Vážený pan
RNDr. Petr Nečas
Ministr
Ministerstvo práce a sociálních věcí
Na Poříčním právu 1/376
128 01 Praha 2

22. ledna 2007

Věc: Žádost o zmírnění tvrdosti zákona (par, 6 zák. č. 155/1995 Sb)

K přiznání nároku na plný invalidní důchod mi chybí v posledních deseti letech do odpracovaných pěti let rok a tři měsíce. V roce 2000 - 2001 jsem pečoval o osobu blízkou (matku) a pobíral jsem příspěvek 3500 Kč. Vzhledem k tomu, že jsem nebyl na Úřadu městské části Praha 4 informován o nutnosti přihlásit se na SSZ, tato dobu (6 měsíců) mi nebyla do nároku započtena. Po smrti matky jsem vzhledem k věkové diskriminaci obtížně sháněl zaměstnání. Byl jsem nucen brát krátkodobé zaměstnánÍ (např. obsluha veřejných WC) a to na dohodu o pracovní činnosti. Poslední zaměstnání bylo na termínovanou dohodu o provedení prace v Naději od 1. 11. 2004 do 30. 4. 2005.

Pak jsem onemocněl. Moje diagnóza je DG I 48 srdeční choroba (fibrilace a flutter síní). Od 27. 7. 2005 jsem byl veden na úřadu práce v Praze 4. Od 10. 8. do 25. 8. 2005 jsem byl hospitalizován na III. interně Všeobecné nemocnice na Karlově náměstí. V pracovní neschopnosti jsem byl do 31.3. 2006. Od 16. 2. 2006 jsem byl uznán plně invalidním. Po čtyřech měsících čekání a ujišťování o prošetřování mi ČSSZ sdělila, že nárok na invalidní důchod nevznikl. Zůstal jsem zcela bez prostředků. Byl jsem nucen požádat o předčasný starobní důchod. Ten mi byl přiznán ve výši 5157 Kč. V té době mi bylo 59 let a do starobního důchodu jsem měl ještě tři roky. Pracoval bych, jako jsem pracoval celý život, kdybych byl zdráv a sehnal normální zaměstnání. Podal jsem odvolání a byl jsem pozván na přezkoušení zdravotního stavu na LPK MPSV v září 2006. Zdravotní stav byl potvrzen (pracovní neschopnost 80 %) a začátek invalidity posunut od 25.8. 2005, kdy skončila hospitalizace v nemocnici. Můj zdravotní stav je stále špatný. Znovu jsem byl hospitalizován v září 2006.

Jsem středoškolák, od svých 18 let (od r. 1965 do r. 1997) jsem pracoval. Jsem svobodný, bezdětný a podstatnou část života jsem pracoval a odváděl nejvyšší daně. Dnes jsem odkázán na pomoc své sestry, protože nájemní garsoniéru, kterou jsem obýval, jsem z finančních důvodů musel opustit. Kdybych nemohl bydlet u sestry, která je v invalidním důchodu, v nájemním bytě o velikosti necelých 40 m, skončil bych na ulici. Ze zkušenosti ze svého zaměstnání v Naději vím, jak snadno se v obtížné životní situaci člověk ocitne bez pomoci na ulici.

Jen na závěr: Můj otec byl v r. 1952 zatčen StB, odsouzen za velezradu na 11 let. V listopadu 1953 ve vězení (v uranových dolech, pozn. red.) na leukémii zemřel. V roce 1991 byl plně rehabilitován. Jako pozůstalý mám nárok za každý měsíc jeho věznění na 20 Kč k důchodu. Tato částka mi stále nepřichází. ČSSZ vyřízení trvá déle než vlastní rehabilitace. Nyní v lednu mi byl zvýšen důchod o 300 Kč. K tomu jen dodávám, že za léky měsíčně zaplatím cca 400 Kč.

Vážený pane ministře, doufám že přihlédnete k těmto skutečnostem, a žádám vás o zmírnění tvrdosti zákona, abych mohl pobírat plný invalidní důchod,.

Děkuji za pochopení mé svízelné situace a prosím o možnost ji řešit.

Vojtěch Voříšek (adresa) Praha 4

V Praze dne 15.ledna 2008
Č.J. 2007/56034-32
r.č.(...)

Rozhodnutí

Podle ustanovení par. 4 odstavce 3 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, jsem rozhodl takto:

nevyhovuji

vaší žádosti ze dne 22. 1. 2007 o odstranění tvrdosti, která se podle Vašeho názoru vyskytla při provádění sociálního zabezpečení v souvislosti s aplikací par. 40 zákona č. 155/1995 Sb. o důchodovém pojištění a

nepromíjím

podmínku stanovenou ustanovením par. 40 odstavce 1 písmeno f) zákona, tj. podmínku potřebné doby pojištění pro nárok na plný invalidní důchod.

Odůvodnění

Ze spisové dokumentace, kterou jsem měl při svém rozhodování k dispozici, vyplývá, že nárok na přiznání invalidního důchodu vám nevznikl, neboť jste v posledních deseti letech před vznikem plné invalidity, tj.před 16.2. 2006, nezískal potřebných 5 let pojištění, ale pouze 3 roky a 264 dnů pojištění.

RNDr. Petr Nečas
místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí.