Takřka se slzou v oku dnes vzpomínám na věty, kterými se s námi loučili učitelé na základní škole. Na slova plná chvály směrem k našemu novému působišti. Plno vět o vysoké úrovni, studijní seberealizaci, samostatnosti. O tom, že se s námi bude jednat jako s dospělými a zodpovědnými lidmi.

Nauč se a zapomeň

Dodnes nevím, o jaké bájné škole nám to vyprávěli. O výuce, kterou zažívám, se mi nezdálo ani v těch nejděsivějších snech. Hodiny probíhají většinou tak, že učitel celou hodinu diktuje látku, často "rozmlouvaje" pouze s tabulí, a dotazům žáků věnuje jen pramalou pozornost. Navíc očekává, že student bude hned příští den schopen na známku reprodukovat učitelův výklad, kterému bohužel často ani neměl šanci porozumět. Každodenní opakování tohoto procesu, ono bezduché opakování den starých faktů, nutí studenty často transformovat se v pouhé přehrávače něčí řeči.V lidi nepotřebující myslet, jen cvičit paměť.

Jaká škoda, že životnost takto nabyté informace v hlavě studenta je malá

Navíc to nutí studenty žít v bublině oddělené od okolního světa. Současný student má často jen mizivé povědomí o ekonomické situaci, politice a světových problémech. A to hlavně proto, že je po něm nikdo nevyžaduje. Přece si nebude dobrovolně zatěžovat hlavu něčím, co se mu do školy nehodí, když je vedle toho kvantum věcí, co tam mít nutně musí.

Učit se vše často znamená zapamatovat si minimum

Na všeobecném gymnáziu má každý student minimálně 13 předmětů. Maturitní zkouška se skládá jen ze čtyř (případů, kdy si žák volí předmětů pět nebo šest s ohledem na budoucí profesi, je minimum).V praxi se bohužel musí učit všechny předměty ve stejném rozsahu. Dochází tím nejen ke ztrátě většiny volného času studenta, ale paradoxně to brání i tomu, aby se věnoval samostatnému rozvoji znalostí oboru, který má v plánu studovat. Jednoduše na to nemá čas. Samozřejmě, že je dobré budovat ve studentech jisté všeobecné povědomí, ale míra nutného učiva by se měla korigovat. Není přece nutné, aby budoucí matematik musel do detailu znát ontogenezi mechu ploníku, a naopak biologa mučili analytickou geometrií.

Nejčastější argument učitelů o nutnosti co nejpodrobnějšího výkladu jejich předmětu se mi nezdá příliš pravdivý. Tvrdí totiž, že kvůli budoucímu studiu jejich oboru některými studenty je potřeba jít do hloubky. Není snad takový problém vést výklad tak, aby byl přínosný pro obě skupiny (budoucí studující oboru i nestudující), s ohledem na to, že některé kapitoly budou muset budoucí vysokoškoláci nastudovat sami, nebo konzultovat s učitelem individuálně (pokud by totiž došlo k redukci probírané látky, jistě by měli studenti i čas na více samostatné práce).

Nejvíce seberealizace přináší hodina tělesné výchovy

Čas od času při výkladu jisté látky (především v humanitních oborech) dochází ke kolizi názorů mezi studentem a učitelem. Problém je, že učitel skoro vždy potlačí jakoukoliv polemiku se studentovým názorem rázným zvoláním, že on má "prostě" pravdu. A to bohužel i v případě, kdy jeho výklad odporuje nejen učebnici, ale i povolanější odborné literatuře.

Působí, jako by se učitel snažil vystupovat jako neomylné stvoření. Není chyba, když se učitel zmýlí,ale když se nesnaží opravit.

S tím souvisí často rozšířený názor o "nutnosti" jejich předmětu v životě žáků. Zase to vypadá tak, jako by učitel žil v jiném světě. Nikdo jim nemůže mít tento zápal pro věc za zlé, ale pokud neví, kde je únosná mez, je takový přístup absolutně k neprospěchu.

Nemohu slíbit, že se po alespoň částečné změně situace staneme lepšími studenty, jistě však pro nás bude studium přínosnější.

(Autor je student třetího ročníku Gymnázia v Trutnově.)