Naše i vaše

Že si podnikatelské skupiny z bývalé Sovětské federace ukládají peníze do nemovitostí v Karlových Varech, je všeobecně známo. Že si je občas navzájem ukradnou, se donedávna netušilo. A už vůbec donedávna nikdo nevěděl, že se karlovarská policie a orgány státní správy na těchto krádežích velmi pravděpodobně aktivně podílejí.

Původním, lépe řečeno "popřevratovým", majitelem starého hotelu ELWA byl Český investiční majetkový fond s účty vedenými u České banky. Tím je také řečeno dost... Pronajal ho společnosti Elwa a.s. (nájemné za r. 1998 bylo 1,620 milionu korun) a poté byla budova prodána společnosti ELWA SPA s.r.o. (ES). O faktický provoz se starala pro změnu společnost Elwa Bohemia s.r.o. (EB) na základě nájemní smlouvy.

Smlouva byla podepsána na deset let, do konce roku 2010. Pro prvních 10 měsíců byl dohodnut nájem 1,815 milionu korun, což odpovídá asi 2,2 miliónu korun za rok. To tvrdí pan Maksimov. Žalobce zastoupený státním zástupcem JUDr. Miroslavem Peckou tvrdí, že pan Maksimov si sanatorium pronajal na pouhých deset měsíců, od 31.3.1999 do 31.12. 1999. Žaluje ho za neoprávněný požadavek odstupného.

Pouze pan Maksimov má originál smlouvy. Pardon, měl. Už nemá. Podle něj ho zabavila Policie ČR. Jako důkaz. Ve spisu se pak objevilo ještě něco jiného.

Padělek

Státní zástupce dokazuje délku nájmu notářsky ověřenou fotokopií údajně pravé nájemní smlouvy na deset měsíců. Podle pana Maksimova se jedná o padělek vyhotovený zřejmě podle originální předlohy, založené v policejním spisu. Druhá a třetí strana je skutečnou fotokopií zabaveného originálu včetně podpisů. Na první straně byl však pozměněn datum skončení nájmu. Místo roku 2010 je tam rok 1999.

U Okresního soudu v Karlových Varech leží před soudkyní JUDr. Krůškovou, dříve Čápovou nelehký úkol.

Rozhodnout.

Zatím poslední jednání soudu proběhlo v úterý 13. ledna. Soud jednal od 13.00 až do půl čtvrté odpoledne. To je doba, kdy soudy v ČR končí svoji práci, personál jde k píchačkám a přes osiřelou vrátnici domů. Stačil vyslechnout pouze bývalou jednatelku ES a zároveň společnici pana Maksimova v EB, paní Světlanu Vojtkovou, která byla obžalována spolu s ním.

JUDr. Krůšková krátce po zahájení nařídila podle § 208 oddělený výslech. Pan Maksimov musel na chodbu. Výslech paní Vojtkové komplikoval překlad z ruštiny do češtiny a naopak. Takže trval dlouho.

Když se po dvou hodinách obžalovaný mohl vrátit, zjistil, že se ke slovu, alespoň v tomto jednání, zase nedostane. Pokračování bude až 16. a 18. března. Obžalovaný ovšem radost z odkladu nemá. Každých 90 dní musí vycestovat a obnovit si vízum. Od zahájení kauzy mu české úřady delší nepřetržitý pobyt nepovolí.

Pokud se jednou nevrátí, obává se, že bude v nepřítomnosti odsouzen. Pokud se bude vracet, aby se mohl hájit, může ho to finančně zničit. A o to zřejmě jde.

Výpověď Vojtkové

Před několika lety ji jako jednatelku ES oslovili lidé od jakéhosi pana Kušnira, který měl sice peníze, ale prý z politických důvodů je nemohl investovat do nemovitosti v Karlových Varech. Našel si nové zájemce o investici se jmény Olena Michajljuk a Okuň. Měli přinést peníze, ovšem neuměli podnikat. Paní Vojtková měla ES a potřebovala peníze na koupi sanatoria ELWA a jeho rekonstrukci, takže si plácli. Ona našla Maksimova.

"Zlepšil hospodaření sanatoria," vypověděla o něm před soudem. Změnil personál i klientelu. Na místo výletů do Prahy kladl důraz na léčebné pobyty v Karlových Varech. Počet smluv s CK zvýšil trojnásobně a především si zajistil budoucí solventní klientelu. Začal totiž spolupracovat s polostátní ruskou organizací Vojentur. Šlo o dlouhodobou spolupráci za peníze ministerstva obrany Ruské federace a jeho zaměstnanců. Rekreace na naše poměry movitějších armádních úředníků.

Z druhé světové strany, té západní, získával Maksimov klienty například reklamou v německé lokální televizi SWR (SüdWest Rundfunk) získanou barterovým obchodem i přímými finančními náklady ve výši asi 200 tisíc korun. Včetně rekonstrukce objektu a opravy havarovaného tepelného výměníku v domě toho stihl za deset měsíců Maksimov celkem dost.

Jednou na lavičce

"Jednou jsem seděla před hotelem a zastavila se u mne paní Olena Michjljuk," pokračuje výpověď paní Vojtkové. Že prý se s manželem dost naučili a chtěli by tu zřídit "Ozónové centrum". "V tu chvíli mi došlo, že se rozhodli pana Maksimova hodit přes palubu a chtěli zjistit, na čí straně budu."

Výpověď přišla 27. 12. 1999.

V pozadí karlovarských budov se totiž změnily majetkové poměry. Změnili se majitelé investice. Právě těch peněz, které v ČR investoval dříve pan Kušnir. Vtip a možné rozuzlení celého soudního procesu může spočívat v tom, že Alexander Maksimov je žalován státním zástupcem z pokusu o podvod, protože požadoval neoprávněně odstupné za ukončení nájemní smlouvy. Na této žalobě JUDr. Pecka trvá.

Obhájce ho dokonce před soudem už dříve upozornil, že tím žalovanému vlastně pomáhá, protože pan Maksimov požadoval odstupné za přenechání podnikatelské aktivity. Jinými slovy za dopředu nasmlouvané léčebné pobyty a investice, nikoliv za konec nájemní smlouvy. Takže tento soud jedná o činu, který se nestal.

Epilog?

Sedíme u večeře v motorestu cestou zpátky. Zvoní telefon. Do Prahy dorazil soukromý soudní exekutor. Jel z Karlových Varů a shodou okolností v den přelíčení tamtéž. Z původní pětistovky nedoplatku správě sociálního zabezpečení se rázem stalo devět tisíc korun.

"Slezáková," odtuší Vojtková s Maksimovem. Jejich bývalá účetní. Zběhlá v místních poměrech a se znalostí firmy přeběhla na druhou, lépe placenou stranu. Tak jako ostatně skoro všichni v dříve německých, pak českých a nyní azbukou prolezlých Karlových Varech.