Proč Egypt nemůže a nechce otevřít brány do Gazy?
7. 3. 2024
Izraelský premiér Benjamin Netanjahu slibuje, že nehledě na možné uzavření příměří s Hamásem zahájí invazi do Rafáhu, města ležícího na hranici mezi Gazou a Egyptem, kde se v současnosti ukrývá více než 1,5 milionu Palestinců. Sázky Egypta jsou nesmírně vysoké vzhledem k tomu, jak moc by exodus Palestinců z Gazy na Sinajský poloostrov mohl být destabilizující. Káhira si pochopitelně přeje, aby tato válka okamžitě skončila, soudí Giorgio Cafiero.
Masivní příliv uprchlíků z Gazy na Sinajský poloostrov by mohl vést k tomu, že by Palestinci vedli ozbrojený odpor proti Izraeli z egyptské půdy - což je z pohledu Káhiry noční můra. Egypt také nechce být vnímán jako země, která přijímá palestinské uprchlíky výměnou za peníze od USA, což by přispělo k tomu, že by "arabská ulice" vnímala vládu prezidenta Abd al-Fattáha as-Sísího jako spoluviníka "Nakby 2.0".
Pochopení zranitelnosti Egypta vůči přelévání problémů z Gazy vyžaduje zvážení i dalších zahraničněpolitických výzev Káhiry. Rozšíření války v Gaze do Rudého moře poškodilo egyptskou ekonomiku v podobě ztráty příjmů, protože lodě se přesměrovaly, aby se Suezskému průplavu zcela vyhnuly. Rafáh navíc není jedinou krizí, která egyptské představitele znepokojuje.
Role egyptské diplomacie byla klíčová na ustanovení příměří, vyjednávání o výměně rukojmích a vězňů a poskytování humanitární pomoci v Gaze. Pozoruhodné je, že Biden a jeho tým v poslední době nekritizovali Sísího vládu kvůli porušování lidských práv, což je jinak v zásadním kontrastu s Bidenovou rétorikou.
Bílý dům chápe obavy Káhiry a Bidenův postoj je takový, že Izrael by neměl podniknout plnohodnotný útok na Rafáh, aniž by zajistil bezpečnost Palestinců, kteří se tam ukrývají. Egypt je s vědomím toho, jak velký vliv má Washington na Tel Aviv, ve skutečnosti frustrován Bidenovým odmítnutím vyvinout na Izrael větší tlak.
Pokud Izrael podnikne totální útok na Rafáh a dojde k masivnímu přesunu Palestinců do Egypta, Washington by pravděpodobně finančně pomohl Káhiře. Bílý dům se pravděpodobně ale více soustředí na to, aby tomu zabránil.
Dalším důležitým aspektem americko-egyptských vztahů na pozadí války v Gaze a její regionalizace je bezpečnostní krize v Rudém moři. Od listopadu Húsíové odpalují rakety a bezpilotní letouny na lodě u jemenského pobřeží a tvrdí, že podporují Gazu tím, že se zaměřují na plavidla mající nějakou vazbu na Izrael, USA a Spojené království. Od minulého měsíce se podle Sísího snížily příjmy Egypta z využívání Suezského průplavu o 40 až 50 procent.
Navzdory ekonomickým komplikacím způsobeným bezpečnostní krizí v Rudém moři se však Egypt nepřipojil k operaci Strážce prosperity (OPG). Káhira rovněž nehrála žádnou oficiální roli v bombardovací kampani proti Húsíům vedené Washingtonem, která začala téměř před dvěma měsíci. Není to proto, že by Káhira nesdílela obavy Západu z útoků Húsíů na lodní dopravu. Naopak, Egypt a USA se pevně shodují na tom, že žádná jemenská skupina by neměla narušovat námořní dopravu v regionu.
Veřejné mínění na domácí půdě většinou vysvětluje, proč se Káhira nepřipojila k OPG ani formálně nepodpořila letecké údery USA a Spojeného království. Mnoho Egypťanů by nyní považovalo otevřenou alianci své vlády s Washingtonem a Londýnem proti Húsiům za napomáhání válečnému úsilí Izraeli v Gaze.
V konečném důsledku zůstává americko-egyptské spojenectví silné. Káhira však musí k tomuto vztahu přistupovat opatrněji vzhledem k roli Washingtonu při destrukci Gazy a jeho rostoucí izolaci v arabsko-islámském světě.
Zdroj v angličtině ZDE
Diskuse