26. 3. 2010
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
26. 3. 2010

Jak Hřebejk bojuje s antikomunismem

Ve filmu Kawasakiho růže se zabývají scénárista Petr Jarchovský a režisér Jan Hřebejk znovu svým oblíbeným tématem, totiž potřebou smíření po dlouhém období totalitního útlaku, v němž si lidé navzájem činili nejrůznější kruté křivdy. Film je svým způsobem odpovědí na ani po dvaceti letech neutuchající antikomunismus některých „pravicových“ aktivistů. Podobně jako Hřebejkův film Musíme si pomáhat, který se prvoplánově zabývá útlakem v době nacistické okupace, ale jeho význam se zjevně týká obecněji totalitarismu, i Kawasakiho růže argumentují, že motivace lidí, kteří za komunismu udávali, byla rozporná, a ve filmu se vyskytne i známý, po dvaceti letech demokracie relativně přesvědčivý argument, že nikdo ze zpětného pohledu po dvou desetiletích a více nedokáže zrekonstruovat, co se vlastně tehdy v jednotlivých případech událo.

Jarchovský se kdesi vyjádřil, že scénář k filmu Kawasakiho růže začal psát, když si přečetl knihu historika Jiřího Suka o převratu r. 1989, kde ho zaujalo Sukovo upozornění, že při analýze historických událostí nelze spoléhat na subjektivní, osobní svědectví. Proto jeho scénář téměř kunderovsky konfrontuje historické události nejméně ze tří úhlů pohledu, a tato tři svědectví se v podrobnostech neshodují, a nikdo už neurčí, kdo měl vlastně pravdu. Tímto „postmoderním“ přístupem jsou Hřebejk a Jarchovský vlastně velmi současní, i když jejich film se současným životem v České republice skoro vůbec nezabývá. Základním tématem jsou traumata z minulosti a to, jaký dopad to má na dnešní mezilidské vztahy v rodinách a mezi přáteli a známými.

Na rozdíl od některých předchozích Hřebejkových filmů, jejichž struktura nebyla nutně vždy vybroušená, Kawasakiho růže jsou dost profesionálně napsané. Film zaujme; je v něm relativně málo hluchých míst: snad epizoda o nádorovém onemocnění Luďkovy manželky Lucie a o jejím vyléčení na začátku filmu je ve struktuře díla neústrojná, stejně jako scéna, kdy se Luďkova milenka Radka přijde do Luďkovy rodiny omlouvat a Luďkově manželce doporučuje jakousi esoterickou východní pseudonáboženskou knihu.

Důležitým motivem filmu Kawasakiho růže je však zpochybňování povrchní, stereotypní, mediální interpretace věcí. Martin, dokumentarista jedné české televizní stanice (hraje ho komentátor z ČRo6 Martin Schulz) , natáčí oslavný film o bývalém disidentu, slavném českém psychiatru Pavlovi (Martin Huba), který má dostat především za svou disidentskou činnost jakousi současnou českou establishmentovou cenu. Psychiatra Pavla nenávidí jeho zeť Luděk, zvukař pracující na natáčení zmíněného oslavného dokumentu, muž středních let a poněkud nevyrovnaných emocí. Luděk považuje stárnoucího Pavla i jeho manželku Janu (Daniela Kolářová) za ješitné a samolibé establishmentové snoby. Pavel údajně Luďkem jako nápadníkem jeho dcery Lucie pohrdal, protože byl Luděk z komunistické rodiny a „byl nikdo“.

Luďkovi je proto velmi vhod, když se objeví Pavlův svazek od komunistické tajné policie Stb, z něhož vyplývá, že než se Pavel stal disidentem, tajná policie ho vydíráním donutila k udavačství, které přineslo i Pavlovi osobní prospěch. Policii se začátkem sedmdesátých let znelíbil bohémský a provokativní mladý umělec – student Bořek - a rozhodla se, jak televizním dokumentaristům posléze vypráví s profesionálním zaujetím někdejší vyšetřovatel Stb Kafka, Bořka buď zcela psychologicky neutralizovat, anebo ho donutit k emigraci. Pavlova nynější manželka Jana byla tehdy Bořkovou dívkou a byla s ním těhotná. Pod policejním tlakem se Bořek psychicky rozložil a Jana se obrátila s prosbou o pomoc na psychiatra Pavla, který Bořkovi začal pomáhat, avšak všechno, co mu Bořek sdělil, Pavel předával tajné policii. Ta Bořka tak mohla úspěšně donutit k emigraci do Švédska, kde se Bořek posléze stal uznávaným umělcem. Pro Pavla byla spolupráce s tajnou policií výhodná i osobně, neboť se začal ucházet o Janu a když byl Bořek odstraněn ze scény, mohl si ji vzít a postarat se o ni i o Bořkovu dceru. Objevují se tu zavedené Jarchovského motivy: náhlá a překvapivá změna partnerů, emigrace, úvahy nad vinou a útlakem a samozřejmě, jak už to v Hřebejkových filmech bývá, i určitá míra (tentokrát únosné) sentimentality.

Všechno dopadne dobře: Bořkovi se ve Švédsku, které přijal za svou novou vlast, dařilo nakonec daleko lépe, než by tomu bylo v Čechách (Hřebejk a Jarchovský si vždycky ve svých filmech idealizují emigrantský život na Západě) a z Janiny dcery vyrostla rozumná žena, která má posléze i sympatickou -náctiletou dceru.

O čem tedy Kawasakiho růže nakonec jsou? O tom, že se uprostřed dějů a skutečností mohou náhle objevit nepředvídané skutečnosti (policejní svazek o Pavlově udávání), o tom, že ty skutečnosti už nikdo nezrekonstruuje v původní verzi (jak jsem uvedl, svědectví estébáckého vyšetřovatele Kafky, Pavla i Bořka se ve významných podrobnostech liší – je to snad odkaz na případ Milana Kundery, kterého Respekt nepodloženě označil za udavače?), o tom, že každý musí v první řadě řešit svou minulost, že vlastně nevíme, co se dělo, a že jediná možnost je tedy smíření. K němuž, poněkud sentimentálně, v Hřebejkově a Jarchovského filmu nakonec dojde. Pavel establishmentovou cenu za své disidentství na schodech v pražském Národním muzeu sice přijme, ale ve své řeči po převzetí ceny se přizná k svému udavačství. Všichni tleskají, v Praze po letech přítomný umělec Bořek Pavlovi odpustí, poté, co vyjmenoval ze Šmírbuchu Patrika Ouředníka (slovníku vulgarismů) řadu nadávek, které by Pavlovi býval adresoval před jeho veřejným přiznáním viny.

To, že je scénář relativně dobře napsaný, se projevuje i několika promyšlenými, navzájem provázanými paradoxy. Například: zvukař Luděk udá dokumentaristu Martina vedení televizní stanice za to, že Martin údajně natáčí „film omlouvající udavače“. Svým udáním se tak Luděk ovšem také stává udavačem, tedy tímtéž, co v udání sám kritizuje. Zajímavě – a vlastně aktuálně – je ve filmu vždy provázána politika, objektivní fakta, osobním zájmem a nasazením. Pavel za komunismu udává nejen proto, že ho vydírá policie, ale i proto, že tím získá ženu, o niž usiluje. Luděk udává čistě z osobní zášti.

Z traumat minulosti se Jarchovskému a Hřebejkovi podařilo vytvořit film, který zaujme a působí relativně přesvědčivě. Pozoruhodné ovšem je, že v Kawasakiho růžích se skoro vůbec nevyskytne česká současnost. Možná jsou traumata z komunismu stále ještě živá a je nutno o nich natáčet filmy, mám však pocit, že v dnešní době má většina českých občanů úplně jiné starosti.

                 
Obsah vydání       26. 3. 2010
27. 3. 2010 Není vám stydno, pane ministře?
17. 7. 2010 Starejte se o maminku, přijdete o invalidní důchod Jan  Čulík
26. 3. 2010 ODS má nyní v čele (zase) lháře Petr  Nachtmann
27. 3. 2010 Topolánkův odchod byl překvapením Boris  Cvek
27. 3. 2010 Vždyť se vždycky bojuje především o principy a programy! Miloš  Dokulil
26. 3. 2010 Kam s ním? Lukáš  Jelínek
27. 3. 2010 Bolševická prasata v Britských listech
26. 3. 2010 Hra ODS na předvolebního otloukánka Karel  Dolejší
27. 3. 2010 Vatikán bojuje o Benedikta
26. 3. 2010 Kreml: Podpis smlouvy s USA 8. dubna v Praze, platnost do roku 2020 Karel  Dolejší
26. 3. 2010 Pražské jaro Medveděva a Obamy?
26. 3. 2010 Televizi "rozhodně nedůvěřuje" pouze 6% občanů
26. 3. 2010 Generace na přelomů věků Petr  Sak
27. 3. 2010 Prvoinstanční soud musí znovu přezkoumat zranění na CzechTeku 2005
29. 3. 2010 Důchodci odstrašujícím příkladem společenského neúspěchu?
26. 3. 2010 Přijímačky přes SCIO aneb zkouška servilnosti a ochoty platit
26. 3. 2010 Koalice snů Michal  Kuklík
24. 3. 2010 Michael  Marčák
26. 3. 2010 ČT nebude vysílat pořady s kandidáty do Sněmovny
26. 3. 2010 Jak Hřebejk bojuje s antikomunismem Jan  Čulík
25. 3. 2010 Není Topolánkův skandál načasován tak, aby zachránil Langera a Béma? Petr  Nachtmann
27. 3. 2010 Ještě jednou o koncentraci energie John Michael Greer
26. 3. 2010 Znečištění produkované asijskými ekonomikami ve stratosféře obíhá Zemi
25. 3. 2010 Čulík a psychologie moci aneb Ve smyčce
26. 3. 2010 Jste zaujatým účastníkem sporu o ÚSTR Patrik  Benda
26. 3. 2010 Jde o mé dobré jméno Vilém  Prečan
26. 3. 2010 Ukrajinský premiér vyzval k novému startu ve vztazích s Ruskem
25. 3. 2010 Ruský miliardář a bývalý agent KGB koupil za 28 Kč britský deník Independent
26. 3. 2010 Eurozóna odsouhlasila plán pomoci Řecku
27. 3. 2010 V dnešní době se ukazuje, že svět i USA se neobejdou bez jaderné energetiky Vladimír  Wagner
26. 3. 2010 Jaderný odpad se hromadí, stojí americké daňové poplatníky miliardy dolarů
26. 3. 2010 Jak je tomu s matematikou? Leopold  Kyslinger
26. 3. 2010 Netrpělivých korunních princů je v Evropě víc Ivo  Šebestík
24. 3. 2010 Barbarství a dobrá brandy John Michael Greer
25. 3. 2010 Je načase zmocnit se zase naší země
25. 3. 2010 Junioři – senioři. A kde jsme my? Věra  Říhová
25. 3. 2010 Bílý dům: USA a Rusko se blíží dokončení smlouvy o strategických útočných zbraních Karel  Dolejší
25. 3. 2010 Pomáhají či škodí průzkumy volebních preferencí soutěži politických stran? Ján  Mišovič
25. 3. 2010 ČEZ: Emise CO2 jsou neškodné
25. 3. 2010 Někdo je vinen. Ale kdo? A čím? Štěpán  Kotrba
25. 3. 2010 Stále "se hodně zapomíná"
24. 3. 2010 V romských a proromských médiích a nevládkách v Česku pracuje řada neromů, často ve vedoucích pozicích. Pavel  Pečínka
24. 3. 2010 Kocovina Přemysl  Janýr
23. 3. 2010 Jaký je dnešní život v Británii Jan  Čulík
24. 3. 2010 Hospodaření OSBL za únor 2010

Český film RSS 2.0      Historie >
26. 3. 2010 Jak Hřebejk bojuje s antikomunismem Jan  Čulík
19. 2. 2010 Film Pouta: překování chcípáctví v prázdnotu Ondřej  Čapek
25. 1. 2010 Čím dnes žije Česká republika Jan  Čulík
25. 1. 2010 What is the Czech Republic about? Jan  Čulík
27. 10. 2009 Protektor: poznámky k filmu o nás samých Aleš  Valda
10. 8. 2009 Normálnost jako hádanka Alex  Koenigsmark
9. 8. 2009 Proč to ti komunisté všechno nespálili? Jan  Čulík
8. 8. 2009 "Normálnost" jako hádanka? Jan  Čulík
8. 8. 2009 Kočár do Vídně po víc než čtyřiceti letech Jan  Čulík
7. 8. 2009 Jan Kačer: V šedesátých letech byla v Československu chvíli tvůrčí svoboda. Nikdy předtím a nikdy potom Jan  Čulík
6. 8. 2009 Občan Havel přikuluje: Zkušenost z komunismu už uniká mezi prsty Jan  Čulík
5. 8. 2009 Obžalovaný Kadára a Klose: Film zpochybňující legitimitu totalitního režimu Jan  Čulík
5. 8. 2009 Holka Ferrari Dino: Vynikající film. Jan Němec se kstáru našel Jan  Čulík
1. 8. 2009 Helgeho Stud: Kino morálního znepokojení po víc než čtyřiceti letech Jan  Čulík
22. 7. 2009 Je literatura mrtvá? Aleš  Merenus