Když bylo v roce 1956 rozhodnuto o rozšíření silnice, vyšlo najevo, že by průjezdu aut bránila kaple Maří Magdaleny. Zboření nepřicházelo v úvahu. Raně barokní stavba z roku 1635 na levém břehu Vltavy, která měla sloužit k modlení vinařů a plavců, se tak musela pošoupnout.

Kaple nebyla v příliš dobrém stavu, takže hrozilo, že při stěhování vzniknou rozsáhlé škody. A tak bylo nutné malou elipsovitou stavbu zevnitř vyztužit dřevěnými trámy, a zároveň ji stáhnout po vnějším obvodu ocelovými pláty. Místo základů dostala spodek ze železa a betonu, což bylo sice z architektonického hlediska poněkud brutální, ale moc jiných možností nebylo.

Ve čtvrtek 2. února byla vybetovaná dráha podél řeky s kolejemi pro transportní plošiny připravena. Tlačením a tažením byla kaple ze 17. století pomalu přesunuta o 30 metrů a 75 centimetrů proti proudu řeky. Tam byla opět usazena do země, zabetonována a opravena.

O ne­celých dvacet let později musela pokroku ustoupit o dost větší budova. Vládní direktiva o těžbě uhlí z roku 1964 stanovila, že bude srovnán se zemí tehdejší Most a o kus dál vyroste nové panelákové město. Těžbě však bránil gotický kostel Nanebevzetí Panny Marie, proto bylo rozhodnuto, že se unikátní kousek se stěhováním historické budovy provede znovu. Jenže zatímco kaplička na pražském nábřeží cestovala o třicet metrů a šlo v podstatě o drobnou budovu, mostecký kostel bylo třeba odsunout o 842 metrů, přičemž jeho váha byla vypočítána na 12 tisíc tun. Padesát tři hydraulických vozů nakonec svou úlohu v říjnu 1975 zvládlo, přičemž se objekt hýbal asi o 1,2 metru za jednu hodinu. Šoupání začalo 30. září, kostel usedl na novém místě 27. října. Stabilizace budovy však trvala ještě dalších třináct let.

Pozoruhodný výkon zajistil tehdejšímu Československu místo v Guinessově knize rekordů...

psáno pro autorův Blok