Ano, až v první řadě jde samozřejmě o peníze. Základními položkami ve financování nemocnic jsou, jak známo, příjmy a výdaje. PŘÍJMY byly a jsou od počátku neodpovídající - podfinancované, regulované ceny výkonu, neodpovídající reálným nákladům - viz např. známý článek Prof. Pafka o svatbě na operačním sále...., výkonů, realizovatelných jen díky nízké, regulované ceně práce personálu. VÝDAJE (kromě mzdových) byly a jsou však v odpovídajících cenách, mnohdy i tzv. světových (přístroje, léky), prakticky neregulované a neregulovatelné.

Zcela zákonitě tak docházelo a dochází k rozevírání oněch pomyslných nůžek - špitály si na sebe prostě nemohou vydělat, dostávaly se a dostávají do větších či menších dluhů, které byly čas od času "zalepovány" nějakými těmi státními dotacemi.

Tyto dluhy ovšem před několika lety narostly do značné výše a vládnoucí garnitura tehdy hledala cestu, jak z té "šlamastyky" ven. Přišla na "geniální" nápad - převod nemocnic pod kraje. Tím "zabila několik much jednou ranou" - zbavila se odpovědnosti za dluhy, starosti přesunula na kraje, tehdy z větší části ovládané opozicí.... Kraje začaly v nemocnicích hospodařit.

Opozici se na vládě podařilo dodatečně vymoci alespoň částečnou úhradu dluhu, finanční napětí v nemocnicích se na čas zmírnilo, zaměstnanci vlastně přechod pod kraje ani příliš nepocítili, nepoznali.... JENŽE, časem se opět začaly projevovat důsledky neřešených příčin výše uvedené nerovnováhy mezi příjmy a výdaji.

Příčiny nárůstu dluhů však byly, zcela mylně (možná záměrně) spatřovány především v nárůstu nákladů. Ano, jejich nárůst opravdu nebylo možno přehlédnout. Při analýze výdajů bylo záhy zjištěno, že s cenami, objemem materiálu a služeb se prakticky nedá příliš hnout a zbývá jediná, pravda, největší, výdajová položka, kterou lze nadto "ovlivnit" - mzdové náklady. JENŽE, diky "tabulkám" se s nimi také nedalo příliš hnout.

I přichází další "geniální" nápad, jak vylepšit finanční bilanci nemocnic - změnit systém odměňování. Jak na to? No, přece převodem nemocnic pod obchodní společnosti!!! A tak se také dělo a děje. Personálu jsou sníženy platy, finanční bilance špitálu se zlepší - důkaz správnosti změny...

JENŽE, zlepšení bilance je pouze přechodné. Ostatní náklady totiž rostou dále, brzy vyrovnají "úspory" získané na úkor mzdových nákladů, nadto, diky nespokojenosti personálu s poklesem platů, začíná jejich odchod do dosud "státních" nemocnic s "tabulkovými" platy, do zahraničí... (do privátu, jak známo, to dnes tak snadné není:-((). Odchodem personálu však dochazí k poklesu výkonnosti nemocnic, klesají příjmy.... nůžky se začínají opět dramaticky rozevírat.....

Převodem nemocnic pod kraje ovšem došlo k další, velmi podstatné změně. Nemocnice se převodem pod kraje staly ze "státních" zdravotnických zařízení "nestátními".

JENŽE, personální a technické zařízení nestátních zdravotnických zařízení schvalovala ČLK. Dokud ČLK "hlídala" náležité "personální" vybavení ambulancí a několika málo privátních nemocnic, nikomu to příliš nevadilo - "doktoři honili doktory". Když vsak začala ČLK vstupovat do schvalování personálního a technického vybavení nově ustanovených "nestátních" nemocnic, nastaly problémy.

Již tehdy totiž začalo být zřejmé, co bylo už léta tušené. Že zejména personální vybavení nemocnic neodpovídá požadavkům. Činnost ČLK začala být pro kraje nepříjemnou. Co následovalo? Odstranění personálních nedostatků? Ó, to nikoli! ČLK byla pravomoc posuzovat personální, věcné a technické vybaveni nestátních ZZ odebrána a předána na krajům.... Problém s personálními nedostatky tak byl na čas "zažehnán". JENŽE, časem, v důsledku neřešení příjmové stránky rozpočtu při nepřetržitém nárůstu výdajů, došlo k situaci, kdy se, v důsledku odchodu řady lékařů a sester a tím poklesu výkonnosti nemocnic, začala ještě zhoršovat příjmová stránka rozpočtu....

A role ředitelů nemocnic? Dříve na ředitelích příliš nezáleželo. Neměli valné pravomoci, vše bylo řízeno z OÚNZu, nemocnice si běžely, pakliže neměl ředitel přílišné ambice "řídit" a tím překážet, "svým životem" - lékaři a sestry konali svoji práci, ředitelé se střídali bez valného vlivu na chod nemocnice.

V letech po tzv. revoluci se ovšem situace dramaticky změnila, zanikly OÚNZy, nemocnice se "osamostatnily", ředitelé se stali prakticky neomezenými pány. Jejich vůle se ovšem, u nelékařských ředitelů, začala projevovat zvláště v investičních akcích - "zvelebovali chalupu".

Dokud byly nemocnice rozpočtovými organizacemi a zaměstnanci měli výši svých platů alespoň trochu "chráněnu" tabulkami, byli ředitelé nemocnic tímto faktem ve svých aktivitách "poněkud bržděni". Po přechodu pod a.s. a změně odměňování personálu se však ředitelům uvolnily ruce....

Ano, vzhledem k výše uvedeným příčinám nerovnováhy mezi příjmy a výdaji těžko může ředitel dát svému personálu odpovídající mzdy, i kdyby chtěl. Na jeho osobě však velmi záleží, jak dlouho je, za těchto okolností, schopen personál "chlácholit", udržet na jeho místech.... Ředitel, který to nedokáže, který se dokonce za této situace chová k personálu arogantně, odmítá s nimi jednat... si jen koleduje o to, co musí zákonitě přijít, o naprostý personální rozklad nemocnice. Jsem přesvědčen, že právě v těch nemocnicích, které byly v těchto souvislostech v poslední době zmiňovány v tisku, managementy naprosto nezvládly "práci s lidmi".

Ne, v těch nemocnicích, kde je ještě relativní klid, není samozřejmě vše v pořádku, vedení těchto nemocnic však se zaměstnanci alespoň jedná, informuje je o situaci, žádá je o pochopení, nepodniká neuvážené investiční akce, snaží se personálu dávat najevo, že mu na něm záleží....

Obávám se však, že ony výše uvedené neřešené příčiny nepoměru mezi příjmy a výdaji časem "dostihnou" i managementy těchto nemocnic a navzdory jejich přístupu k zaměstnancům dojde k personální krizi i v těchto nemocnicích .... Je totiž zcela nepochybné, že v důsledku personálních krizí v nemocnicích dochází a ještě dojde ke snížení kvantity i zhoršení kvality péče o nemocné. Snažím se stále doufat, že to není záměrem těch, kteří po léta problémy zdravotnictví, ač by měli, neřešili a neřeší.

Závěrem jen poznámka k roli pojišťoven. Proč by měly tlačit na zlepšení personální situace nemocnic, když při poklesu výkonnosti nemocnic v důsledku chybění personálu dojde ke snížení plateb nemocnicím a tím ke snížení výdajů ZP? Mají snad tyto zájem své výdaje zvyšovat? Přesto, že plynulost, ba i nárůst příjmu mají zajištěn?