Večer 16. března se vydali čtyři albánští hoši v Kosovu po mostě přes řeku Ibar ze své vesnice Cabra do srbské vesnice Zupce. Při zpáteční cestě domů se raději rozhodli řeku přeplavat než jít opět po mostě. Toto rozhodnutí mělo dalekosáhlé neblahé následky. V rozbouřených vodách řeky se tři hoši utopili a tak se domů dostal jen 13-letý Fitim Veseli. V panice a ve strachu řekl svým rodičům a vyšetřovatelům, že jeho i tři kamarády vehnali do řeky dva Srbové ve věku asi 20 let s pomocí velkého hrozného psa. Výpovědi, které poskytnul kosovský teenager toho večera dvěma skupinám vyšetřovatelů, se od sebe hodně lišily. V jedné verzi se jednalo o dva Srby a ve druhé "možná" o čtyři. Nebylo očitých svědků. Vyšetřovatel OSN upozornil na podstatné rozpory ve výpovědích a prokurátoři OSN tedy nenašli důvod, aby se pokračovalo ve vyšetřování.

Fitim později přiznal, že si historku vymyslel. Jenže to už bylo pozdě. Dobře ozbrojení Albánci, vesměs muslimové, začali přepadat převážně ortodoxní křesťanské srbské vesnice v celém Kosovu. "Březnový pogrom", jak přepady nazvali Srbové, trval tři dny, během něhož bylo zabito 19 Srbů, přes tisíc jich bylo zraněno a 3 600 jich bylo vyhnáno ze svých domovů. Bylo zničeno nebo vylidněno sedm srbských vesnic. Kromě toho bylo velice těžce poškozeno 35 srbských ortodoxních kostelů, z nichž některé pocházely až ze 13. století, takže nepřichází do úvahy, že by mohly být opraveny.

Těm lidem, kteří se domnívají, že by kontrola Iráku prostřednictvím OSN mohla zastavit dnešní povstání, by měl "březnový pogrom" otevřít oči. Od té doby, co začaly situaci v Kosovu kontrolovat organizace OSN a NATO po 79-denním bombardování Kosova v r. 1999, bylo za svých domovů vyhnáno více než 200 000 Srbů. Kromě toho došlo podle policejních dokumentů za posledních 5 roků asi k 1 200 etnicky motivovaným vraždám. V 5% těchto vražd byli obětmi kosovští Albánci - zbytek tvoří zavraždění Srbové. Když byl "březnový pogrom" v proudu, bylo na odvetu podpáleno v Bělehradě a v Niši po jedné velké místní mešitě.

Poté, co byl ohlášen kosovský "mír", páchali muslimští Albánci 19 vražd z dvaceti na místních Srbech. Pan Gunter připomenul, že se Kanada spolu s jinými zeměmi NATO účastnila bombardování Kosova v r. 1999 bez "požehnání od OSN", aby se předešlo etnickému čištění Kosova od Albánců.

Jakmile převzala velení OSN a klid na ulicích začala hlídat mnohostranná koalice s podporou Rady bezpečnosti, otevřelo se pro Srby peklo na zemi. Pod pláštíkem OSN a NATO začali kosovští Albánci etnicky čistit Kosovo od Srbů, přestože mnoho jejich rodin žilo na stejném místě déle než 6 století. Ze dřívějších obětí se stali útočníci za němého přihlížení OSN. Organizace spojených národů neudělala téměř nic s tou výjimkou, že popsala brutalitu zákroků. Dočasná správa OSN v Kosovu (UNMIK) na svých internetových stránkách popisuje, k čemu došlo, ale nenabízí ani jediný návod, co dělat. Přiznává ale, že "březnový pogrom" zatřásl UNMIKem do základů. Rychlé šíření násilí prý z UNMIKem "zalomcovalo" a vyvolalo pocit, že to násilí bylo organizováno z jediného zdroje.

Skutečně jsou známky, že bylo násilí plánováno předem a že lidé jen čekali na incident, jako byla smyšlená výmluva na srbské útočníky se psem, který by připravovanou akci rozběhl.

K celkovému počtu 1200 zabitých Srbů a 200 tisíc (více než polovina obyvatelstva) vyhnaných obyvatel, bylo zničeno téměř 150 ortodoxních srbských kostelů a klášterů.

Posvátné artefakty jako starověké knihy, ikony a ozdobné předměty byly zničeny, poškozeny nebo prodány na černém trhu. Srbové hledí na Kosovo jakožto na kolébku svého národa a své víry, ale nyní bylo mnoho z jejich základních symbolů navěky ztraceno, ačkoliv jsou v zemi vojska OSN a také NATO.