Ruská jednota a neshody Západu v Putinově představivosti konvergují

8. 3. 2024

Putin se snaží udržet veřejnou podporu pro válku a ve svém výročním projevu ve Federálním shromáždění silně zdůrazňoval rozšíření státního financování důchodců, lékařů, učitelů a péče o děti.

Každoroční projev ruského prezidenta Vladimira Putina k Federálnímu shromáždění minulý čtvrtek byl svou délkou a stylem velkolepější než jeho obvyklá panovačná vystoupení. Nepokoušel se přesvědčit publikum loajálních byrokratů, že vítězství na Ukrajině je blízko. Spíše znovu tvrdil, že "speciální vojenská operace" (SVO) byla zahájena proto, aby se předešlo západnímu útoku. Trval na tom, že Rusko má v bojích na Donbasu iniciativu a může udržet válečné úsilí donekonečna. Tato důvěra se opírá o dvě klíčové teze: Že ruská společnost je jednotná v podpoře války a že jednota Západu se rozpadá. V obou tvrzeních je kus pravdy, ale ani jedno z nich není skutečně pevné, což zpochybňuje základy ruské války.

Putinův projev byl silně nakloněn sociálním otázkám se spoustou slibů, že rozšíří státní financování důchodců, rodin s dětmi, lékařů a učitelů. Tato velkorysost je jasným pokusem zajistit souhlas veřejnosti s Putinovým novým prezidentským obdobím, které má začít několik týdnů po "volbách" v polovině března. Předepsaná expanze sociálních výdajů však nekoresponduje s prohlubujícím se deficitem státního rozpočtu a Putin se ve svém narativu posilujícím očekávání pečlivě vyhýbal použití slova "inflace". Každé zpřísnění sankčního režimu ukrajuje z rozpočtových příjmů a narušuje již tak pokřivené dodavatelské řetězce. Plány na obnovení výroby superjetu SSJ100 a dalších dopravních letadel byly například opět odloženy.

Putinovy sliby, že zvýší peněžní toky k běžnému obyvatelstvu, prozrazují jeho pochybnosti o masové podpoře stálé SVO. Kreml se nemůže spoléhat na to, že veřejnost chmurně přijme náklady na válku, kterou nelze vyhrát, a proto je stále obtížnější předstírat, že život pokračuje "normálně". Kreml se tak snaží podnítit poslušnost poskytováním materiálních výhod. Jedním z nových zvratů v šovinistickém příběhu je Putinovo tvrzení, že váleční hrdinové jsou novou elitou, která bude tvořit budoucí ruskou vládu, na rozdíl od stárnoucích politických podvodníků, kteří se v minulých desetiletích obohatili a nyní jsou nevybíravě sankcionováni Západem.

Zvýšená snaha koupit si loajalitu jde ruku v ruce s tvrdšími represemi. Vražda vlivného opozičního vůdce Alexeje Navalného v odlehlé arktické trestanecké kolonii měla odradit od všech forem protestů. Místo toho tento krutý zločin vyvolal nespokojenost a jeho pohřeb v Moskvě minulý pátek se změnil v masové protiválečné shromáždění. Navalného poselství nadále spojuje podzemní protiputinovský odpor v Rusku s novou ruskou diasporou v Evropě, kde Navalného manželka Julia vystoupila, aby převzala roli vášnivé lídryně.

Julia Navalnaja zahájila svůj boj s Putinovým režimem projevem na Mnichovské bezpečnostní konferenci a pokračovala projevem v Evropském parlamentu, kde se snažila proměnit rozhořčení nad vraždou svého manžela v praktické kroky k potrestání Kremlu. Cílem její kampaně je nejen sjednotit opozici, ale také získat silnější mezinárodní podporu, což přímo cílí na Putinovy naděje na erozi solidarity Západu. Putin upnul své naděje k patové situaci v americkém Kongresu, která přerušila dodávky naléhavě potřebné vojenské pomoci Ukrajině. Jeho pracovním předpokladem bylo, že toto selhání amerického vedení by urychlilo erozi evropského závazku zabránit ruskému vítězství.

Ve snaze podpořit tuto nejednotu Putin považoval za vhodné zopakovat, že Rusko nemá žádné plány na invazi do žádné země NATO, takže není třeba zvyšovat investice zaměřené na odstrašení této agrese. Viděl také nový bod sváru ve varování francouzského prezidenta Emmanuela Macrona, že rozmístění evropských jednotek na Ukrajině by mohlo být nezbytné, aby se zabránilo ruskému vítězství. Možnost byť jen omezeného posílení ukrajinské protivzdušné obrany a logistických uzlů jednotkami nově zformované západní koalice je přitom pro ruské vrchní velení velkou obavou.

Aby Putin odradil od realizace Macronových myšlenek a podpořil neshody mezi západními zeměmi, tvrdil, že přímá intervence NATO na Ukrajině by mohla vyvolat jaderný konflikt s katastrofálními důsledky pro svět. Znovu odrecitoval seznam ruských moderních jaderných zbraňových systémů, ale nezmínil se o žádných nových testech nebo rozmístění. Popřel jakékoli plány na přesun jaderných zbraní do vesmíru, ale potvrdil, že konzultace se Spojenými státy o otázkách strategické stability nepřicházejí v úvahu. Uniklé dokumenty o ruských plánech a cvičeních zahrnujících nestrategické jaderné zbraně, o kterých experti v Moskvě mlčí, dodaly Putinovu jadernému diskurzu nový kontext. Čína v těchto dokumentech figuruje prominentně, takže Putin pravděpodobně zmírnil své jaderné poselství, protože se obával, aby nepodráždil Peking před návštěvou Li Huie, zvláštního zástupce pro euroasijské záležitosti, v Moskvě.

Putin očividně sleduje evropskou a americkou politiku, ale jeho portrét dekadentního, upadajícího Západu je extrémně odtržený od reality západního odhodlání porazit ruskou agresi. Stejně tak zbožné přání v Kremlu o ruské společnosti dychtící donekonečna pokračovat ve válečném úsilí je vážně zkresleno a každý kousek důkazu o prohlubující se nespokojenosti vyvolává záchvat úzkosti a nutkání vymazat nepříjemnou pravdu.

Těmito základními mylnými představami se bude řídit strategie Kremlu pro pokračování války. Ve skutečnosti tento kurz odsuzuje Rusko k degradaci. Naděje však nebyla pohřbena na malém hřbitově na předměstí Moskvy a existují opoziční alternativy. Nová vlna západní pomoci posílí Ukrajinu, aby znovu získala iniciativu, a pak bude jasné, že čas není na Putinově straně a že jeho porážka bude osvobozením, nikoli katastrofou.

Zdroj v angličtině: ZDE