19. 5. 2008
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
19. 5. 2008

O ROBERTU PYNSENTOVI

Profesor „necitlivý vůči základním souvislostem“

Nedá mi to, abych nepřipojil poznámku k provokatérství prof. Pynsenta ZDE ZDE. Kouzlem nechtěného se mi trochu vnucuje krátké spojení s diskuzí o tom, nakolik je přijetí Karlovy ceny P. Uhlem vítanou provokací a zda potřebujeme všechny druhy provokatérů, či některé by bylo lepší v rámci duševní hygieny přece jen vyloučit. Ačkoli už tím, že se ozývám, na mě padá stín podezření, jestli mi nebyl „národní klasik“ svržen z piedestalu a nejsem proto uražen. Pokusím se ovšem přenést přes tuto nenápadnou snahu o cejchování a přece jen doplnit poznámku pana Čulíka, kterou uzavřel článek pana Makovičky.

Dívám se na tuto záležitost především očima člověka, který se rovněž zabývá filologií cizího jazyka a který se tak či onak účastní stejného akademického provozu. Nebudu tu vstupovat do „erudované debaty“ s prof. Pynsentem a uvádět jeho tvrzení na pravou míru, nejsem k tomu povolán, ale hlavně mám dost pochybností o tom, jaký by to mělo smysl. Takové věci totiž lze provozovat jen tam, kde je společný zájem a společný základ, z nichž je možno vycházet. Erudovaná debata se totiž se záměrnou provokací a především mystifikací značně míjí.

Ať se to někomu líbí či nikoli, v každém oboru existuje – a musím existovat, pokud má být obor oborem – jistá lety a tuny papíru prověřená společná základna, na jejímž podkladě teprve probíhají jednotlivé revize starších soudů a jsou kladeny nové provokativní otázky. Každý obor, jak sinologie tak bohemistika, má své provokatéry, osoby, které nekonvenční svým přístupem a blahodárně působící na stereotypy, kterých ovšem dle mé zkušenosti je v humanitních vědách čím dál méně. Rozhodně bych neřekl, že povětšinou představuje „konvenční a banální“ myšlení. Jako blízký příklad dalekosáhlého přehodnocení nám může posloužit celková změna v přístupu k české literatuře 17. a 18. století a tím nutně také k jejím klasickým hodnotitelům na konci 18. století (Dobrovský et cons.). Zjistíme ovšem, že i takovéto procesy, které zasahují významným způsobem vnímání celých epoch, probíhají v jistých mezích. Pokud se ocitnou daleko za nimi, vyvolávají povětšinou a poprávu poťukání na čelo, zvlášť proto, že tam se jakákoli inspirativnost myšlenkových výbojů ztrácí – jak stavět na něčem, co je zřejmou mystifikací a co má za cíl především šokovat?

Upřímně řečeno mám pocit, že prof. Pynsent je za oněmi mezemi poměrně často. Například názor, že husitství bylo hnusné a pohroma české literatury, není provokativní, je zcela prvoplánový a banální, neboť patří ke standardní množině žurnalistických klišé velké části českých novinářů, kteří do husitství promítají své vlastní komplexy (nemluvě o tom, že takovéto morálně hodnotící a navíc zcela paušální soudy jsou v akademickém prostředí tak, jak ho znám, v zásadě nepřípustné a poprávu stigmatizované). Proč by se ale kdokoli měl obtěžovat, aby s prof. Pynsetem vedl „erudovanou debatu“, když o husitství existují desetitisíce stránek odborných prací nejen českých badatelů, ale i německých, francouzských a dalších, a stačilo by, aby se s nimi prof. Pynsent vyrovnal jinak než záměrně skandálními výroky. V češtině máme souborné čtyřsvazkové dílo prof. F. Šmahela, nově vyšel v NLN jeho soubor studií Husitské Čechy, kde každý najde shrnutí výsledků 150 let bádání v oboru s desítkami stránek bibliografie i zhodnocení současného stavu. Je možné, že všichni medievisti myslí konvenčně a banálně a jen prof. Pynsent to prokoukl, ale pokud vím, tak u tvrzení toho typu, k němuž se uchyluje on, nemůže u této obce dopadnout jinak než povzdechem, že je to jen další ze špeků, které si člověk přečte v českém tisku každý týden několik. A stejně se to má s literaturou 15. století. Jaký smysl by mělo jen tlumočit odbornou debatu, kterou by měl mít dotyčný v malíku?

Já například můžu sice tvrdit, že Tao-te-ťing vznikl o dvě stě let dříve, než se soudí, nebo „ultrakriticky“ říci, že se nejedná o zvlášť hlubokomyslný text a že představuje jen příručku, jak co nejjednodušeji podřídit společnost svým zájmům, a bude to jistě nekonvenční a provokující, protože to půjde proti dvousetleté tradici západního vnímání této knihy coby nejtajemnějšího a takřka božského staročínského textu. A budu to muset doložit pečlivým rozborem, ale hlavně dialogem s existující tradicí výkladů. A není sporu o tom, že to vyvolá jistě plodnou a možná i vzrušenou debatu. Ale když prohlásím, že tato knihu vznikla v 3. tisíciletí př. n. l. nebo ji budu srovnávat s Babičkou, poklepou si kolegové na čelo a řeknou si, že jsem blázen. A vím vcelku jistě, že se mnou nebudou vážně polemizovat, leda napíšou někam na okraj shovívavou glosu a nejspíše si mě do budoucna zařadí do pomyslného oddělení provokatérů-mystifikátorů. Znám takové případy, a někteří z nich jsou také váženými profesory.

Je zajímavé, že pan Čulík opakovaně podrážděně reaguje na interpretaci Pražského jara jako na souboj dvou frakcí v KSČ, kterou zastává Václav Klaus. Mám za to, že se jedná v principu o dost podobnou záležitost – mohli bychom V. Klause nebo sloupkaře našich deníků označit za obzvlášť potřebné provokatéry, kteří nabourávají vzorce banálního myšlení. Nikdo to ovšem, aspoň zde, neudělá. Prostě si tu mezi kluky a děvčaty na BL řekneme, že jsou vedle. Pan Čulík promine, ale to samé si pravděpodobně každý řekne o prof. Pynsentovi, a myslím, že kvůli tomu nemusí být označen za toho, kterému povalili národní modlu nebo který je konvenční a banální. Pokud je mi známo, ani mezi bohemisty není dnes zastoupení příliš takových, kteří by předmět svého studia udržovali na piedestalu, přesto pochybuji, že sborově prof. Pynsenta berou vážně. A nakonec můj názor je, že provokativnost není hodnota sama o sobě a že existují i hodně hloupé provokace, které k ničemu nevedou.

Na závěr musím dodat, že argumentace pana Čulíka, který tak trochu prof. Pynsenta hájí, je pro mě zarážející v tomto ohledu: Prof. Pynsent je podle něho sice výrazně inteligentní a hluboce erudován, nechápe však přitom některé základní jevy české kultury a má necitlivost vůči základním souvislostem. Vážení, být profesorem v oboru a nechápat základní jevy a souvislosti v kultuře, kterou studuji, a své touto skutečností naprosto znehodnocené soudy legitimizovat svou formální autoritou, považuji za skandál a naprosto mi uniká, jak se tímto způsobem dá prof. Pynsent omlouvat. Mám to chápat tak, že i ve Velké Británii můžou být profesory ti, kteří jsou tzv. „mimo“? Vždycky jsem myslel, že chápat věci v souvislostech je konečným cílem humanitních studií, že tam vede veškerá erudice a tam teprve mají odůvodnění pro svou existenci, totiž podávat společenské jevy v jejich co nejširších souvislostech a v co nejjemnějších odstínech a jít tak proti jejich zploštěnému a dekontextualizovanému výkladu. Vedou tam studia prof. Pynsenta? Ono totiž že nahradím jednu zploštěnost zploštěností provokativní, ještě neznamená, že jsem něčemu pomohl.

Sám si o profesorech sinologie, kteří mají zjevnou „necitlivost vůči základním souvislostem“, myslím své, a to se přiznám, že k předmětu svého studia mám velice rozporuplný vztah. A to samé si myslím i o jejich protějšcích v jiných oborech. Můžu si myslet, a dokonce si to myslím, že Babička je lepší čtení než Tao-te-ťing, ale považuji to za následek svého osobního založení a musel bych dostat ataku šílenství, abych tato dvě díla srovnával v Archivu orientálním a dokazoval „objektivní“ nadřazenost Babičky nad Lao-c'. Řekl bych, že vědecká etika by neměl být úplně prázdný pojem a že by člověk měl vnímat rovněž zodpovědnost za to, co šíří do společnosti zaštítěn jistou formální autoritou, u někoho větší, u někoho menší. Je smutné, že jediným řádným profesorem české literatury ve Velké Británii je osoba, jejíž soudnost je v tomto ohledu víceméně pochybná.

                 
Obsah vydání       19. 5. 2008
21. 8. 2012 Proti zapomnění a manipulaci: O co šlo v roce 1968
19. 5. 2008 Velbloudy nepožírám, to bych si vyprosil! Zdeněk  Bárta
19. 5. 2008 Milí Češi a Němci! František  Řezáč
17. 5. 2008 Zásadní pokrok ve vývoji nových prvků fázovaných řad radarů Milan  Hlobil
19. 5. 2008 Proč tolerujete střet zájmů a používáte služeb prokázaného lháře? Petr  Nachtmann
19. 5. 2008 Al Džazíra: Zpravodajství, které to myslí vážně Andrew  Stroehlein
19. 5. 2008 Ještě méně zpráv ze zahraničí Andrew  Stroehlein
19. 5. 2008 13 Pavol Orzságh Hviezdoslav
19. 5. 2008 Ptačí chřipka zdarma Bohumil  Kartous
19. 5. 2008 Vybráno ze slovníčku českých politiků Ivo  Šebestík
19. 5. 2008 Michael  Marčák
19. 5. 2008 Americký coming-out Miloše Čermáka Štěpán  Kotrba
19. 5. 2008 Hladovkující během šestého dne oslovili premiéra, ministra zahraničí a velvyslance USA
19. 5. 2008 Michael  Marčák
19. 5. 2008 Jan Tamáš naplňuje odkaz Jana Palacha? Jan  Prokeš
19. 5. 2008 Hon na čarodějnice pokračuje Jan  Bednář
19. 5. 2008 Gay Cuba? Fabiano  Golgo
19. 5. 2008 O tom, co je ještě možno vstřebat (aneb co pohledával Erich Burkhardt u Stalingradu?) Michal  Petřík
19. 5. 2008 Dvojjazyčnost jako výzva rodičům a výhoda pro děti, aneb Mýtus nejen latinského jazyka Uwe  Ladwig
18. 5. 2008 Úředníkům pražského magistrátu doporučuju americký film Idiokracie
19. 5. 2008 Sudetští Němci: Kritika a skutečnost Jan  Makovička
19. 5. 2008 Profesor „necitlivý vůči základním souvislostem“ Lukáš  Zádrapa
19. 5. 2008 Dalajláma nebyl přijat na vládní úrovni Richard  Seemann
19. 5. 2008 Nepřesnosti v reportáži o „Půl miliardy na most pro medvědy“
17. 5. 2008 Lidovec v Brně: Muslimské země zakazují kostely, proč bychom my měli povolovat mešitu Lukáš  Lhoťan
17. 5. 2008 V Sevastopolu začal sběr podpisů za referendum o připojení města k Rusku
19. 5. 2008 Úvahy "starého muže"
19. 5. 2008 Uletěly nám včely Sandra  Wain
16. 5. 2008 Do ulic! Kultura hoří!
16. 5. 2008 Ohroženy lékařské fakulty, vědecký výzkum i kvalita zdravotnictví
16. 5. 2008 Voliči, budete mít koho volit? Milan  Sova
19. 5. 2008 Naučte se německy! Jan  Čulík
19. 5. 2008 O škodlivosti propagandy
18. 5. 2008 Landsmaschaft a jeho přátelé Egon T. Lánský
19. 5. 2008 Vzpomínky na sudetské Němce
18. 5. 2008 Vyhnání Čechů z Chebu v roce 1938: byli rádi, že je Sudeťáci nezavraždili
19. 5. 2008 Jsem pro spolupráci Čechů a Němců, nikoliv pro konfrontaci
17. 5. 2008 Uhl a jeho „Svatováclavská orlice“ Jaroslav  Kuba
17. 5. 2008 Německý problém František  Nevařil
17. 5. 2008 UÇK a UHL
16. 5. 2008 Omluva se přijímá Josef  Švéda
18. 5. 2008 Zpochybňuji svědectví BBC o zabíjení Albánců v bývalé Jugoslávii Václav  Dvořák
19. 5. 2008 Uloupené Kosovo: Nesnesitelně špatný dokument pro koho?
19. 5. 2008 Čeští studenti míří na Kosovo
17. 5. 2008 Nový německý časopis věnovaný duchu Pražského jara
5. 5. 2008 Hospodaření OSBL za duben 2008