29. 12. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
29. 12. 2008

Rusko - země agresivních stařen

Vzhledem k tomu, že je v Rusku průměrný věk, jehož se dožívají muži, 57 let, většina ruského národa se skládá z obrovského množství "babušek" nejrůznějšího věku, které žijí o samotě, nikdo se o ně nestará a jsou osamoceně nuceny hájit své vlastní zájmy. K - nepřátelskému - světu kolem sebe se tedy chovají apriorně ostražitě a agresivně. Mají za sebeou historii života za socialismu a nesou si s sebou do nové doby všechny tiky a zvyklosti z minulé éry. Jsou emocionální a sentimentální a většinou věří všem sentimentálním nesmyslům, jimiž je dnes manipuluje ruská televize.

Tolik ještě k možnému vysvětlení, proč lidé dávají v metru žebrajícím dětem peníze, přestože vědí, že může jít o manipulaci od mafie. Potvrdila mi to jedna dáma středního věku: "Ty peníze jim dám, přestože vím, že je možné, že je to maniupulace od mafie a že to dítě možná dostane jen zlomek těch peněz."

V mnoha ohledech je, zdá se, ruská společnost mnohem méně cyničtější a více družnější než společnost česká. Přitom se však mladí Rusové krutě posmívají důchodcům, kteří jsou nuceni vybírat popelnice a hledat v nich zbytky potravin. Společnost je to prostě rozporná a iracionální a těžko dělat zevšeobecňující soudy.

První známky opravdové "cizosti" jsem zaznamenal v hlavní petrohradské katedrále nedaleko Něvského prospektu, která byla až r. 1999 státem navrácena ortodoxní církvi, jak s uznáním kvituje v tomto chrámu hlavní církevní patriarcha tam vystaveným oficiálním přípisem.

V kostele je dlouhá fronta zbožných věřících, kteří stojí dlouho v řadě, aby mohli políbit hlavní tamější ikonu a hluboce se jí uklonit a pokleknout. V tom kostele ale lidé líbají vroucně všechny vystavené obrazy - přesněji - zábranu z plexiskla, která je na nich v jejich dolní části umístěna, aby nerozlíbali a nezničili samotný obraz.

V rohu chrámu stojí větší kanistr s instalatérským vodovodním kohoutkem, s nápisem "Svjataja voda". Přicházejí starší dámy z prázdnými plastikovými lahvemi od Coca coly, pouštějí kohoutek a odnášejí si plné lahve svěcené vody domů.

Dosti nepřijatelně působí všeobecný ruský zvyk nesplachovat na záchodě použitý toaletní papír do mísy, ale - aby se nezacpaly zřejmě úzké trubky! - umísťovat ho do kyblíku, strategicky položeného vedle záchoda. Tak nevím, moc evropské mi to nepřipadá....

Viděl jsem v starobylém ruském divadle, v petrohradském Mariinském divadle, Musorgského operu Chovanština. Představení trvalo pět hodin! Pokud je tato opera (z roku 1911) vhlédnutím do ruské duše, je to hrozné. Hudba je docela dobrá, relativně moderní; přestože představení trvalo od šesti do jedenácti, člověk se nenudil. Děj byl však dost neuvěřitelný. Šlo o spiknutí několika ruských knížat proti carovi. Spiknutí se postupně prozradí a knížata jsou carem potrestána. Postavy jednají nemotivovaně, iracionálně a mužsko-šovinisticky ješitně. Velmi často se opera proměňuje v politický traktát, všeobecně filozofující bědování, jak je to "na Rusi" všechno tragicky špatné. Žádná analýza, žádný pokus o nápravu. Všichni se ohrazují proti nepříteli, proti tomu, co západní politologie a literární teorie v současnosti označuje termínem "the other" - jinakost. Všechno, co je jiné a cizí, musí být odmítnuto a potlačeno, je to nepřátelské. Žádná pluralita, žádná tolerance.

Ve vedlejší dějové linii v opeře vystupuje náboženská sekta "raskolniků" - stoupenců archaického ortodoxního vyznání. Ty stát také potlačuje - jsou "jiní", a tedy musejí být zničeni. Ti se v posledním obraze poněkud iracionálně rozhodnou spáchat hromadnou sebevraždu upálením a tím se "přiblížit Bohu" (nevím, co by na to říkala bible, pokud vím, křesťanství považuje sebevraždu za smrtelný hřích :) ). Touto hromadnou sebevraždou, kdy se náboženští fanatici shromáždí uvnitř kaple, kterou podpálí, opera končí.

Chovanština se učí a rozbírá v ruských školách, a je to prý apoteóza humanismu, lidskosti a tolerance. No, nevím tedy: Pokud ano, tak pouze tím, že tyto vlastnosti žádné postavy v opeře nemají. Celkově z opery vane duch vzdálené, emocionální, přehnaně teatrální cizosti.

Těžko ale dělat všeobecné soudy. Úplně opačným, citlivě a zábavně "evropsky" jemně intelektuálně ironickým dílem je tříhodinový ruský film někdy z poloviny sedmdesátých let (tedy z doby, kdy v Československu zuřila normalizace) Ironie osudu, který ruská televize každoročně opakuje v rámci novoročních oslav. Je to velmi liberální, přemýšlivý, inteligentní a zábavný film. Vypadá, jako že vychází z divadelní hry, protože skoro po celé tři hodiny jde o dialog dvou až tří postav - občas přerušovaný velmi krásnými ruskými šansony "Nohavicova" typu.

Film Ironie osudu si ve svém východisku dělá legraci z panelákové výstavby sovětského typu. Všude se stavějí úplně stejné domy a ve všech městech mají dokonce tytéž názvy ulic. Hlavní hrdina, svobodný asi pětatřicetiletý chirurg, bydlící v Moskvě v ulici Budovatelů č.25, se omylem v opilosti dostane letecky do Leningradu, kde nevěda, kde je, dá na letišti taxikáři svou adresu - Budovatelů č. 25, ten ho ovšem přiveze do úplně stejné ulice a stejného bytu v Leningradu, natolik, že chirurg to, co si myslí, že je jeho byt, otevře vlastním klíčem. Jde o byt mladé dívky s postarším nápadníkem a následuje složitá zápletka s ironizujícím a zábavným podtextem - film samozřejmě končí milostným happy endem.

Film byl v sedmdesátých letech dílem liberálních, prozápadních umělců typu básníka Jevtušenka a neobsahuje jedinou známku komunistické ideologie - je to dílo čistě o mezilidských vztazích, o ješitnosti, o vztahovačnosti a o tom, jak důležité je spolu vyjít. Nemohl by být větší rozdíl mezi Chovanštinou a Ironií osudu - přitom právě ten film je v dnešní ruské společnosti stále nesmírně populární.

Rusko je, zdá se, společnost, která je zároveň evropská a neevropská, společnost schopná vynikajících technických i uměleckých výkonů, zároveň společnost schopná propadnout ničivé iracionalitě i brutálně potlačovat své sousedy. Podobně jako v Americe, je to asi všechno, je to atraktivní i nebezpečné.

Potud mé povrchní dojmy návštěvníka v zemi, jíž jsem se jako okupační mocnosti po čtyřicet let vyhýbal. Mé pochybnosti o Rusku má návštěva nerozptýlila - mám je konec konců stejně jako o jakékoliv jiné zemi.

                 
Obsah vydání       29. 12. 2008
29. 12. 2008 Špinavý vtip televize Channel Four
29. 12. 2008 Kapitalismus jako globální Ponziho schéma Jindřich  Kalous
29. 12. 2008 Proč Izrael útočí na Gazu? Karel  Dolejší
29. 12. 2008 "Největší Rus" není Stalin
27. 12. 2008 O měnícím se strategickém prostředí
29. 12. 2008 Americký televizní moderátor Dan Rather uštědří Bushovi zřejmě další ránu
27. 12. 2008 S Čechy v čele EU bude veselo
29. 12. 2008 Rusko - země agresivních stařen Jan  Čulík
27. 12. 2008 PF 2009 Michael  Marčák
29. 12. 2008 O zdánlivě nezastavitelném koloběhu násilností, aneb Když se počítá s reakcí a s odsouzením mocnějšího nepřítele Uwe  Ladwig
24. 12. 2008 Kapitalističtí hlupáci
26. 12. 2008 Krach americké obrany
26. 12. 2008 Guardian: Bush a jeho pomahači musejí být pohnáni k odpovědnosti
24. 12. 2008 Energie a peníze
24. 12. 2008 Nězavisimaja gazeta: Ruské obavy z českého předsednictví
23. 12. 2008 Vánoční procházka starým Petrohradem Jan  Čulík
20. 12. 2008 V ďáblově lůně: Sankt Peterburg 2008 Jan  Čulík
20. 12. 2008 Orgie konzumerismu v ruském městě Jan  Čulík
21. 12. 2008 Současné Rusko: Ano konzumu, ne moderně Karel  Dolejší
21. 12. 2008 Půjde Rusko tou či onou cestou a jak to tam vypadá dnes? Jan  Čulík
22. 12. 2008 Sankt Peterburg a okolí - dalších pár pohledů Jan  Čulík
23. 12. 2008 Rusko: Je to jiný svět a má obrovskou sílu
22. 12. 2008 Dnešní Rusko: Směsice kapitalismu a komunismu, která zraje k bizarnosti Jan  Čulík
27. 12. 2008 Dětští žebráci v petrohradském metru Jan  Čulík
27. 12. 2008 Citlivý bod hluboko na dně podvědomí Rusů
29. 12. 2008 Bylo, je a bude - aneb šťastný nový rok Josef  Mikovec
29. 12. 2008 Neonacisté se v Německu opět aktivizují Richard  Seemann
29. 12. 2008 Západní univerzitní výzkumníci protestují proti "nepravdivé" zprávě o Venezuele Daniel  Veselý
29. 12. 2008 Žít a nenechat žít Ivan  David
29. 12. 2008 Téměř silvestrovské vystoupení Miloše Zemana Miloslav  Štěrba
29. 12. 2008 Paroubek: Respektuji právo Miloše Zemana mýlit se, ale ne příliš často Jiří  Paroubek
29. 12. 2008 Paroubkovi "bývalí sociální demokraté" Štěpán  Kotrba
29. 12. 2008 Víra očima bezvěrce Petr  Litoš
29. 12. 2008 Myslím, že nemůžeme bránit ideologii Jan  Čulík
29. 12. 2008 Jsme potěšení, že pan prezident převedl Úrazovou nemocnici na město Brno
26. 12. 2008 CIA získává afghánské válečné magnáty rozdáváním viagry
26. 12. 2008 Britská vláda kritizovala rozhodnutí televize Channel Four odvysílat vánoční projev íránského prezidenta Ahmadinežáda
23. 12. 2008 Žaluji na systém, neboť můj čas nejsou peníze Marie  Haisová
23. 12. 2008 Totální znehodnocení některých věcí Jan  Mertl
23. 12. 2008 Kosmas: Jak muži nezvládli schopné ženské   Kosmas
23. 12. 2008 Vánoční a novoroční vydání Britských listů
27. 12. 2008 Čína i přes krizi ekonomicky silnější
29. 12. 2008 Sinologie a dnešní Čína Lukáš  Zádrapa
4. 12. 2008 Hospodaření OSBL za listopad 2008