USA by neměly opustit Evropu - ani ve jménu hesla "Asie na prvním místě"

27. 3. 2024

Nyní se vynořuje podivná kombinace obou přístupů – kterou lze nazvat "selektivním izolacionismem". Místo toho, aby se USA angažovaly selektivně, snažily by se selektivně izolovat. Nejlépe je to vidět na přístupu k zahraniční politice "Asie na prvním místě" načrtnutém v nedávném úvodníku Newsweeku, který naznačuje, že Spojené státy musí učinit strategická rozhodnutí v oblasti "zdrojů a energie" tím, že upřednostní "geopolitické úsilí" v Asii před Evropou. Tvrdí se, že takový postup se nerovná izolacionismu, ale strategické nutnosti.

Když se však podíváme na metriky, americké obranné schopnosti jsou již vychýleny ve prospěch Středního východu a východní Asie. Ty americké kapacity, které v Evropě ještě zbyly, jsou jen zlomkem velikosti z dob studené války – není toho moc, z čeho by se dalo ubrat, aniž by se vytvořil politický zmatek. Namísto strategické kalkulace může izolace životních zájmů evropských partnerů, protože jsou "méně důležité" než Asie, jen poškodit vztahy USA s jejich asijskými partnery. Vzhledem ke svým schopnostem a konzistenci by USA měly pokračovat v selektivním angažmá v regionu a uklidňovat své spojence.

Samozvaní "zastánci Asie na prvním místě" mají pravdu, když odhadují, že největší hrozbou pro národní bezpečnost USA je Čínská lidová republika, ale jejich hodnocení pozice USA ve světě je mylné. Ve srovnání s 300 000 vojáky, které měly USA v Evropě v 80. letech, se podíl americké síly snížil o dvě třetiny. Navzdory tomuto poklesu, dokud existují americké závazky vůči NATO a jsou silné, představuje Rusko v případě nepředvídaných událostí minimální riziko. Využití NATO je ve skutečnosti jediným způsobem, jak čelit ruským konvenčním ofenzívám, zatímco USA mohou soustředit svou sílu ve východní Asii v případě oportunistické invaze na Tchaj-wan.

Od studené války se USA zaměřily na Blízký východ a v poslední době na Indo-Pacifik. Dnes USA rozmisťují více než 375 000 vojáků na nejméně 66 různých obranných základnách v Indo-Pacifiku. Nově zřízená Pacifická odstrašující iniciativa pokrývá 9,9 miliardy dolarů z rozpočtu ministerstva obrany na rok 2025, což je více než dvojnásobek částky, kterou USA utrácejí v Evropě. Vezmeme-li v úvahu, že výdaje zaměřené na Evropu představují méně než 0,5 procenta celkového obranného rozpočtu, je těžké kvalifikovat tyto snahy jako přetížení amerických "zdrojů". Naproti tomu Pentagon na Blízkém východě stále utrácí více než 17,1 miliardy dolarů; více než na dvou dalších bojištích dohromady. Kdyby byli zastánci "Asie na prvním místě" motivováni pomocí daňovým poplatníkům, volali by po snížení peněz utracených na Blízkém východě, nikoli v Evropě.

Ještě důležitější je, že přínosy zachování amerických kapacit v Evropě jsou výrazně vyšší než přínosy přesunu stejných kapacit do Asie. USA dodávají Evropě více než 100 000 vojáků, údernou skupinu letadlových lodí (CSG) a další vojenské prostředky. Tyto prostředky jsou životně důležité pro podporu odstrašování spojenců na východním křídle NATO, kteří jsou vázáni smlouvou. USA by mohly odklonit jednu údernou skupinu letadlových lodí v Evropě, aby pomohla dvěma dalším nasazeným v Pacifiku, nebo dvěma na Středním východě. Středomořská koordinační skupina pro sociální bezpečnost má však zásadní význam pro ochranu námořních tras nad rámec evropské bezpečnosti, stejně jako ostatní koordinační skupiny. Ani 100 000 vojáků v Evropě nemůže jednoduše přesměrovat svou převážně armádní masu na pobřežní ostrovní terén.

Zahraniční vojenské prodeje USA na Tchaj-wan zažívají nahromaděné nevyřízené záležitosti, které se během války na Ukrajině zhoršily, což vedlo k určité veřejné debatě o tom, kterou zemi upřednostnit. Zastánci hesla "Asie na prvním místě" vyzývají USA, aby podpořily Tchaj-wan proti otázce Ukrajiny. Ale jak mohou USA udělat takový krok, když se Tchaj-wan sám obává, že by USA opustily Ukrajinu? Jak uvádí jedna červencová zpráva RAND, americké síly erodují, ale Washington by měl stále pokračovat ve své podpoře Ukrajiny a posílit své závazky stát se smluvně vázaným spojencem země.

Empiricky válka na Ukrajině zatím nerozmělnila americkou vojenskou sílu. Ve skutečnosti oživila obrannou průmyslovou základnu a umožnila Spojeným státům, aby z ní vyšly silnější a jejich protivníci slabší. USA mají strategický zájem na tom, aby si tuto trasu udržely.

Dav zastánců "Asie na prvním místě" má pravdu ve svém hodnocení, že Evropa nedělá dost pro obranu, což je současná slabina selektivního angažmá. Ale když se podíváme na celkovou sumu ukrajinské podpory, EU a její členské státy přispívají dvakrát více než USA. Tvrzení, že Evropa již neodvádí své, je nesprávné, i když ne dostatečná část této pomoci byla bezpečnostní pomocí – navzdory několika "swapovým dohodám", které evropské země využily k zásobování Kyjeva zbraněmi. Evropská strategie pro obranný průmysl by mohla přinést cestu vpřed k nezávislému vývozu bezpečnosti, ale je třeba vykonat mnoho práce.

Selektivní izolacionismus poškozuje naše spojenectví, a to i ve východní Asii. Podobně jako Tchaj-wan i ostatní asijští partneři Spojených států chápou, co je v Evropě v sázce. Japonsko přislíbilo Ukrajině pomoc v hodnotě více než 10 miliard dolarů a Jižní Korea dodala Ukrajině více granátů než celá Evropa. Je těžké si představit, že by převrácené americké závazky nebyly vnímány jako negativní. Opuštění některých spojenců způsobí, že jiní začnou pochybovat o tom, zda je jejich partner spolehlivý. Například podpora Ukrajiny ujišťuje Tchaj-wan o srovnatelné podpoře, pokud by byl napaden.

Přesun masivních vojenských kapacit z Evropy, který měl odstrašit destabilizujícího nepřítele, by Japonsko ani Jižní Koreu neuklidnil. Místo toho by zbytečně vyvolal další napětí s Čínou a mohl by ovlivnit další nezbytné snahy o spolupráci v nadnárodních otázkách, jako jsou klimatické změny, migrace a ekonomická nerovnost.

Spojenci jsou klíčem k velmocenskému soupeření USA. Jsou jediným aktivem, které nesdílejí i jeho protivníci. Tvrdit opak je jen lacinou potravou pro rétoriku konkurence. Selektivní izolace bojiště pouze podkopává důvěryhodnost USA pro všechny. Selektivní angažovanost v Asii při současném udržování podpory spojenců po celém světě umožňuje USA využít potenciál výrazně většího podílu na světovém HDP.

Selektivní izolacionismus vede ke stejně špatným výsledkům jako běžný izolacionismus. "Asie na prvním místě" někdy připomíná Teddyho Roosevelta, když tvrdil, že práce jeho administrativy v Asii odhaluje historický precedens pro jejich strategii. Jako atlanticista a zakladatel Pokrokové strany však Roosevelt rozzlobeně odsoudil rozhodnutí Woodrowa Wilsona "přenechat evropský konflikt Evropanům". Takový postup by podle něj znamenal pouze "zakřiknutou nečinnost" v době, kdy Amerika potřebuje selektivně angažovat regiony. Tehdy, stejně jako dnes, nebyl izolacionismus strategickou volbou, ale politickou.

Podrobnosti v angličtině: ZDE