Stávkování na tom vůbec nic nezmění. A proslovy politiků surfujících na vlně deprese a odborářských vůdců potřebujících odůvodnit svou vlastní existenci, také ne.

Problém tkví v tom, že žijeme v kapitalismu. A tento systém, ve kterém peníze stojí peníze a ve kterém peníze tvoří peníze, byl vytvořen majetnou elitou, aby jí zajistil časově v podstatě neomezenou nadvládu nad masami. A dokud levice a odboráři nepřijdou s nějakou obstojnou alternativou, jejich akce a proslovy budou jen zbytečným plýtváním času a slov. A jelikož je kapitalismus založen na vytváření masové závislosti na materiálních potřebách, které jsou nad finanční možnosti mas, a které je třeba financovat, jsou to právě tyto nespokojené a stávkující masy, kdo kapitalismus udržují při životě.

Zásadní princip dnešní společnosti: "pracovat méně, vydělávat více" je tou pravou příčinou právě probíhající krize. Finanční deriváty, zhroucení amerického trhu s nemovitostmi a krach Lehman Brothers jsou jen důsledkem tohoto principu. A za co že se to vlastně bijí dnešní "eurostávkující"? Za princip "pracovat méně, vydělávat více" na úkor principu "na dluh se žít nedá".

Pokud necháme stranou politiku a soustředíme se pouze na čísla, je "nesmrtelnost" kapitalismu, která znemožňuje nastolení jakékoliv jiného ekonomického systému, ještě zřetelnější.

Příklad: Belgie - rozvinutá kapitalistická země "Staré" Evropy.

Státní dluh představoval v roce 2008 necelých 90% HDP. Jen na zaplacení úroků (bez splácení kapitálu!) tohoto dluhu musela Belgie ze státní kasy vydat v témže roce přes 33 miliard € (přibližně 830 miliard Kč). Částka, jež představuje 3,7% HDP. A také nejvyšší výdaj v celém rozpočtu. Výdaj vyšší než důchody, sociální péče, obrana, justice a transport dohromady! Na splácení kapitálu zbylo jen 12 miliard €. A celkový dluh? Kvůli krizi si stát půjčil dalších 54 miliard €. Sečteno a podtrženo, 33 miliard € vyhozeno oknem a celkový dluh o dalších 32 miliard € vzrostl. Dopad na státní pokladnu: -65 miliard €.

A jede se dál. Dámy a pánové, až do příštího roku, kdy to dopadne podobně. A toto je princip, díky němuž kapitalismus živí sám sebe.

Stát se prostě nemůže rozhodnout dluhy neplatit. Žijeme v jakéms takéms právním státě, kde stát musí jít příkladem. A tak stát (tedy občané) platí. Kdyby stát, jak by se asi mnohým líbilo, neplatil, tak ani Vám by už nikdo na ten nový televizor nepůjčil. I když přiznejme si, že plošné škrtání na platech učitelů, lékařů nebo hasičů určitě není nejlepší řešení v boji proti státní zadluženosti.

A co na to odbory? "Ne utahování opasků ! Vezměme peníze jinde!" A kde? No samozřejmě jinde než v mé peněžence. Například v peněžence mého souseda... Anebo zdaníme banky! Hurá, řešení je zde. Ale co až peníze ze zdanění bank dojdou? Koho budeme danit potom? No samozřejmě ne mě. Třeba mého souseda... A zase se jede dál.

S takovýmito návrhy se nejde divit tomu, že odborářský boj nikam nevede. Ti kdo věří levným sloganům, jsou bohužel naivní, a ti, kdo je vymýšlejí, jsou buď ještě naivnější (pokud jim sami opravdu věří) anebo to jsou pokrytci, kteří se potřebují zviditelnit před masami i za cenu toho, že jim budou lhát. Ono dělat politiku je o tolik jednodušší než hledat (a nacházet) skutečná řešení pro skutečné problémy...

A jaký tedy bude dopad této slavné eurostávky?

Pár politiků si zahuláká před kamerami a jejich popularita stoupne o pár procent.

• Pár radikálů spálí nějaké to auto a vymlátí nějakou tu vitrínu.
• Někteří naivové uvěří, že přispěli svou kapkou k ekonomické záchraně Evropy.
• Jiní budou rádi, že se alespoň podívali do Bruselu.
• A Bruselané budou naštvaní, že jim kvůli stávce (opět) nejezdí MHD.

A druhý den se všichni probudí a život půjde dál, přesně stejně jako před eurostávkou.

Takže pánové odboráři, prosím Vás, pokud nenajdete způsob jak spravedlivěji přerozdělit světové bohatství a zároveň ukojit materialistické potřeby mas (hodně štěstí při hledání!), zůstaňte příště doma. Výsledek bude úplně stejný a Bruselané budou alespoň moci jet do práce metrem...