28. 1. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
28. 1. 2004

Jak jsem večeřel s Castrem

Americký dramatik Arthur Miller nedávno navštívil Kubu. Při té příležitosti ho a skupinu dalších mezinárodních spisovatelů pozval Fidel Castro na večeři, a pak se ještě přišel bavit se spisovateli druhý den. Postřehy z návštěvy u Castra vylíčil Arthur Miller ve svém epilogu ke knize Cuba on the Verge: An Island in Transition (Kuba na pokraji: Ostrov uprostřed změn) (nakladatelství Bullfinch), editor Terry McCoy. V americkém časopise The Nation a v britském deníku Guardian vyšla zkrácená verze tohoto epilogu, z něhož vyjímáme několik myšlenek:

Jako mnoho lidí, i já mám už po celá desetiletí ohledně Kuby smíšené pocity, píše Arthur Miller. Nejen z tisku, ale i od lidí od filmu, kteří na Kubě pracovali, jsem se dověděl, že Batistova společnost byla beznadějně zkorumpovaná, bylo to hřiště pro mafii, bordel pro Američany a další cizince. Takže se zdálo, že Castrova revoluce bude závanem čerstvého vzduchu. Vyšlo to nakonec trochu jinak a utlačitelský charakter Castrova režimu dost ochromoval mé sympatie. Naproti tomu tvrdá americká blokáda na žádost, tak to alespoň vypadalo, poražené třídy vykořisťovatelů, kteří neměli s předchozí diktaturou vůbec žádný problém, se nezdála zrovna příkladem demokratického odporu.

V březnu 2000 jel Arthur Miller s manželkou ve skupině několika dalších "kulturních návštěvníků" na Kubu na kratší návštěvu. Členy skupiny byli: William Luers, bývalý šéf newyorského Metropolitního muzea umění a velvyslanec ve Venezuele a pak v Československu, jeho manželka Wendy, aktivistka za lidská práva, spisovatel Wlliam Styron a další.

Během druhého dne pobytu v Havaně jsme byli překvapeni, píše Miller, že nás Castro pozval na večeři. Ukázalo se později, že iniciátorem tohoto pozvání byl zřejmě "Gabo" (Gabriel García Marquez), Castrův přítel a stoupenec a také kamarád "Billa Styrona".

Měl jsem určitou míru zkušeností se sovětskými a jinými východoevropskými kulturními byrokraty, tak jsem očekával, že budu muset na večeři hodně mlčky a zdvořile s úsměvem přikyvovat hlavou k výrokům, které budou opravdu pitomé a někdy vyloženě idiotské. Avšak Castro byl už teď mýtem a vyhlídka na to, že bychom s ním strávili hodinku či dvě byla zajímavá.

Havana má krásu ruiny, která se vrací do písku. Chudoba lidí je zjevná, ale zároveň přežívá určitá energie. Lidi jsou sice chudí, ale není přítomno umrtvující zoufalství, jaké naleznete ve městech, kde vedle sebe žijí chudí a nesmírně bohatí. Ale to všechno byly jistě jen povrchní dojmy. Průvodce, s nímž Arthur Miller hovořil soukromě, vysvětlil, že se na Kubě nedá žít z jediného zaměstnání. Byl vzdělaný, disciplinovaný, ale nedokázal zvládnout svou hlubokou frustraci, když vysvětloval, že státní turistická kancelář, jejímž je zaměstnancem, účtuje cizincům za jeho služby obrovské poplatky, avšak on sám dostává jako plat jen absolutní minimum. Bylo to podle něho obrovské vykořisťování.

Pak byl Arthur Miller svědkem scény, kdy dva chudí muži zcela graciézně pomohli s nákupem - s několika taškami a tulipánem - zjevně velmi bohaté, mladé, krásné ženě. Miller usuzuje:

Léta jsem protestoval proti tomu, že kubánská vláda vězní a umlčuje spisovatele a disidenty. Teď mě napadlo, zda, navzdory všemu, navzdory hospodářskému selhání systému, nevznikl na Kubě povzbuzující systém lidské solidarity, možná přece jen v důsledku všeobecné chudoby.

Chudoba je prý na Kubě skutečně katastrofální. Když v havanském přístavu zastaví automobily na křižovatce u semaforů, řidiče oslovují mladé dívky. Něco takového bylo za sovětské éry zakázáno, možná, protože ekonomika nebyla ještě v tak zoufalém rozkladu a také kvůli sovětskému puritánství. Nyní bylo už obtížné zadržet tlak hladu...

Arthur Miller, americký dramatik, se setkal v divadelní škole s asi stovkou mladých studentů, plných energie. Všichni chtěli vědět o tom, co se děje na americké Broadwayi. Když jsem jim řekl, že se tam hrají v podstatě jen muzikály a zábavné kusy a pár seriózních her, které tam zůstává, hrají jen herecké hvězdy, byli zklamáni a nechtěli to slyšet. Nic, jak se zdá, nemůžeu Kubánců poškodit vysokou pověst všeho amerického. Kdyby mohli, všichni by spěchali na Times Square...

Při večeři nebyl Castro v uniformě, ale v modrém proužkovaném, zřejmě často užívaném obleku. Měl jsem dojem, píše Miller, že kdyby býval se nestal revolucionářem, asi by byl filmovou hvězdou. Projevoval totiž onu absolutní posedlost samým sebou, potřebu, aby ho lidi milovali a absolutně s ním ve všem souhlasili. Bylo mu tehdy, v roce 2000, 74.

Castro nejprve hovořil s Millerem o tom, jak je kdo z nich starý, a přesně - a hrdě, že mu to ještě myslí, vypočítal, o kolik let, měsíců a dní je Miller starší než on. Pak se se šibalským úsměvem obrátil k Luersově manželce. Téhož dne odpoledne ona totiž celou skupinu odvedla z vládního minibusu na návštěvu disidenta Elizarda Sáncheze. Sánchez věděl, že má v domě odposlech, a tak hovořil zcela otevřeně. Při odchodu celou americkou "delegaci" před domem nafilmovala tajná policie. Castro se obrátil na Luersovou: "Že prý jste se odpoledne na dvě hodiny ztratili? To jste byli nakupovat?" Ironicky se usmál a pak se s námi smál. A zasedli jsme ke stolu.

Předchozího dne se Miller a kolegové setkali s asi 50 kubánskými spisovateli. Nejpozoruhodnější na setkání bylo, že oni všichni mlčeli. Millerovi to připomnělo padesátá léta, kdy se američtí spisovatelé báli mluvit, aby je neodposlouchávala FBI.

Styron i Miller promluvili krátce o své práci a pak jeden z kubánských spisovatelů řekl: "Proč jste sem přijeli?"

Styron ani Miller nevěděli, co na to říct. Nakonec Miller vysvětlil, že američtí návštěvníci prostě chtěli vědět, jak to teď vypadá na Kubě, a stavějí se proti izolaci této země. Usoudili, že by se z návštěvy Kuby mohli poučit. "Ale co nám chcete říci?" ptal se dál naléhavě muž. Neměli jsme co říct, museli jsme se trapně přiznat, píše Miller. Mezi kubánskými spisovateli podprahově bylo cítit nepřátelství za to, že američtí návštěvníci nepřišli s žádnými slovy, s žádnou nadějí, která by mohla ukončit jejich izolaci.

Castro jedl salát, skupina návštěvníků seděla mezi členy kubánské vlády. Brzo se ukázalo, že namísto rozhovoru šlo o formalizovanou diskusi o některých "myšlenkách" velkého vůdce. Na většinu z nich už Miller zapomněl, ale nezapomněl, že si Castro silně stěžoval na tvrdohlavost Rusů, kteří se odmítali chovat jako praví revolucionáři. Castrovi hlavně vadilo, že Rusové odmítali podporovat jeho pokusy zahajovat revoluci v různých jihoamerických zemích, protože nechtěli konfrontaci se Spojenými státy a pro Castra to bylo zdrojem pohrdání - bylo to nerevoluční.

Taky během večeře Castro párkrát kritizoval CIA a její pokusy ho zavraždit, spíš ho to bavilo, než že by se nad tím rozčiloval. Působilo to, jako by Kuba byla velmoc a Amerika jen nějaký nevypočitatelný adolescent, který občas hází na Kubu kamení a rozbíjí tam okna.

Při schůzce s kubánskými spisovateli se američtí autoři ptali, jak Kubánci vidí budoucnost Kuby. Co se stane, po Castrově smrti? Přítomným Kubáncům byly takové otázky zjevně nepříjemné a nikdo se neodvážil odpovědět. Až když Američané odcházeli, jeden muž se přiblížil k Millerovi a řekl mu: "Jediné řešení je biologické."

Miller viděl Castra jako starého, osamělého, anachronického muže. Posedlého kvasi-sexuálním opojením mocí? Navzdory veškerému jeho revolučnímu úsilí zůstává dnes už jako jediná revoluční možnost dneška antimoderní, islámská vlna, která z marxistického hlediska zůstává kdesi ve středověku.

Kompletní článek v angličtině ZDE
                 
Obsah vydání       28. 1. 2004
28. 1. 2004 Reakce: Je zpráva lorda Huttona "útokem na nejnezávislejší média v Evropě"? Jan  Čulík
28. 1. 2004 Smrt dr. Kellyho: Huttonova zpráva kritizuje BBC
28. 1. 2004 Předseda Rady BBC Gavyn Davies odstoupil
28. 1. 2004 ČT: druhý krok správným směrem Štěpán  Kotrba
28. 1. 2004 O Kájínkovi a vizuální manipulaci Jan  Paul
28. 1. 2004 Human Rights Watch: USA a Británie nezaútočily na Irák z humanitárních důvodů
28. 1. 2004 Americký viceprezident Cheney už netvrdí, že měl Irák ZHN
27. 1. 2004 Tony Blair přežil
28. 1. 2004 Koupili jsme nový server - děkujeme Jan  Čulík
28. 1. 2004 Ministr Gross: Návrat krále a otisky prstů v českých pasech Radek  Batelka
28. 1. 2004 Křik poplašených slepic Štěpán  Kotrba
26. 1. 2004 Jak mailovat Britským listům
28. 1. 2004 Jak jsem večeřel s Castrem
28. 1. 2004 Trinidad jako hrozba terorismu Miloš  Kaláb
28. 1. 2004 Jakou zemi vyberete jako vzor pro Kubánce? Chile? Josef  Vít
28. 1. 2004 Digitalizace – řeší se jak začít Zdeněk  Duspiva
28. 1. 2004 Armádní technologie, balastní informace a internetová drbna Štěpán  Kotrba
27. 1. 2004 Sdělovací prostředky v Evropě
26. 1. 2004 George Soros: Spojené státy jsou v rukou extremistů
27. 1. 2004 Bush politicam suam defendit
27. 1. 2004 Karlovy Vary jásají: Slizký ruskojazyčný zločinec před soudem Radek  Mokrý
27. 1. 2004 I v Německu zuří bouře ohledně vysokého školství
27. 1. 2004 Bushova vláda přestala tvrdit, že měl Irák zbraně hromadného ničení
27. 1. 2004 Stane se Francie muslimskou zemí?
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
31. 12. 2003 Hospodaření OSBL za prosinec 2003
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech

Kuba a Fidel Castro RSS 2.0      Historie >
28. 1. 2004 Trinidad jako hrozba terorismu Miloš  Kaláb
28. 1. 2004 Jakou zemi vyberete jako vzor pro Kubánce? Chile? Josef  Vít
28. 1. 2004 Jak jsem večeřel s Castrem   
23. 1. 2004 Hromadné sdělovací prostředky a metody manipulace veřejným míněním Noam  Chomsky
23. 1. 2004 Cuba Libre? - Svobodná Kuba? Fabiano  Golgo
22. 1. 2004 Kuba, jak ji neznáte - v číslech   
12. 1. 2004 Castro: Věřili jsme v právo na nezávislost a na vzpouru proti tyranii Štěpán  Kotrba
12. 1. 2004 Kuba se rozhodla omezit řadovým občanům přístup k internetu   
26. 11. 2003 Kuba: Kriminálne embargo Ivan  Štefunko
13. 11. 2003 Castrova zpráva pro OSN: Důsledky půlstoletí americké blokády Kuby   
13. 11. 2003 Kuba může být odbytištěm pro český průmysl Zdeněk  Jemelík
15. 10. 2003 Půjdete demonstrovat také proti americkému porušování lidských práv, Fabiano Golgo a Lidé v tísni?   
14. 10. 2003 Pozor, Kotrbo: protestovat proti Fidelovi je také veřejná služba Fabiano  Golgo
14. 10. 2003 Člověk v tísni: Měli by reportéři BBC také jít demonstrovat před vyslanectví Vatikánu? Jan  Čulík
13. 10. 2003 Stížnost Radě České televize na Člověka v tísni Štěpán  Kotrba