31. 12. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
31. 12. 2008

O čem se mluví v Rusku:

Jsme odsouzeni pasivně naslouchat rozhovorům vládců o našem osudu

< Nákupní středisko na Senném náměstí v Petrohradě

Deník Něvskoje vremja, vycházející v Petrohradě, zveřejnil v úterý 30. prosince redakční besedu k devadesátinám známého petrohradského spisovatele Daniila Granina. Má určité charakteristické ruské rysy, nicméně podobnost s mnohými českými tématy není zřejmě čistě náhodná. No, posuďte sami. Nezdá se mi, že by takový rozhovor mohl kdy vyjít v Mladé frontě Dnes, ale mohu se mýlit... (JČ)

Michail Ivanov: Danieli Alexandroviči, v současnosti hrozí Rusku a celému světu krize, teprve se rozhořívá. Straší nás, že to bude ještě daleko horší. Já mám ale takový pocit, že v Rusku existuje tato krize už dlouho, a to nejen v materiální sféře, ale především ve sféře duchovní, morální. Nezájem lidí o druhé, zloba, apatie. Mnozí umělci přiznávají, že v Rusku nyní probíhají doslova bakchanálie nemorálnosti. v zemi převládly naprosto divošské pudy. -- kult síly, peněz, drzosti. Spiritualita ustoupila do podzemí.

Co se to s námi stalo? Proč jsme se tak neočekávaně proměnili ze země, která tak náruživě četla, v zemi, která tolik hltá nekvalitní produkci? Jak to, že země, která se tolik pyšnila vynikající úrovní především v duchovní sféře, tak silně propadla vulgárnímu materialismu? Jak se s tím máme vyrovnat? Jakou roli v tomto procesu hraje spisovatel? Vy jste toho během svého života mnoho zažil; máte pocit, že je dnešní doba něčím výjimečná?

Daniil Granin: Dnešní doba krize je skutečně dobou výjimečnou. My, stejně jako celý svět, dnes nevíme, proč se to stalo a k čemu to povede. Je to tajemná a nepochopitelná situace. Jaká je příčina? V Americe měli problémy s hypotéčními trhy. Jenže v Japonsku žádné hypotéční trhy nejsou, ani ne v Německu a v Rusku jsou hypotéční trhy teprve v začátcích. Všichni jsou však nicméně postiženi krizí, jejíž rozměry nejsme schopni pochopit, a nesrozumitelný je i samotný proces toho, co se děje.

Co se týče naší morální krize. Na jedné straně vládne kult peněz, v němž dnešní generace už vyrostla. A starší generace se také napila z této číše. Jestli máš hodně peněz, znamená to, že jsi nadaný a talentovaný. Máš-li málo peněz, znamená to, že nejsi k ničemu. Kult peněz způsobil, že se rozložilo kritérium morálky a veškerých lidských hodnot. V souvislosti s dnešní krizí může společnost očekávat plné rozšíření zvířeckosti. Měl jsem peníze, ale zmizely, moje banka zkrachovala, kdo za to může? Kdo mi ty peníze ukradl, kdo mi ukradl můj majetek? Vezměme si televizi, ohledně níž vládne ve vztahu k morálce tolik pokrytectví. Televize šíří reklamy na předměty rozkoše a na život v rozkoši. Automobily, luxusní chaty na venkově, elektronika, technika, restaurace a tak dále. Ale je možné, že jak příjmy zmizí, televize se začne měnit. Bude se dál hnát za senzacemi, za bulvárem, za pornografií a zločinností? Nebo se vrátí ke kultuře a k osvětě? Úplné propadnutí zvířeckosti -- to je jedna varianta vývoje.

Jiná varianta může být pozitivnější. Všechna ta špína, která je spojená s kultem peněz, s kultem bohatství, s honbou za rublem, všechno to opadá jako podzimní listí a lidé se navrátí k obvyklým, vyšším hodnotám. Přijdou k sobě a uvědomí si, že tato cesta vedla do slepé uličky. Samozřejmě nevím, jak se bude život dál vyvíjet.

Obecně je možno říci, že se ukázalo, že lidstvo je ve vztahu vůči budoucnosti naprosto bezmocné. Ukázalo se, že je lidstvo slepé. Kdo si mohl pomyslet, že se rozloží ta hromada -- Sovětský svaz? Kdo by si býval pomyslel, že se rozloží komunistická strana? Komunistická strana měla dvacet milionů členů. Nikdo z nich nevyšel na barikády, nikdo z nich nebyl ochoten hájit její myšlenky či klatby. Ukazuje se, že je naprosto nemožné předpovídat, co se stane v budoucnosti. Ale možná, že je to dobře? Možná, že nás historie nutí, abychom se na sebe pokaždé podívali z jiného úhlu pohledu. Jsem ve stejné pozici naprosté nevědomosti vůči budoucnosti, kterou nyní pociťují i ekonomové, politologové a politikové.

Michail Ivanov: Podívejme se na naši konzumní společnost. Na jedné straně jsme za posledních deset let získali tak obrovské hmotné bohatství, o jakém se nám v minulosti ani nesnilo. Na druhé straně došlo k rozkladu zejména v oblasti kultury. Jen si, Danieli Alexandroviči, představte, že byste teď byl mladým spisovatelem a přišel byste se svým novým rukopisem do libovolného petrohradského nakladatelství. Dovedu si představit, co by vám nakladatel řekl, kdybyste mu předložil víceméně seriozní literární text. Dnes se tomu říká "neformát" -- tak se dnes charakterizuje všechno, co jde za hranice nenáročného středního proudu, nízké úrovně. A ten přístup se ospravedlňuje poukazem na tržní poptávku. Totéž platí v televizi a v mnoha dalších odvětvích umění. Co se dá proti této situaci dělat?

Daniil Granin: Není třeba proti tomu dělat nic. Jen se nám zdá, že to je špatné. Na celém světě se literatura řídí tržními zákony. Jestliže lidé nějakou knihu kupují, stane se bestsellerem. Když ji kupují málo, vyjde v nízkonákladovém vydání. A pokud se něčí knihy vůbec nekupují, tak se ty knihy nevydávají. Knihy se čtou podle toho, jaký je vkus společnosti. Nízký vkus měl vždycky masového čtenáře. Existovalo to i v Puškinových dobách. A Puškin v té souvislosti řekl něco velmi zajímavého -- že to je stav společnosti, nikoliv stav literatury.

U nás za sovětského režimu literatura suplovala filozofii, historii, ekonomii... Prostřednictvím kontextu měla možnost se čtenářem svobodně hovořit. Všechny ostatní žánry a humanitní vědy měly svázané ruce i nohy. Jestliže si dneska stěžujete, že lidé údajně čtou méně, není to pravda. Lidi dnes čtou víc než v minulosti. Srovnejte, jak to vypadalo v kiosku s novinami a časopisy před dvaceti lety a jak to tam vypadá dneska. Jak obrovské množství nových časopisů vzniklo! A všechny mají daleko větší náklad než literární či umělecké publikace -- dvacet, třicet, sto tisíc! A lidi čtou. Kromě toho je během dne jen omezené množství hodin. Lidi dneska také daleko víc pracují, daleko víc žijí -- jezdí se do zahraničí, koná se množství nejrůznějších aktivit a akcí...

Redaktor Sergej Ačildjev: Já mám pocit, že buržoazie, střední vrstva, která vznikla v devadesátých letech, a inteligence, by se dnes mohly stát hybnými silami společnosti. Všichni si pamatujeme, jak v druhé polovině osmdesátých let prosazovala inteligence své zájmy a jak se veřejně projevovala. Stala se tehdy hybnou silou společnosti. Dnes se ale inteligence takovým způsobem neprojevuje. Jaká podle vás musí vzniknout situace, aby dala inteligence o sobě vědět?

Daniil Granin: A o čem by měla v současnosti inteligence podávat svědectví?

Sergej Ačildjev: Měla by se zasazovat o své zájmy. Existují vážné důvody pro znepokojení, obrovské problémy se středním a zejména s vysokým školstvím, a tak dále.

Daniil Granin: To je pravda,. Říká se, že se možná lidé vzchopí a vyjdou do ulic. Ašak dnes žijeme v naprosto nepolitické zemi. Dnes v této zemi neexistuje jediné politické heslo! Žádná politická strana nemá žádnou atraktivní a srozumitelnou ideologii. Za říjnové revoluce existovala jasná a srozumitelná hesla "Mír bez anexí a kontribucí". "Půdu vesničanům a továrny dělníkům!" Bylo to všechno špatně, ale tyhle společenské apely byly srozumitelné a lidi to oslovovalo. Jaká ale máme politická hesla dnes?

Michail Ivanov: Bohatněte!

Sergej Ačildjev: A co takhle "Více demokracie!"? To ale málokoho vzrušuje.

Daniil Granin: To není žádné heslo. Co to je, "více", nebo "méně", co to je "demokracie"? Nemáme žádná politická hesla, protože nemáme žádný politický program, neexistuje žádná ideologie, neexistují žádné politické strany. A jestliže nic neexistuje, inteligence nemůže nic vyžadovat. Podívejte se, přestalo existovat rolnictvo. To slovo se dnes už nepoužívá. Slovo "kolchozníci" bylo zlikvidováno, slovo "rolníci" bylo zapomenuto. Nikdo už neví, co to znamená. Jak se dnes nazývají obyvatelé venkova? A kam se poděl proletariát, jeho veličenstvo dělnická třída? Co o sobě dává proletariát vůbec vědět? Není možné proletariát nijak chválit, protože nikdo neví, jak vypadá.

Redaktor Vladimír Želtov: A nelze ho ani kritizovat, protože proletariát už prakticky neexistuje.

Daniil Granin: Kam se poděla úcta k lidem, kteří vykonávali fyzickou práci? Stali se bílými vránami. Všimli jste si, jak se dnes v Petrohradě jmenují obchody? "Čtvrtkopějka". "Kopějka". "Pětník". Co to je? To jsou obchody pro chudinu?

Michail Ivanov: Z těch názvů to lze usoudit.

Daniil Granin: Celá naše společnost se rozkládá mezi "Čtvrtkopějkou" a supermarketem "Okej". A i my považujeme tuto polarizaci za normální. Už ty názvy zdůrazňují polarizaci života: Vy, chudina, teď máte i své vlastní obchody!

Problém je, že společnost dnes žije z ropy, z plynu a naše odvěká, původní práce na této Zemi přestala být hlavní starostí lidí. V minulosti jezdila naše drahá inteligence na venkov, třídila tam zeleninu a dělala všechny tyhle práce. Dnes máme brambory z Holandska, z Izraele a kdoví ještě odkud. Proč bychom měli dělat zemědělské práce na venkově? Jsme hrdí na to, že v Petrohradě máme automobilky General Motors, Ford a Toyota. Jenže to jsou jen montovny součástek! Je to Charlie Chaplin. Pamatujete na ten film? Kde je tvůrčí práce, o níž jsme hovořili před chvílí? Tvůrčí práce vyžaduje hlavu, intelekt, nápady. Dnes u nás neexistuje skutečná práce, oni nám doslova nedůvěřují. To je velmi nepříjemný, nedobrý vývoj. Jestliže nemá člověk možnost dělat tvůrčí práci, dehumanizuje ho to.

Michail Ivanov: Danieli Alexandroviči, co myslíte, existuje v západní Evropě, ve Spojených státech, dnes duchovní síla, která mobilizuje společenské vědomí, která je schopna pohybu vpřed, která je schopna rozvoje?

Daniil Granin: Podívejte se na americké prezidentské volby. Od vraždy černošského kazatele Martina Luthera Kinga do volby černošského prezidenta Baracka Obamy uplynulo pouze čtyřicet let. Tak radikálně změnit psychologii společnosti, zlikvidovat předsudky, to je pro tak velkou zemi, takový velký národ obrovská cesta. Tohle řádně nedoceňujeme. Vzpomínám, jak jsem koncem roku 1970 zašel podívat se na noviny do knihovny v New Orleansu. Sedl jsem se ke stolu, kde už sedělo několik černošek. Všechny demonstrativně vstaly a přesedly si k jinému stolu. Taková byla tehdy tamější společenská situace.

(...)

Michail Ivanov: Myslíte, že se nám podaří ubránit Petrohrad před divokou výstavbou? List "Nevskoje vremja" se často zabývá aktivně bojem proti nové výstavbě v historickém centru města.

Daniil Granin: To je správná, aktuální otázka. Lidi mají pocit, že se nedá nic změnit. Nesmíme se ale přece vzdávat. Musíme si bez přestání stěžovat. Například ten mrakodrap Gazpromu -- nikdo nevysvětlil, proč musí být 400 metrů vysoký, proč nemůže mít 80 metrů. Proč je opravdu nutné ho stavět hned vedle historického centra? Proč si to nepostaví někde na okraji města? Nikdo s námi normálně nemluví. Vznikla ekonomická krize. A kdo s námi hovoří? Jenom posloucháme v televizi, o čem Putin nebo prezident mluví s ministry. Doslova stojíme za dveřmi a posloucháme rozhovory jiných lidí. Cožpak to takhle jde? Když vznikla v Americe hospodářská krize, prezident Roosevelt mluvil k národu každý týden.

Proč přede mnou nevystupují vládní úředníci, které si platím z vlastních peněz? Já si jako daňový poplatník platím Putina i Medvěděva, aby dobře pracovali. Proč mi Putin a Medvěděv jasně, srozumitelně a upřímně nevysvětlí, co se děje? O tom nikdo nechce mluvit.

Sergej Ačildjev: V létě jsme uveřejnili dopis představitelů kultury na obranu města Petrohradu, ale nikdo ze Smolného paláce se signatáři tohoto dopisu nechtěl sejít.

Daniil Granin: Primátorka Matrviněnková ještě veřejně vystupuje. Ale já chci, aby hovořili přede mnou, aby nás informovali o tom, co se děje, i o těžkých časech, a chci, aby to dělali Putin i Medvěděv a všichni čelní státní úředníci. Aby nás informovali o tom, co zamýšlejí udělat, proč došlo k těm či oněm neblahým událostem, co se vlastně děje. Oni se mnou ale nemluví. Státní projev jednou do roka -- cožpak to stačí?

Michail Ivanov: Ano, to je zajímavý postřeh -- jsme odsouzeni pasivně naslouchat rozhovorům vládců o našem vlastním osudu.

Daniil Granin: Vyvolává to u mě opravdu zvláštní pocit. Například prezident říká, že v době krize není možné dovolovat, co koho jen tak napadne. Všichni sedí a usilovně si to zapisují. O hodinu později se koná zasedání premiéra. Ten řekne: "V době krize je nutno jednat zvlášť odpovědně." Zase si to všichni zapisují. Premiér a prezident říkají opravdu pořád tolik věcí, na co to tak poslušně zapisovat?

Zdroj v ruštině ZDE

                 
Obsah vydání       31. 12. 2008
1. 1. 2009 Slovensko vstoupilo do eurozóny
1. 1. 2009 Izrael odmítá mírové vyjednavače a připravuje se na invazi
1. 1. 2009 Gaza: Humanitární potřeby rostou i přes poskytovanou pomoc
1. 1. 2009 Zajistěte okamžité zastavení palby
1. 1. 2009 Česká republika podporuje agresi v pásmu Gaza Lukáš  Lhoťan
1. 1. 2009 Schwarzenberg ví, co dělá Petr  Wagner
1. 1. 2009 PF 2009 Karel  Dolejší
1. 1. 2009 Guardian: Obavy z českého předsednictví EU sílí
1. 1. 2009
1. 1. 2009 Nejčtenější články roku 2008
1. 1. 2009 Televizní nuda na Silvestra Monika  Binke
31. 12. 2008 Komando protiradarových aktivistů slaví Silvestra na kótě 718
31. 12. 2008 Končící rok 2008 bude mít o vteřinu víc než obvykle
1. 1. 2009 Rusko zrušilo dodávky plynu Ukrajině
1. 1. 2009 História rusko-ukrajinského plynového konfliktu
31. 12. 2008 Jsme odsouzeni pasivně naslouchat rozhovorům vládců o našem osudu
31. 12. 2008 Ne, v Rusku není komunismus Jan  Čulík
31. 12. 2008 Moc Velkého bratra má výrazně posílit
31. 12. 2008 Čtenář: "V Rusku je na vzestupu nacionalismus promísený s neonacismem"
31. 12. 2008 Neználek na Měsíci aneb Tatínku, a co je to ten komunismus? Štěpán  Kotrba
31. 12. 2008 O chaosu, nestabilitě, nacionalismu a xenofobii Jan  Čulík, Tomáš  Koloc
31. 12. 2008 Jak Evropská unie brání demokratizaci Íránu
31. 12. 2008 Human Rights Watch: V pozadí nynější eskalace leží pohrdání civilisty
31. 12. 2008 Schwarzenberg a konflikt na Blízkém východě Štěpán  Steiger
31. 12. 2008 Kosmas: Co dělat proti chtíči   Kosmas
30. 12. 2008 Novoroční projev prezidenta republiky Bohumil  Kartous
31. 12. 2008 Silvestrovský (novoroční) námět na budoucnost naší země Miloslav  Štěrba
31. 12. 2008 Slnovrat, mystika, Marx a developeri Sylvia  Rychlá
31. 12. 2008 O Rusku... Ladislav  Žák
31. 12. 2008 Tři oříšky nejen pro Popelku, neboli O iracionálnostech konce roku Uwe  Ladwig
31. 12. 2008 Polétavé částice... Ladislav  Žák
31. 12. 2008 Podvod I. Miloslav  Bukovecký
31. 12. 2008 Vánoce u popelnice Wenzel  Lischka
31. 12. 2008 Falešní a prázdní Pavel  Kopecký
29. 12. 2008 Rusko - země agresivních stařen Jan  Čulík
30. 12. 2008 Škoda, že je v českých televizích vyhlášena klatba na ruské filmy
30. 12. 2008 Robert Fisk: Přehlížíme masivní vraždění, které páchá Izrael
30. 12. 2008 Co způsobilo, že je současná finanční krize tak vážná: tržní fundamentalismus
26. 12. 2008 Krach americké obrany
29. 12. 2008 Špinavý vtip televize Channel Four
29. 12. 2008 Kapitalismus jako globální Ponziho schéma Jindřich  Kalous
26. 12. 2008 Guardian: Bush a jeho pomahači musejí být pohnáni k odpovědnosti
24. 12. 2008 Kapitalističtí hlupáci
29. 12. 2008 Proč Izrael útočí na Gazu? Karel  Dolejší
23. 12. 2008 Kosmas: Jak muži nezvládli schopné ženské   Kosmas
23. 12. 2008 Vánoční a novoroční vydání Britských listů
1. 1. 2009 Hospodaření OSBL za prosinec 2008

Sankt Peterburg prosinec 2008 RSS 2.0      Historie >
31. 12. 2008 Jsme odsouzeni pasivně naslouchat rozhovorům vládců o našem osudu   
31. 12. 2008 Ne, v Rusku není komunismus Jan  Čulík
27. 12. 2008 Dětští žebráci v petrohradském metru Jan  Čulík
23. 12. 2008 Vánoční procházka starým Petrohradem Jan  Čulík
22. 12. 2008 Sankt Peterburg a okolí - dalších pár pohledů Jan  Čulík
22. 12. 2008 Dnešní Rusko: Směsice kapitalismu a komunismu, která zraje k bizarnosti Jan  Čulík
21. 12. 2008 Půjde Rusko tou či onou cestou a jak to tam vypadá dnes? Jan  Čulík
20. 12. 2008 V ďáblově lůně: Sankt Peterburg 2008 Jan  Čulík
20. 12. 2008 Orgie konzumerismu v ruském městě Jan  Čulík