platí při nákupu kopírovacího materiálu, měla by být zadarmo   
26. 10. 2006 Soukromá rádia se už také vydávají cestou multimedializace Štěpán  Kotrba
17. 10. 2005 Autorské právo, písmo svaté a veřejná služba Štěpán  Kotrba
20. 6. 2005 Digitalizace: Kdo, když ne my? Kdy, když ne teď? Štěpán  Kotrba