|
29.9.2010
Dodatek k článku o Klausových cestopisechK článku o Klausových cestopisných poznámkách jsem dostal několik dopisů. Dva mě usvědčují z toho, že mohu být příliš oddělen od české reality. Prý nemohu vědět, jestli president neletěl na denní výlet do Ithaky vládním či soukromým letadlem. To je pravda, ale podvědomě jsem předpokládal, že v době, kdy česká vláda usilovně škrtá, kde může, se i president přidá se svou troškou do pokladnice. Do Ithaky přece jel jako soukromá osoba. Doby, kdy se nechal Topolánek vysadit z vládního letadla na soukromou lyžovačku v Rakousku, jsou přece dávno pryč? |
|
Autor jiného dopisu mě upozorňuje na zajímavou formulaci v Klausově zprávě o cestě do Ithaky. Píše: Dovoluji si jen připojit, že o jájinkovství dotyčného svědčí i zmínka o prof. George Stallerovi ve Vámi citovaném textu. Václav Klaus jej sice očividně vyzdvihuje, ale jen proto, aby podtrhl vlastní důležitost. Cituji: "Škoda, že se mé návštěvy nedožil prof. George Staller, který..." Čili nikoli, jak by se dalo čekat: "Škoda, že jsem se nemohl sejít s prof. Georgem Stallerem, který ...". Je to právě dotyčný, sice obdivovaný, ale jen profesor Cornellské univerzity, George Staller, který měl tu smůlu, že se nedožil návštěvy Václava Klause z Proseka." Omlouvám se tedy, že jsem se nechal strhnout nerealistickou představou o šetrnosti českých politiků a současně přehlédl lingvisticko-psychologickou perlu Klausova textu. |
