Hranice parlamentní demokracie

2. 9. 2009 / Petr Wagner

¨

Osobně se snažím nalézt pozitiva v debatě o pozastavení vykonavatelnosti rozhodnutí prezidenta republiky o předčasných volbách. Domnívám se, že jde o výrazně hlubší problém, který by měl být skutečně podroben seriozní veřejné debatě. Ten problém je v hledání hranic zastupitelské demokracie. Ten problém je o funkci "tří pilířů" navzájem se hlídajících. Ten problém se týká akceptování těchto "pilířů".

Dnes si sněmovny odhlasovaly zkrácení volebního období. Zítra si odhlasují jeho prodloužení nejlépe na neurčito a pozítří, že všichni občané musí chodit po hlavě. Právník nejsem, ale už v případě náhubkového zákona se sněmovna shodla a platí to a dost. My jsme to odhlasovali a Vy to MUSÍTE přijmout. Co dalšího bude odhlasováno a bude nutno přijmout bez dovolání.

Teď to nemyslím ve smyslu právním, ale ve smyslu dovolat se jiného názoru. A to bez barikád na ulici. Poslanci se bohužel skutečně chovají způsobem, že mohou všechno a občané musí držet pusu. Ostatně jsou chráněni rozsáhlou beztrestností.

Ano souhlasím, že tuto otázku otevřela hodně podivná figura poslance Melčáka. Ale ta debata je vysoce potřebná a je potřeba slyšet všechny různorodé názory na problém hranic moci parlamentu. Ten totiž v řadě případů ani náhodou nerespektuje vůli občanů. Jinak se třeba dočkáme ústavního zákona o zákazu voleb vůbec nebo pro nás známější o vedoucí úloze nějaké strany či stran.

Pozn. JČ: Pan Wagner má jistě ve věci arbitrárního rozhodování poslanců pravdu, avšak pokud neexistuje po dvaceti letech spolehlivá, regulérní právní procedura, jejímž prostřednictvím se po vyjádření nedůvěry vládě zkracuje volební období a vyhlašují předčasné volby, Česko není skutečně ničím jiným než banánovou republikou. Jaké jiné nedostatky v zákonech v naprosto základních věcech budou ještě objeveny?

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 2.9. 2009