15. 2. 2011
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
15. 2. 2011

ANALÝZA

Svobodná republika generálů

Dějinná zkušenost egyptské společnosti je spjatá se sérií procesů, jimiž se tato země vymaňovala ze sevření západních koloniálních mocností. Od roku 1952 do současnosti vládli Egyptu vojáci.

Kdo dnes vládne Egyptu?

Zdánlivě snadná otázku, na kterou není na první pohled snadná odpověď. Ne, lid to opravdu není. Víkendové placebo, které se protestujícím dostalo odstoupením Husního Mubaraka (a jeho ženy a jejich dětí), uspokojilo náhlou potřebu katarze. Přidáte-li ale k šedým kostýmům klíčových aktérů současné egyptské moci, kteří vystoupili ze zákulisí, jejich hodnosti, zjistíte rychle, že Egyptu vládli a vládnou vojáci: vrchní maršál Husní Mubarak, generálporučík Umar Sulejman, a nejnověji polní maršál Muhammad Husajn Tantaví Solíman.

Armáda zavedla stanné právo a vyhlásila, že přebírá rezolutně „dočasnou vládu“, které nebude trvat déle než šest měsíců. Zákony, které budou napsány, by měly být subjektem referenda, tvrdí vojáci.

Více ZDE

Davy rozvášněných Egypťanů, kteří se po páteční bohuslužbě vrhali do náruče svých vojáků, kteří je měli ochránit od agresivních policistů, za svobodu a ve jménu hrdého občanství, zatím tedy dosáhli pouze výměny jednoho generála za druhého. Režim, jenž stojí na pahorku vojenském režimu, porodil malou myš. Pozorovatelé se shodují, že Husajn Tantaví nemá prezidentské ambice – zatím.

Svobodné hnutí důstojníků

U počátku dosavadního režimu, který se ne náhodou odvolává ústavně na francouzskou V. republiku (se silnou rolí hlavy státu), totiž stáli právě vojáci. Byli to právě oni, mladí egyptští důstojníci, kteří v roce 1952 svrhli tolik nenáviděnou monarchii kleptomanského krále Farúka I., stojícího na prodlouženém britském protektorátu. Více o Farúkovi, zde:

Jejich šestibodový program byl jasný: 1. konec kolonialismu, 2. konec feudalismu, 3. konec vlády kapitálu nad politickou mocí, 4. nastolení sociální spravedlnosti a 5. vznik stabilní demokratické společnosti. Garantem tohoto procesu se měla stát armáda – 6. bod byl tedy logický: vznik a budování silné armády.

Ačkoliv je odstoupivší Husní Mubarak často představován jako téměř jediný uzurpátor, je zapotřebí upřesnit, že nikdy nebyl sám. Stejně „svobodné hnutí důstojníků“ nebyl pouze Gamal Abd an-Násir a jeho předchůdce Muhammad Nadžíb, první prezidenti tzv. republikánského režimu, ale širší komitét jedenácti důstojníků.

Více o červencové revoluci ZDE

Pro stav nynějšího režimu, na jehož čele stojí nominálně ministr obrany Husajn Tantaví jen doplňme, že používá podobného strašáku, s jakým kdysi strašil Násir. Syn pošťáka Tantaví totiž věděl, že Muslimské bratrstvo, jako jedna ze sil protibritské opozice, je jeho silným konkurentem.

Podle očitých svědků se v říjnu 1954, poté co svrhl a obvinil ze sympatií k muslimským bratrům svého prezidentského předchůdce a spolubojovníka Nadžíba, pokusil úspěšně zinscenovat atentát sám na sebe. „Nechme je zabít Násira. Je pouze jedním z mnoha,“ zakvílel dramaticky během projevu, když Mahmúd Abd al-Latíf, domnělý člen bratrstva, na něj vypálil osm kulí. „Nejsem mrtvý. Jsem naživu, a i kdybych zemřel, zůstáváte všichni Gamaly Abd an-Násiry.“

Laurens, přednáška na Collège de France ZDE

Panarabské hnutí Muslimského bratrstva, založené v roce 1928, není totiž vůbec výplodem nějakého teroristického boje po 11. září, jak bychom si mohli myslet, ale snahou po „nenásilném boji“ proti koloniálním okupantům. Nejnověji o tom píše např. Foreign Affairs.

Více o Muslimském bratrstvu samotném ZDE

Snaha vojenského režimu „zavést demokracii“ se na počátku 50. let zvrhla převážně v budování armády, což mělo své opodstatnění, neboť byla vzápětí velmi potřeba: po znárodnění Suezského průplavu (1956), vypukla lítá válka mezi Egyptem a izraelsko-britsko-francouzskou aliancí (operace Mušketýr), jež pokračovala s přestávkami (šestidenní válka, 1967) – a přístav nechala pod dohledem OSN až do roku 1975.

K Suezské krizi – video ZDE

Egypt v něm určitou dobu hledal oporu také v Sovětském bloku. To ale skončilo za jeho následovníka Anvara ás-Sádáta, jenž podlehl atentátu po podpisu dohod z Camp Davidu. Na rozdíl od svých předchůdců a pokračovatelů, dosáhl pouze hodnosti podplukovníka. Jeho smrt měl na svědomí poručík, jenž před samotným činem vstoupil do extremistické skupiny bojovníků egyptského džihádu.

Kudy z krize?

Prorocké vystřely do tmy dnes znějí ze všech stran. Jen málokdo ale dokáže vidět dál, než za obzor své vlastní zkušenosti. Bývalý poradce několika amerických prezidentů Zbigniew Brzezinski o tom soudil 30.1. na ABC, že existují – a občas to ještě někde opakuje, v zásadě tři scénáře pro Egypt:

1. Chile (násilné převzetí vojáky a perzekuce),

2. Írán (násilné převzetí fundamentalisty a perzekuce),

3. Turecko. O Turecku soudí, že v něm vojáci hrají roli „garanta demokracie“.

Tento úsudek Brzezinskému neberu, ale s ohledem na to, kolik již v Turecku proběhlo nepočítaných vojenských převratů, nechci se o roli vojáků a povaze demokracie v Turecku s nikým hádat.

Na otázku, kudy z egyptské krize, je zkrátka odpověď velmi, velmi těžká. Zatím tu máme co dělat se svobodnou egyptskou republikou – generálů.

NEWS MONITOR PÁTEK SOBOTA NEDĚLE PONDĚLÍ

                 
Obsah vydání       15. 2. 2011
15. 2. 2011 ÚTERÝ
Požár vzpour se šíří
15. 2. 2011 Egypt: Odstup mezi nadšením a realitou
15. 2. 2011 Centrum studia evropských jazyků v Glasgow, včetně bohemistiky, podpořily britské celebrity
15. 2. 2011 Svobodná republika generálů Josef  Brož
13. 2. 2011 Odchod Mubaraka zmařil izraelský útok na Írán
15. 2. 2011 Rusko plánuje taktické rakety na Kurilských ostrovech
14. 2. 2011 Náš jazyk a naše pravidla Josef  Švéda
14. 2. 2011 Co chtějí zrušit
13. 2. 2011 Michael  Marčák
15. 2. 2011 Ministr je standardní, ale zdravotnictví (a nejen ono) je v rozkladu Ivan  David
15. 2. 2011 I císař pán by se divil Petr  Kolev
11. 2. 2011 Máte-li zájem podpořit další existenci Britských listů, podepište tuto petici
13. 2. 2011 Dominový efekt v Alžírsku? Josef  Brož
15. 2. 2011 Zdravotní systém byl celá dvě století veřejnou péčí pro všechny Stanislav A. Hošek
15. 2. 2011 CDG nabídla za třetí multiplex nové ceny
15. 2. 2011 Právní ignorant
14. 2. 2011 Lidovky, lékařská lůza, deregulované nájmy a panský škrabák a škrabáci Petr  "Vlk"
15. 2. 2011 Na obzoru tunel nový, spořícím pilířem podepřený Jiří  Šejnoha
14. 2. 2011 Monopol na pravdu prostřednictvím její distribuce Štěpán  Kotrba
15. 2. 2011 Prodej i to, co není tvoje Irena  Ryšánková
14. 2. 2011 Lidové revoluce demokracii nezaručují
14. 2. 2011 Egypt mezi vojenskou diktaturou a islámským státem? Karel  Dolejší, Boris  Cvek
14. 2. 2011 PONDĚLÍ
Armáda zakáže stávky, Egypťané se vracejí zpět do práce
7. 1. 2011 Hospodaření OSBL za prosinec 2010

Egyptská revoluce RSS 2.0      Historie >
15. 2. 2011 Svobodná republika generálů Josef  Brož
15. 2. 2011 Egypt: Odstup mezi nadšením a realitou   
15. 2. 2011 ÚTERÝ
Požár vzpour se šíří
  
14. 2. 2011 PONDĚLÍ
Armáda zakáže stávky, Egypťané se vracejí zpět do práce
  
14. 2. 2011 Egypt v súdánské optice   
14. 2. 2011 Rozhadrovaný svět, aneb povzdech téměř konzervativní Karel  Dolejší
14. 2. 2011 Systematické mučení bylo zhoubným příznakem Mubarakovy éry Daniel  Veselý
14. 2. 2011 Tisíce demonstrantů opouštějí náměstí Tahrír   
14. 2. 2011 Lidové revoluce demokracii nezaručují   
14. 2. 2011 Egypt mezi vojenskou diktaturou a islámským státem? Karel  Dolejší, Boris Cvek
14. 2. 2011 Případ vykradeného muzea, aneb Hoří už Říšský sněm? Karel  Dolejší
13. 2. 2011 Egyptská armáda odstraňuje stanové městečko na náměstí Tahrír   
13. 2. 2011 Armáda a demonstranti v konfliktu ohledně cesty k demokracii   
13. 2. 2011 BREAKING NEWS MONITOR│NEDĚLE
Egyptská armáda se snaží vyprázdnit náměstí Tahrír