Německá politika vůči Ukrajině není nesoudržná bezdůvodně

8. 3. 2024

Kancléř Olaf Scholz zasel zmatek a zděšení po celé Evropě tím, že zaujímá protichůdné postoje k Ukrajině, ale v tom šílenství je systém.

Scholz zmátl evropské spojence tím, že odmítl dodat Kyjevu střely s plochou dráhou letu s odkazem na rizika ruské odvety, i když těmto spojencům nadává za to, že neposkytli více vojenské pomoci, aby pomohli Ukrajině odrazit Rusko.

Rozzlobený odpor nad kancléřovou zdánlivou nesoudržností se v posledních dnech naplno projevil, zejména když se evropští spojenci snaží projevit rétorické odhodlání, pokud jde o pomoc Ukrajině.

"Evropa zjevně čelí okamžiku, kdy bude nutné nebýt zbabělci," řekl tento týden francouzský prezident Emmanuel Macron v komentářích, které se zdály být namířeny proti Scholzovi.

"Scholzovo chování ukázalo, že pokud jde o bezpečnost Evropy, je špatným mužem na špatném místě ve špatný čas," řekl minulý týden bývalý ministr obrany Spojeného království Ben Wallace.

Ale to, co by se mohlo jevit jako Scholzova nesoudržnost, je ve skutečnosti promyšlená strategie.

Od té doby, co si Scholz uvědomil, že Ukrajina je schopna se bránit proti Rusku, jeho strategií bylo jednat v tandemu s Washingtonem a dodávat Ukrajině jen tolik zbraní a vybavení, aby přežila, včetně protiletadlových baterií a tanků, a zároveň zadržovat nástroje, které by potřebovala k vítězství.

S tímto přístupem se netajil. Scholz, který patří k německé sociální demokracii (SPD), dodnes odmítá říci, že chce, aby Ukrajina válku vyhrála, řekl pouze, že "Rusko nesmí vyhrát a Ukrajina nesmí prohrát".

Může se to zdát jako sémantika, ale pro mnoho Ukrajinců by slyšet lídra evropské politické a ekonomické velmoci, jak se připojuje k jejich cestě za vítězstvím, představovalo důležitou psychologickou vzpruhu a zároveň vyslalo jasný vzkaz Moskvě o závazku Berlína.

Důvodem, proč Scholz odmítá říci, že chce, aby Ukrajina vyhrála, je však stejný důvod, proč zemi nedodá vybavení, které potřebuje k dosažení tohoto cíle: Hluboce zakořeněný strach z Ruska.

Scholzův Urangst spočívá v tom, že zásobování Ukrajiny zbraněmi, jako jsou střely s plochou dráhou letu Taurus – které by mohla použít k vyřazení Kerčského mostu spojujícího Krym s Ruskem a možná i k úderu na Moskvu – by otřáslo prezidentem Vladimirem Putinem do takové míry, že by se Německu pomstil.

Debata v Německu o dodávkách tanků Leopard byla podobná. I zde Scholz vyjádřil své hluboké znepokojení nad kroky, které by mohly vyvolat širší konflikt. Ustoupil až poté, co Washington souhlasil s dodáním malého počtu tanků Abrams. V té době však mělo Rusko dostatek času na to, aby zaminovalo frontové linie do takové míry, že Ukrajina ztratila iniciativu.

Tentokrát však Scholz kategoricky odmítl dodat střely Taurus, aby takový krok nevedl, jak se nedávno vyjádřil, "k jakémusi zapojení do války".

Kancléř není v německé panické místnosti sám.

Téměř 60 % Němců je proti dodávkám střel Taurus Ukrajině, vyplývá z průzkumu zveřejněného ve středu. To je nárůst ze 49 % v únoru.

Přístup Berlína k pomoci Ukrajině asi nejlépe vystihuje německé rčení: "příliš mnoho ke smrti, příliš málo k životu".

Ale i přístup dát Ukrajincům jen tolik, aby vydrželi, je drahý. Proto kancléř ostouzí ostatní evropské země, aby zvýšily své příspěvky.

Německo dosud přislíbilo vojenskou pomoc v odhadované hodnotě 17,7 miliardy eur. To je řadí na druhé místo za Spojené státy, pokud jde o celkový příspěvek, ale až na 11. místo v procentech HDP.

To naznačuje, že Němci mají fiskální kapacitu na to, aby udělali mnohem víc. Ale oni nechtějí. Podle nedávných průzkumů veřejného mínění si jen asi 20 % Němců myslí, že by jejich země měla dělat více pro vojenskou podporu Ukrajiny. Zatímco 40 % si myslí, že Berlín poslal dostatek zbraní, dalších 40 % si myslí, že zašel příliš daleko.

Vzpomínky na Rudou armádu

Abychom porozuměli těmto trendům a německému strachu z "provokování" Ruska, je dobré nahlédnout do německých dějin 20. století. Německo vedlo dvě války proti Rusku, s katastrofálními výsledky.

Stejně jako se strašlivé ztráty, které Rusko utrpělo z rukou nacistů ve 2. světové válce, vryly do kolektivní psychiky této země, těžko bychom hledali německou rodinu, která by nebyla traumatizována invazí do Ruska – ať už jde o otce nebo dědečka, kteří zahynuli u Stalingradu, nebo civilisty chycené v chřtánu blížící se Rudé armády.

Vztahy Německa s Ruskem však nelze definovat pouze strachem. Pro mnoho Němců, kteří vyrostli v komunistickém východním Německu, je Rusko stále považováno spíše za přítele než za nepřítele. Východní Německo nebylo nikdy podrobeno Sověty do té míry, jako bylo Polsko a další země Varšavské smlouvy, a tak jsou postoje k Rusku na východě Německa – dodnes – mnohem pozitivnější.

Tato tendence se odráží v průzkumech veřejného mínění, kdy proruská strana Alternativa pro Německo (AfD) vede ve všech pěti státech, které tvoří východní Německo (s výjimkou Berlína).

Ačkoliv v bývalém západním Německu, které je domovem více než 80 % obyvatel země, je veřejné mínění Rusku méně nakloněno, stále je zde zakořeněno rozšířené přesvědčení, že tajemstvím jednání s Ruskem je zapojit se do dialogu s Ruskem.

Mnozí Němci připisují zásluhu za to, že přivodili konec studené války, západoněmecké strategii angažovanosti z dob studené války – přezdívané Ostpolitik a propagované v 70. letech Willym Brandtem, prvním poválečným sociálně demokratickým kancléřem.

Jako dítě té doby Scholz chápe přitažlivost Ostpolitik pro německou psychiku lépe než většina ostatních.

To je důvod, proč by jeho odmítnutí vyslat střely Taurus – které oznámil nikoli v parlamentu, ale během setkání s šéfredaktory největších německých zpravodajských kanálů – nemělo být vnímáno izolovaně, ale spíše jako součást širší politické strategie.

Scholzova neochota jít do toho za Ukrajinu naplno ukazuje, že jeho konečným cílem je, aby Ukrajina souhlasila s mírovými rozhovory, spíše dříve než později. V tomto ohledu nahrává Němcům odmítnutí republikánů v americkém Kongresu prosadit další balík pomoci pro Ukrajinu.

Pokud se jeho koalice do té doby nečekaně nezhroutí, čeká Scholze na podzim 2025 volba. Vzhledem k tomu, že jeho osobní hodnocení je nejnižší v zaznamenané historii kancléřství, koaliční agenda je v chaosu a ekonomika stagnuje, potřebuje téma, na kterém by mohl kandidovat.

Pro mnohé mimo Německo to může být šok – ale jednou z oblastí, kde si kancléř trvale vede dobře v průzkumech veřejného mínění, je jeho přístup k Ukrajině.

"Mírový kancléř"

V posledních dnech kancléř zdvojnásobil svůj přístup a začal se vykreslovat jako Friedenskanzler, mírový kancléř – což je přezdívka, která se často používá k popisu Willyho Brandta.

"Aby bylo naprosto jasno: Jako německý kancléř nepošlu na Ukrajinu žádného z našich vojáků Bundeswehru," prohlásil Scholz minulý týden ve videu s odkazem na německou armádu.

Co na tom, že to od něj nikdo nečekal. Scholzovo prohlášení přišlo v reakci na výzvu francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, aby Západ neshazoval ze stolu žádné možnosti.

Strategická nejednoznačnost je však to poslední, co Scholz chce. To je důvod, proč tak jasně telegrafuje Putinovi – a zbytku světa – co neudělá na podporu Ukrajiny a proč to neudělá.

Přinejmenším v tomto ohledu kancléři pomohlo nedávné zveřejnění nahrávky německých vojenských důstojníků, kteří diskutují o politice a logistice vyslání střel Taurus na Ukrajinu.

Zatímco důstojníci vyjádřili frustraci nad Scholzovým postojem, nahrávka jasně ukazuje, že je nepravděpodobné, že by ustoupil, zejména s ohledem na volební kampaň za rohem.

"Řekneme voličům, že jsme mírová strana SPD," řekl tento týden Axel Schäfer, dlouholetý sociálně demokratický poslanec německého parlamentu. "Máme Friedenskanzlera."

Zdroj v angličtině: ZDE