CIA na Ukrajině: Proč to není považováno za provokaci?
7. 3. 2024
Sdělení Bílého domu o válce na Ukrajině se opírají o dvě jednoduchá, a přesto silná adjektiva: "Jednotně odsuzujeme neoprávněnou a nevyprovokovanou agresivní válku Ruska proti Ukrajině," řekl prezident Joe Biden téměř před dvěma lety ve společném prohlášení s předsedkyní Evropské komise Ursulou von der Leyen.
Věta "neoprávněná a nevyprovokovaná" byla mnohokrát použita nejvyššími americkými představiteli a spojenci a rychle se stala rétorickou oporou Bidenovy kampaně maximálního nátlaku na Kreml, píše na webu Responsible Statecraft Connor Echols.
Tato komunikace směšuje dva důležité, avšak zásadně odlišné problémy. Není pochyb o tom, že ruská invaze si na Ukrajině vyžádala strašlivé lidské oběti a narušila evropskou bezpečnost způsobem, který před únorem 2022 málokdo předpokládal.
Výbušné odhalení Adama Entouse a Michaela Schwirtze z New York Times vrhá světlo na hlavní události, které předcházely plnohodnotné invazi na Ukrajinu. Podle ní ukrajinská vláda uzavřela rozsáhlé partnerství se CIA proti Rusku. Tato spolupráce, která zahrnovala zřízení až 12 tajných "předsunutých operačních základen" CIA podél ukrajinských hranic s Ruskem, nezačala ruskou invazí v roce 2022, ale již před více než 10 lety.
Během několika dní po revoluci na Euromajdanu v únoru 2014, která vyvrcholila svržením prezidenta Viktora Janukovyče a nastolením prozápadní vlády, nově jmenovaný šéf Bezpečnostní služby Ukrajiny (SBU) Valentyn Nalyvajčenko údajně navrhl "trojstranné partnerství" se CIA a britskou zahraniční zpravodajskou službou MI6. Ukrajinští bezpečnostní činitelé postupně prokázali svou hodnotu pro USA tím, že dodávali CIA zpravodajské informace o Rusku, včetně "tajných dokumentů o ruském námořnictvu", což vedlo ke zřízení základen CIA na Ukrajině pro koordinaci aktivit proti Rusku a k různým výcvikovým programům pro ukrajinská komanda a další elitní jednotky.
Absolvent jednoho takového výcvikového programu CIA, tehdejší podplukovník Kyrylo Budanov, se stal šéfem ukrajinské vojenské rozvědky.
Kyjiv běžně posouval hranice tohoto vztahu a porušoval červené linie Obamovy vlády týkající se smrtících operací tím, že prováděl atentáty na vysoce postavené ruské bojovníky na území kontrolovaném proruskými separatisty. Partnerství Kyjiva a CIA se za Trumpovy vlády ještě prohloubilo, což opět zpochybňuje nepodloženou myšlenku, že bývalý prezident Trump byl v době svého působení v úřadu nějakým způsobem vstřícný k ruským zájmům.
Tato spolupráce, jak pečlivě nastínil deník Times, šla daleko za hranice pomoci Ukrajině bránit se proti Rusku v úzkém, technickém smyslu - Ukrajina byla spíše vtažena do západní koalice za účelem vedení široké stínové války proti Rusku.
Není třeba dodávat, že Ukrajina je suverénní stát, který si sám určuje bezpečnostní opatření. Základní otázkou není to, zda je Ukrajina v právu uzavírat tento typ vztahů se CIA, což zjevně je, ani to, zda revoluce na Majdanu postavila Ukrajinu na určitou cestu k politické spolupráci se západními subjekty.
Problémem je spíše základní vnímání bezpečnosti. Moskva opakovaně varovala - po mnoho let před rokem 2014 - že byla a je připravena podniknout drastické kroky, aby zabránila tomu, že Západ využije Ukrajinu jako předsunutou operační základnu proti Rusku.
Skutečnost, že se Ukrajina tomuto uspořádání nejen ochotně, ale i nadšeně podřídila, je z hlediska hlavních obav Ruska nepodstatná. Ani tuto otázku nelze zcela redukovat na členství v NATO: Ukrajina může hrát roli protiruské výspy na východním křídle NATO, aniž by kdy formálně vstoupila do aliance, a i to je pro Kreml nepřijatelné.
Zdůvodnění je ze své podstaty subjektivní, ale nelze pochybovat o tom, že aktivity popsané v tomto odhalení představují z pohledu Kremlu jasnou provokaci a Spojené státy by je tak vnímaly, kdyby se situace obrátila a konkurenční velmoc by si takové základny zřídila v Mexiku. Toto vnímání je neoddělitelnou součástí vojenského a politického kontextu, který formoval vypuknutí této války. Lze jej odmítnout jako paranoidní, nicméně tato paranoia je společná všem bezpečnostním institucím.
Není jasné, jakým konkrétním zájmům USA tyto společné zpravodajské aktivity sloužily. Rozhodně neusnadnily deeskalaci mezi Moskvou a Kyjivem ani nepodpořily regionální stabilitu, což byly cíle údajně sdílené Obamovou a Trumpovou vládou. Na druhou stranu je poměrně snadné pochopit, jak prohlubující se vztahy Kyjiva se CIA zbytečně přiživily nejhorší bezpečnostní obavy Moskvy a urychlily její závěr - ať už oprávněný, nebo nikoliv -, že tváří v tvář nesmiřitelnému konfliktu se Západem o Ukrajinu musí jednat rozhodně.
Celý text v anglickém originále ZDE
Diskuse