Propojení obtíží v oblasti veřejných rozpočtů, stavu bank a reálné ekonomiky je silnější než kdykoliv předtím a finanční trhy se fragmentují podél národních hranic. 

Eurozóna ve své stávající podobě je nefunkční, jde o polovičatou měnovou unii, v níž dochází k šíření krizové nákazy a chybí zde účinná protiopatření pro omezení škod. Nedostatečná integrace umožňuje eskalaci problémů v jednotlivých zemích a následné šíření do jiných. 

Eurozóně především chybí základní finanční a fiskálně politické nástroje nutné ke stabilizaci měnové unie. Periferie za současných okolností nedokáže vybřednout z krize, hrozí jí naopak pád do dluhově deflační spirály. Politici jako by nechápali, že kroky které přijímají situaci nejen že neřeší, ale fakticky konzervují a z dlouhodobého hlediska zhoršují. Zpětná vazba mezi bankami a veřejnými rozpočty plus fragmentace finančních trhů vedou k eskalaci krize a opatření Evropské centrální banky typu "nalévání likvidity" do bank tuto vazbu dále posilují. 

Chybějící mezičlánek v podobě národních měnových politik umožňujících individuální manipulaci se směnnými kursy by mohl napomoci kompenzovat dopad fiskální krize na domácí poptávku a stimulovat export, jenže v eurozóně právě tento prvek neexistuje.  Devalvace není možná a trhy jsou stále skeptičtější, což podporuje další nárůst nákladů státu na vypůjčování peněz, tedy ohrožuje financování veřejných výdajů. Dluhy se tak navzdory škrtům ve výdajích vymykají kontrole, místo aby byly postupně odstraňovány. 

Podrobnosti v angličtině: ZDE