Rozsudek v případu Myanmaru dává Úmluvě o genocidě nový význam a je „plný různých poselství“ pro Izrael

19. 11. 2026

čas čtení 6 minut

Rozhodnutí soudců, které bylo označeno za „vzácný okamžik spravedlnosti“, stanoví postup pro posuzování otázky úmyslu

Rozsudek Mezinárodního soudního dvora (ICJ), díky němuž se Myanmar stal první zemí v historii, která byla shledána vinnou ze spáchání genocidy, nepřináší spravedlnost pouze obětem z řad Rohingyů. Dává také Úmluvě o genocidě z roku 1948 nový význam při regulaci jednání národních států, píše Julian Borger.

V rozhodnutí přijatém většinou devíti hlasů proti šesti stanovil senát soudců v Haagu podrobný návod, jak by měla být úmluva uplatňována v reálných situacích, kdy je vláda obviněna ze spáchání genocidy proti celé skupině obyvatelstva, zejména pokud jde o posuzování otázky úmyslu.

Tento rozsáhlý rozsudek si jistě obzvláště pozorně prostudoval Izrael, jediná další země v současné době před ICJ obviněná z genocidy.

Rozsudek se týká také Německa, které bylo předvoláno před soud Nikaraguou na základě obvinění, že napomáhalo genocidě v Gaze a nezabránilo jí.


 

„Myslím, že jde o rozsudek, který vdechuje Úmluvě o genocidě život,“ řekl Philippe Sands, přední právník v oblasti lidských práv, který byl členem gambijského právního týmu. „Dává úmluvě praktický, skutečný význam. A kdyby býval byl přijat opačný názor, úmluva by se v podstatě stala mrtvým písmenem.“

Generální tajemnice Amnesty International Agnès Callamardová označila rozhodnutí za „vzácný okamžik spravedlnosti pro přeživší, oběti a jejich rodiny“. Jedná se však také o prosazení humanitárního práva ve světě, kde stále více vládne bezpráví.

„Je to dobrý den pro mezinárodní právo. Potřebovali jsme to,“ uvedla dr. Iva Vukušićová, odborná asistentka mezinárodních dějin na Univerzitě v Utrechtu a expertka na válečné zločiny. „Je to opravdu důležité, vyjasňuje to mnoho právních otázek a do budoucna to bude velmi užitečné.“

Toto rozhodnutí bude mít dopad i na sesterský tribunál v Haagu, Mezinárodní trestní soud (ICC), a poskytne měřítko pro to, kdy lze vznést obvinění z genocidy proti jednotlivým pachatelům.

Trumpova administrativa, která je instinktivně nepřátelská vůči mezinárodním právním institucím, situaci rovněž kriticky sleduje. Americký velvyslanec při OSN před vynesením tohoto rozsudku vyzval Mezinárodní soudní dvůr (ICJ), aby „nesnižoval právní prahovou hodnotu pro prokázání genocidy“, aby nedošlo k jejímu „zneužití“ proti vojákům USA a jejich spojenců.

Soud přímo nesnížil standard pro prokázání genocidy a Gambie – která případ předložila do Haagu – o to ani nepožádala.

Soudci zachovali stávající měřítko pro posuzování úmyslu spáchat genocidu jako „jediný rozumný závěr“ vyplývající z jednání Myanmaru a rozsáhle odkazovali na předchozí judikaturu. Výrazně však přispěli k objasnění toho, jak by se tento standard měl uplatňovat při posuzování zločinů proti lidskosti spáchaných státy.

Před tímto případem čelilo obvinění z genocidy před Mezinárodním soudním dvorem pouze Srbsko, a to v případech, které proti němu podaly Chorvatsko a Bosna a Hercegovina. V bosenském rozsudku z roku 2007 bylo shledáno, že Bělehrad nezabránil genocidě ve Srebrenici v roce 1995, avšak v obou případech byl zproštěn obvinění z přímého spáchání genocidy.

Nový rozsudek Mezinárodního soudního dvora shledává myanmarskou armádu přímo odpovědnou za genocidu proti Rohingyům, muslimské menšině, která se stala terčem brutální protipovstalecké kampaně, jež dosáhla svého vrcholu v roce 2017.

Při posuzování myanmarské kampaně se Mezinárodní soudní dvůr při hodnocení rozsahu zvěrstev nezaměřil pouze na počet obětí, který činil přibližně 10 000, ale také na celkovou populaci Rohingyů, proti nimž byla kampaň namířena v severní části státu Rakhine, tedy 815 000 lidí. Je významné, že soud nezohlednil pouze počet obětí, ale rozšířil svůj pohled i na psychické újmy způsobené přeživším, zejména obětem sexuálního násilí, a na dopad na reprodukci v rohingyovské komunitě.

Nejdůležitější je, že rozsudek Mezinárodního soudního dvora poskytl vodítko pro výklad standardu stanoveného v srbských případech, v nichž bylo možné konstatovat genocidu pouze tehdy, neexistovaly-li jiné věrohodné motivy pro masové zabíjení.

V tomto rozsudku soud rozhodl, že Myanmar mohl mít i jiné motivy, jako například snahu vysídlit nebo potrestat Rohingy, avšak tyto motivy mohly existovat souběžně s úmyslem spáchat genocidu. Soudci uvedli, že úmysl spáchat genocidu byl „jediným rozumným závěrem“ vyplývajícím z „celkového souboru“ důkazů.

Při odůvodnění tohoto závěru soudci poukázali na několik faktorů, které podle odborníků na mezinárodní právo souvisejí s případem Gazy, v němž se nyní projednávají písemná podání a jehož vyřízení se očekává nejméně za další tři roky.

Mezi společné faktory patří cílené útoky na děti, které soud popsal jako útok na „základ“ Rohingyů jako skupiny – Mezinárodní soudní dvůr uvedl, že bylo zabito až 2 109 rohingyovských dětí mladších pěti let, zatímco ve válce v Gaze bylo zabito více než 5 000 palestinských dětí mladších pěti let.

Dalším usvědčujícím faktorem, který soud uvedl, bylo „buldozerové srovnání se zemí a rozsáhlé vyklízení terénu“ po zničení vesnic, na které navázala „rychlá výstavba“ včetně bezpečnostních zařízení, což je charakteristickým rysem okupace více než 60 % pásma Gazy izraelskou armádou.

„Je to plné vzkazů pro Izrael,“ řekl William Schabas, profesor mezinárodního práva a odborník na genocidu na Middlesex University. „Samozřejmě existují zjevné rozdíly, důkazy budou odlišné, ale pokud byste slovo Myanmar nahradili slovem Izrael, nemuseli byste v rozsudku měnit téměř nic.“


Zdroj v angličtině ZDE 

1
Vytisknout
173

Diskuse

Obsah vydání | 19. 11. 2026