Podle zpráv z denního tisku i elektronicky šířeného Ekolistu utvořila SZ na jižní Moravě volební koalici pro podzimní volby se silně pravicovou LiRou. Což ovšem není nějaká partizánská akce krajského vedení, ale krok, o němž celostátní vedení SZ ví. Program LiRy si je možné přečíst www.liberalnistrana.cz. LiRa je tak daleko napravo, že ODS se vedle ní jeví jako levicová strana. Volební koalice s ní, která nutně předpokládá blízkost programů, je proto možná jen s jinou pravicovou stranou, kladoucí důraz na soukromé podnikání a kapitalismus bez přívlastků. Na tom nic nemůže změnit ani náhodná, možná že také vykalkulovaná shoda LiRy a SZ na jednom či druhém bodu (obě strany např. odmítají výstavbu kanálu Dunaj-Odra-Labe či přesun brněnského vlakového nádraží). V případě různosti základních principů musí nakonec dojít k neřešitelným rozporům v mnoha jiných konkrétních otázkách. Jelikož však má LiRa svá teoretická východiska ujasněná a dovedená až do úrovně konkrétních návrhů, což se o SZ říci nedá, bude LiRA v tomto vztahu silnějším partnerem, který volební spoluprácí jen získá. SZ pak jistě ztratí část svých dosavadních příznivců. Vývoj Strany zelených doprava, či, a to musíme také připustit, oportunní snaha urvat co nejvíce voličských hlasů, a to za každou cenu, může také vést k jejímu definitivnímu rozpadu.

Pokud někdo v ČSSD choval naděje, že by snad někdy v budoucnu byla možná koalice se SZ, jako je tomu v některých zemích na západ od našich hranic, zdá se, že poslední vývoj SZ tuto možnost vylučuje.

LiRA vychází ve svém programu důsledně z jedince jako soukromého subjektu, který definuje svůj vztah k druhým na základě soukromovlastnických práv a který si veškeré služby, jež požaduje od ostatních, platí. V tomto duchu požaduje minimální stát a maximální privatizaci. Vedle privatizace ČT1 je to také privatizace veškeré státem dosud vlastněné půdy a lesa.

Dosavadní voliče SZ by také mohly zajímat i další programové body, jako je jednotná daň ve výši 15%, zavedení školného, prodej licencí na televizní a rozhlasové vysílání za současného zrušení televizních a rozhlasových rad, převod zdravotního pojištění na soukromou věc každého občana, u níž stát stanovuje jen všeobecnou povinnost být pojištěn u nějaké soukromé pojišťovny, ale nikoliv již výši tohoto pojištění atd.

I když česká Strana zelených zatím nevynikala v teoretické snaze zdůvodnit svůj program, je tato koalice přece jen překvapivá. Zahraniční i naši "zelení" teoretikové zpravidla zdůvodňují svůj postoj poukazem na nezastupitelnou hodnotu přírody, na hodnotu Země jako celku, jíž nelze převést na peníze a vystavit tržní konkurenci, v níž jediným kritériem a cílem je soukromý zisk apod. Ekologicky orientovaní myslitelé, jako v ČR například Erazim Kohák či Jan Keller, vznášejí vůči nekontrolovaném tržnímu systému celou řadu námitek a poukazují na jeho bezohlednost vůči přírodě. Vzpomeňme jen na Kellerovu knihu Až na dno blahobytu.

Dříve se zelení holedbali, že nejsou ani napravo, ani nalevo, nýbrž vepředu. Nyní se ukazuje, že ono vepředu znamená vlastně napravo.

Ale není toto náhlé vyjasnění pojmů přece jen podvodem, páchaným na voličích?