Mohli bychom každý den myslet na to, co nás čeká a co bychom měli v osobním životě změnit. Hlavně Evropané to asi dělají na konci starého a na začátku nového roku. Je to ovšem nějak iracionální, ale dnes to dělám taky, protože jsem právě viděl upoutávky na Tři oříšky pro Popelku. Není to ovšem tak, že by na světě existovaly jen tři oříšky, které by se měly alespoň tak rozlousknout, "aby něco zůstalo na talíři, co by se dalo vychutnat."

Politických světových a vojenských problémů existuje dost, tři oříšky jen pro začátek: Irák, Afghánistán a Blízký východ. A ani se teď nechci zamýšlet nad tím, z kterého z těch oříšků může vyrůst největší problém. Chtěl bych ale aspoň vyjmenovat tři jiné. K finanční krizi přistoupila už takzvaná reálná hospodářská krize, a ani jedna z nich dosud nejsou vyřešeny. A k tomu budeme mít v čele českého předsednictví v Radě Evropy člověka, který je známý jako euroskeptik. Evropská unie se mu zjevně zdá být neúnosná a měna euro ho neláká, aspoň se ČR zrovna nechystá vstoupit do eurozóny.

Jak to bude s finanční a s ekonomickou krizí, to se asi nedozvíme tak rychle, protože ta první ještě neskončila a ta druhá vlastně teprve začala. Jiné to může být s českým předsednictvím v Radě Evropy. Možná český euroskeptický prezident ukáže něco, co zatím nikdo neočekával. Skepse sama o sobě přece není nic špatného, a v Evropě jde teď o to, zda se se skepsí dá něčeho docílit, co by evropskou spolupráci nezhoršilo, ale co by ji zlepšilo.

A víme přece, že tak, jak končí dni, skončí i měsíce a skončí i období českého předsednictví v Radě Evropy. V létě se dozvíme víc. Doufejme, že to bude jen něco dobrého. Nebo myslíte, že to je neodůvodněný optimismus?