Nejsem odborníkem na jazykovědu, ale vlastně každému Evropanu, který se učil aspoň trochu japonsky, je známo, že trvalé používání japonského znakového systému "kandži", má vliv taky na vnímání světa.

Japonci, kteří se dívají na hodně detailní obraz nebo přehled čísel, normálně vidí to, co vidíme i my Evropané, ale oni toho vnímají mnohem víc. Je to proto, že my jsme se ve škole naučili abecedu a oni kandži. Tyhle znaky mohou být pokládány za malé obrázky, které jsou definovány sledem čárek a jejich výslovnost je nutno se individuálně, znak za znakem naučit. Znaky, které se skládají z hodně čárek, se musí uživatel v krátké době naučit správně psát, nebo lépe malovat, a velká část těch čárek a jejich mnohotvárnost jsou příčinou toho, že japonští, dobře vycvičení čtenáři, jsou schopni daleko lépe vnímat detaily.

Že to, co vidíme, někdy ani nevnímáme, je jasným ukazatelem rozdílů v obou činnostech, Že ale nejen znaky ovlivňují vnímání, ale že je ovlivňuje i gramatika, na to přišli podle Spiegel Online jazykovědci z Heidelberku. Ti zkoumali, co vnímali Angličané a Němci, když se dívali na stejné krátké filmy. Z výzkumu kongitivní psychologie se ví, co budí pozornbost. Barbara Schmiedtová ale zjistila, že Angličané líčí stejnou scénu jinak než Němci. Angličané říkají spíše: "Two women are walking" (Dvě ženy jdou), kdežto Němci "Frauen laufen auf ein Tor zu." (Ženy jdou k vrátkům). Podle Schmiedtové je příčinou v angličtině gramatická forma slovesa, končícího na --ing, známá jako průběhová forma, která v němčině neexistuje. Základní předpoklad vnímání je podle toho ovlivněn naučenými gramatickými formami. A protože v češtině máte dva vidy skoro každého slovesa, což my v němčině nemáme, ptám se, co asi vnímáte vy a vaši známí? Ženu v chůzi, nebo ženu, která jde k nějakým vrátkům?