Proč má Estonsko nejlepší školy v Evropě?

28. 3. 2024

V žebříčku Programu pro mezinárodní hodnocení studentů (Pisa) Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj, který měří schopnosti patnáctiletých žáků v matematice, čtení a přírodních vědách, se na předních místech drží několik asijských zemí, ale Estonsko je na dalším místě - nejlepší v Evropě. Jeho učitelé jsou vysoce vzdělaní, důraz je kladen na sociální a osobní dovednosti stejně jako na akademické učení a typické učební osnovy jsou nabité širokou škálou předmětů, od robotiky po hudbu a umění.

Gunda Tireová, která vede mezinárodní hodnocení estonské rady pro vzdělávání a mládež, říká, že země je úspěšná částečně díky kombinaci dějepisu a zeměpisu. "Měli jsme tu Švédy, Dány, Rusy, Němce, spoustu lidí, kteří přicházeli a odcházeli. Estonci, pokud chtěli přežít, museli být chytří a pochopili, že vzdělání je posune vpřed. Stejné to bylo, když jsme byli pod sovětskou okupací."

Jedním z trvalých principů je podle ní rovnost - univerzální školní obědy zdarma jsou stejně tak ideologické jako praktické. A téměř všechny děti navštěvují mateřskou školu, která je silně dotovaná, takže v době, kdy nastupují do školy v poměrně pozdním věku sedmi let, nejsou znevýhodnění tak zakořeněná. Zásadní je také autonomie. "Dali jsme školám možnost rozhodovat samy o sobě."

Když Estonsko přijalo digitální éru, školy byly jeho součástí. Již v roce 1997 zahájila země iniciativu nazvanou Tiigrihüpe (Tygří skok), jejímž cílem bylo modernizovat počítačové zdroje a poskytnout školám přístup k internetu. "Vyškolili jsme spoustu učitelů, propojili všechny školy a dali jim počítače," říká Tire. "Nejde o to, aby se všude vyučovalo IT, ale aby byly začleněny digitální dovednosti." Mnoho dětí se učí kódování a robotiku a vše od učebnic až po komunikaci s rodiči je digitální. Namísto toho, aby rušivé žáky čekala tvrdá kázeň, říká Tire, estonské školy mají spíše výchovný přístup - je běžné, že si děti berou ven a učí je v malé skupině se samostatným učitelem, a většina škol má psychologa a poradce.

Stejně tak jsou ceněny kreativní předměty, vysvětluje Tire: "Všichni musí chodit na výtvarnou a hudební výchovu a na to, čemu říkáme 'technika' - jinými slovy, učí se vařit, plést a podobně. Pokud to dětem umožníme, zvýší se jejich pohoda a pocit úspěchu. Nemyslíme si, že je to nepodstatné. Některé země říkají: Vyřadili jsme hodiny hudební výchovy, abychom mohli učit více matematiky". Ale podívejte se na noty a nebude vám připadat, že je to méně složité." Tire zdůrazňuje, že kreativní předměty mohou podporovat nejrůznější dovednosti, jako je týmová práce a řešení problémů. Usmívá se, když si vzpomene, jak loni na velkém festivalu sledovala dospívající chlapce, kteří se nadšeně účastnili lidových tanců, jež se naučili ve škole. "Je to fyzická aktivita, přináší radost, navíc jste ve skupině a musíte používat komunikační dovednosti."

Paapová říká, že tvůrčí étos její školy "je mnohem příjemnější než velmi ortodoxní způsob, kdy jen sedíte ve třídě a posloucháte". Proti jakýmkoli názorům, že je to příliš liberální, se ohrazuje sedmnáctiletý Targo Tammela, který právě přišel z hodiny severské historie: "Pořád je tu disciplína, pořád musíte složit každou zkoušku." Všichni žáci se musí naučit, jak se chovat. Ani jeden z nich nijak zvlášť nepřijal tolik obdivované estonské digitální vzdělávání, ale stále je to velká část jejich výuky, říkají. Technika je snadno dostupná a většina učebních zdrojů a testů je online. "Má to pár nevýhod, protože člověk může zlenivět nebo se ztratit v internetu," říká Tammela. "Ale klady převažují."

Je časné odpoledne a na Gymnáziu Gustava Adolfa ve staré části Tallinnu už pro mnoho studentů školní den skončil.

Za historickou fasádou se skrývá škola - vzdělává děti ve věku od sedmi do patnácti let a toto místo je určeno mladším studentům - přestavěná, s dostatkem prostoru a světla. V jednom prostoru, který se využívá i pro výuku tance, jsou punčové pytle, v jiném stolní tenis. V obrovském centrálním atriu, kde děti obědvají, je klavír a pódium pro vystoupení. Žáci sedí na stupňovitém stupňovitém sezení, dělají školní úkoly nebo si povídají. Atmosféra je přátelská a uvolněná.

Vyskytují se problémy s chováním? "Samozřejmě," říká Salum. "Každý den se stane nějaký incident, při kterém musíte se studenty mluvit o tom, jak respektovat ostatní a jak se chovat. Máme určité studenty, na které musíme dávat větší pozor, a hodně spolupracujeme s rodiči, ale celkově si myslím, že studenti mají tendenci si svého prostředí vážit." Mně to připadá docela harmonické. Na jedné z širokých chodeb hrají dvě děti šachy a všude jsou úhledné hromádky polštářů, které se dají využít ke společenskému setkávání nebo kdykoli se některému z učitelů zachce změnit prostředí a chce mít hodinu mimo třídu.

Ve třídě desetiletých a jedenáctiletých žáků Marie Toomové se některé děti zdržely, aby si se mnou mohly popovídat - všechny mluví výbornou angličtinou. Co si pamatují ze školky? Byla to zábava, říkají. "Měli jsme přestávky na spaní," říká jedna dívka, Laura. Tady místo toho dostávají "mozkové přestávky", říká - několikrát za hodinu jim učitelka, kterou znají pod křestním jménem, dá přestávku na trochu pohybu nebo na hru.

"Jedním z klíčových prvků estonského vzdělávacího systému je, že školy a učitelé mají velkou volnost," říká Salum. Existují standardy, které musí splnit, ale je na nich, jak toho dosáhnou. Toom má pro děti přístup k tabletům a notebookům, ale stejně tak se s papírem a tužkou pustí do výuky venku nebo na střešní terase - ne kvůli studiu přírody (i když to dělají také), ale protože je příjemné učit se matematiku venku. "Myslím, že to dává svobodu a znamená to, že studenti mají možnost učit se všude," říká.

Když se procházíme po škole, každý student Salumovi řekne "tere" (ahoj). "Dokud se studenti usmívají a zdraví, je všechno v pořádku. Když to přestanou dělat, vím, že mám problém." Když Salum chodil do školy, bylo to tradičnější, ale říká, že studenti oceňují méně hierarchickou atmosféru. "Máme tendenci vnímat studenty jako kolegy, takže pracujeme společně, zapojujeme je." Mnoho učitelů školy jsou bývalí žáci, což se mu líbí.

Hlavním problémem pro Saluma a mnoho dalších ředitelů je nedostatek učitelů. Navzdory pozitivům systému se stále objevují problémy s pracovní zátěží a náborem. Proč by učitelé, kteří musí mít magisterský titul (učitelé v mateřských školách musí mít bakalářský titul), měli pobírat relativně nízký plat, když mohou jít na lépe placenou práci, například do zdravého estonského digitálního průmyslu? Na začátku tohoto roku uspořádali estonští učitelé první stávku po mnoha letech.

Platy učitelů "jsou problémem na celém světě," říká Kristina Kallasová, estonská ministryně školství, když se s ní setkávám v její kanceláři. "Vzdělávací systém je stále pod tlakem zdrojů." V současné době jsou podle ní dva hlavní problémy. "Jedním z nich je hospodářská recese a druhým to, že jakýkoli rozpočtový přebytek jde na obranu, protože jsme ve velmi nejisté situaci." Všechny oči se upírají na souseda Estonska, Rusko, a na situaci na Ukrajině.

Kallas si myslí, že síla estonského vzdělávacího systému je v tom, že "je budován zdola, není řízen [centrální vládou] a nikdy nebyl. Vzdělávací systém je starší než stát". Jsou politici, kteří by nad ním chtěli mít větší kontrolu? "Překvapivě ne," říká Kallas. "Všichni nechávají [vzdělávání] na odbornících. Učitelé a univerzity o tom debatují, někdy i veřejně, a vedou se spory o to, jestli by se to mělo dělat tak nebo onak, ale politici to nejsou."

Existují otázky, na které Kallasová upírá svůj zrak. Během pandemie si estonské děti nevedly špatně, protože už byly dobře nastaveny na digitální vzdělávání, ale od té doby je znepokojující počet dospívajících chlapců, kteří zanechávají studia. A přestože zde neexistuje elitní soukromý školský systém, rodiny s vyššími příjmy se často stěhují, aby byly blízko nejlepším školám, a vytlačují tak ostatní. "To je trend, který se mi nelíbí, protože působí proti důvodům, proč je náš vzdělávací systém silný - důležitá je rovnost," říká Kallas.

Učitelé používají kombinaci postupů, říká Agne Kosk, vedoucí jazykové školy, která vedla sci-fi kurz. "Tato generace chce vyjádřit svůj názor, chce být zapojena do konverzace, znát všechny strany problémů. Výuka formou odříkávání učebnice už nefunguje." Dobrý vztah se studenty je podle ní "číslo jedna. Pokud si se studenty nerozumíte, nezáleží na tom, co děláte". Zdá se, že estonský vzdělávací systém je obzvláště uzpůsoben k tomu, aby toto podporoval, od neformálního a tvůrčího přístupu až po většinou spokojené učitele.