13. 10. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
13. 10. 2005

Přátelé pokleslých forem

Dnes se konečně dostávám k textům Filipa Sklenáře "Kulhánek: Highlander pro klempířské učně" a "Já toho Kulhánka stejně miluju". Nejdříve uvedu, v čem se s ním shoduji: Jiří Kulhánek nepíše sci-fi a jeho knihy nemají z literárního a estetického hlediska hodnotu. Toho, v čem se neshodneme, je ovšem víc. Ze svého pohledu nacházím v jeho článcích tři pochybení, z nichž jedno se pokusím vysvětlit dnes a dvě si nechám na zítra.

Pokud jde o první pochybení, kvalitu braku, přičemž osobně dávám přednost označení "pokleslé formy", je rozumné posuzovat podle jiných než uměleckých kritérií. Umělecká kritéria má cenu vztahovat na produkty střední a vysoké kulturní úrovně. Podle Sklenáře ta část literárního braku, která splňuje alespoň minimální estetická měřítka, je brakem kvalitním, zatímco ta, která je nesplňuje vůbec, je jakýmsi brakem braku. Bojím se, že takhle to nefunguje. Už ve svém textu "Chvála braku" jsem se pokusil definovat produkty nízké kulturní úrovně jako ty, které nevyžadují soustředění, jsou vyráběné výhradně pro zábavu a, ať už záměrně či nikoliv, rezignují na estetické normy. Tak k nim přistupují i jejich čtenáři, diváci i posluchači. Jaký má pak význam vyčítat takovému kulturnímu výrobku absenci uměleckých kvalit, když jsou lhostejné tvůrci i spotřebiteli.

Je smysluplné analyzovat umělecký záměr a zatěžovat se uměleckou kritikou zábavné estrády na Nově nebo 975. dílu telenovely Tak jde čas? Samozřejmě i role v telenovele může být ztvárněna hůře i lépe a režisér se s její výrobou může vypořádat různým způsobem. To už ale posuzujeme technickou stránku věci, nikoliv uměleckou. Na nízké úrovni kultury má smysl hodnotit kvalitu pokleslých forem výhradně podle kusů prodaných nosičů a spokojenosti jejich konzumentů.

Jiří Kulhánek jen stěží povede ligu dle prodaných výtisků, protože se nepohybuje v hlavním proudu literatury. Nicméně, pokud jde o ohlas a nadšení, míru ztotožnění se se svým autorem, pak je Kulhánkovo postavení u nás celkem výjimečné. Může se kterýkoli jiný český spisovatel pochlubit heslem značné části čtenářů "Kulhánek je bůh"? Autor tak dosáhl druhé nejvyšší mety, o jaké může spisovatel snít -- stal se pro určitý čtenářský okruh ikonou. Nejvyšší metou je pak stát se ikonou, tedy uznávaným pojmem pro celou společnost. Takové pocty se u nás dostalo v oblasti nízkých forem snad jen Foglarovi. V oblasti středního proudu literatury se to částečně podařilo Vieweghovi. Kulhánek této hranice mimochodem nikdy nedosáhne, protože se skutečně nepohybuje v oblasti mainstreamu. Kdyby se o něm Sklenář nezmínil, zůstala by většině čtenářů Britských listů jeho existence utajena.

Když už přišla řeč na Viewegha, právě na jeho případě je možné docela dobře popsat rozdíl mezi středním a nízkým proudem kultury. Viewegh není jen řemeslně zručný autor, ale zároveň přistupuje ke své tvorbě s určitými literárními ambicemi, takže mu vadí negativní odsudky kritiků. Dokonce do té míry, že s nimi vede svého druhu válku, takže se můžeme na malém českém písečku docela dobře pobavit publicistickými šarvátkami. Stejnou pozici na světové úrovni zastává i nekorunovaný král hororu Stephen King. Ten, ač obdivovaný svými čtenáři, a přes nesporně slušnou literární úroveň některých prací marně léta usiloval o uznání americké kritiky, která jeho tvorbu považovala za nepřípustný průnik popkultury do vyšších literárních sfér. Na rozdíl od výše zmíněných spisovatelů je autorům na nízké kulturní úrovni reakce odborné kritiky většinou zcela lhostejná a plně se spokojí s úspěchem u svých klientů. Autoři těch nejpokleslejších forem dokonce běžně publikují anonymně.

Filip Sklenář hledá u Jiřího Kulhánka vlastní jazyk a pojetí žánru, kultivovaný sloh a styl, metaforu, jenže přesně tohle jeho čtenáře nezajímá. Jde jim o napětí, akci a dobrodružství a těch se jim od autora dostává vrchovatě. Rozdíl mezi myšlením a hodnotícími měřítky uměleckého kritika a průměrného konzumenta popkultury bývá propastný.

Kritik dí: "Fuj! Už na páté straně knihy krvavý masakr -- toť ohavný brak!"

Čtenář nízkých forem vzdychá: "Proč mi ubližuješ, milý autore? U tvé poslední knihy byla krvavá řež už na druhé straně? -- Že bys ztrácel erudici? Uvědomuješ si, že jsem peníze za první čtyři strany tvé knihy vyhodil oknem? Hrdinu jsi poslal na obludu s pouhou sekerou? Vraž mu do ruky motorovou pilu, než bude pozdě!"

Kritik si zoufá: "Jak chudý slovník, jak povrchní text!"

Čtenář jásá: "Jak skvěle, jedním dechem, se ta kniha čte!"

Kritik vzdychá: "Samé klišé!"

Čtenář si lebedí: "Aspoň nemusím dlouho přemýšlet, co tím chtěl autor sdělit."

Kritik s hlavou v dlaních: "Vždyť je to kompletně nepůvodní!"

Čtenář se vznáší blahem: "Za jedny peníze si nejen přečtu knihu a navíc si připomenu všechny ty skvělé filmy a seriály."

Snad nejvíce konzumenta pokleslých forem šokuje kritikova poznámka o únikovém tématu a přání, aby už konečně autor stvořil něco ze života. Čtenář s divákem třeští oči a úpí: "Myslí to ten nešťastník vážně? Cožpak nechápe, že si nepřeji nic tak toužebně jako aspoň na chvíli uniknout z toho nudného a šedivého světa? Nebudu vyhazovat peníze za to, co mě obklopuje."

Dovolím si odhadnout, že typickým čtenářem bude mladík mezi 14 a 22 lety, nejčastěji středoškolák. Výraznou část budou tvořit takzvaní "pařani", tedy vášniví hráči počítačových her. Předpokládám, že mnozí z nich přistupují ke Kulhánkově knize úplně stejně jako k médiu, které vkládají do jednotky počítače. Je to zkrátka pokračování hry jinými prostředky. Pokud bude čtenář takovou knihu považovat za scénář počítačové bojové hry, může být překvapivě spokojen. Svět počítačů a mobilních telefonů ovlivňuje mladou generaci neuvěřitelně silně -- v něčem ji obohacuje, o něco ji ochudí. Kolik současných středoškoláků dokáže místo SMS nebo dvouřádkové reakce v internetové diskuzi napsat plnohodnotný čtyřstránkový dopis? Pokud bychom jim promítali tak skvělý film, jakým ve své době byla, dejme tomu, Vesmírná odysea 2001, budou se patrně již po několika minutách nepokojně ošívat. Pro generaci odchovanou videoklipy a manipulací s počítačovou myší to bude příliš pomalé. Na druhé straně tohoto fenoménu počítačové generace využívá zábavný průmysl a vznikají např. četné (většinou velmi špatné) filmy na motivy úspěšných videoher, jako byla Lara Croft nebo Resident Evil.

I na videohru je jistě možné napsat recenzi -- kolik má úrovní, jakou má grafiku, obtížnost... Ale stěží mohu podrobit počítačovou hru umělecké kritice. To už by bylo možné psát kritiky na partičku mariáše. Vezměme za příklad pornografickou povídku otištěnou v "lechtivém" časopise. Pornografie je pokleslou formou erotické literatury, která si neklade žádné vyšší cíle a jejím jediným úkolem je vyvolat pohlavní vzrušení. Literární kritik, který by se pokoušel vytýkat pornografickému časopisu nízkou uměleckou úroveň, by byl patrně za blázna. Pokud někdo touží hledat vysoké umění v erotice, musí se poohlédnout jinde.

Moralista může káravě zvednout prst a prohlásit, že něco tak pokleslého jako je pornografie či krvavý brak vůbec nepatří do kultury -- je to pouhá deviace, zvrhlost. K tomu mohu dodat jediné -- nejsme ničím jiným než živočišným druhem, který je díky evoluci vybaven intelektem. Jako takoví jsme plni pudů a atavismů lehce překrytých nánosem civilizace. Každý čtvrtý návštěvník internetu neomylně zamíří na pornografické stránky a pornografický průmysl nezná slovo recese nebo krize. Stejně tak je neutuchající zájem o filmy plné brutálního násilí jako byl před několika dny na Nově odvysílaný Texaský masakr motorovou pilou. Jako milovník hororu nemohu než ocenit vytříbené ukázky vysílané na Nově v sobotním dopoledni.

Dělicí čára mezi vysokou kulturou a popkulturou bude existovat i v budoucnu a určitě stojí za to pokusit se ji posunout ve prospěch té "ušlechtilejší" části. Je ale nutné upustit od zbytečného moralizování a dívat se na věc s nadhledem. Pokusím se o to v závěrečné části svého seriálku o pokleslých formách.

                 
Obsah vydání       13. 10. 2005
13. 10. 2005 Evropský parlament zbavil Vladimíra Železného poslanecké imunity Daniel  Strož
13. 10. 2005 Harold Pinter dostal Nobelovu cenu za literaturu
13. 10. 2005 EU potvrdila, že se v Turecku vyskytl nebezpečný virus ptačí chřipky
13. 10. 2005 Havlík: Pro ODS přišel Paroubek v tu nejméně vhodnou dobu a je pro ni tou nejnebezpečnější figurou Irena  Ryšánková
13. 10. 2005 O současné kultuře strachu
12. 10. 2005 EU: Internet se možná rozpadne
13. 10. 2005 Mám, nemám ...? Oldřich  Průša
13. 10. 2005 Fatiguée Max  Park
13. 10. 2005 Britští vědci budou studovat, jak nechat znovu narůst poškozené končetiny
13. 10. 2005 Přátelé pokleslých forem Milan  Černý
31. 10. 2005
13. 10. 2005 Příliš drahé kancléřské křeslo Richard  Seemann
25. 10. 2005
13. 10. 2005 Komu patří informace na internetu? Milan  Stibral
12. 10. 2005 Odchod velkého bojovníka Radek  Vogl
13. 10. 2005 Rasismus nebo bulvárnost v Britských listech?
13. 10. 2005 Vášnivé, fanatické vyznání ateisty Ivan Odilo Štampach
13. 10. 2005 Jom kippur jako výzva k následování Hospodina Boha Karel  Sýkora
12. 10. 2005 Vraždy, pohlavní choroby a rozpad manželství jsou častější v náboženských společnostech
12. 10. 2005 Byl jsem v Londýně okraden při hledání práce
12. 10. 2005 Polsko: liberálové versus křesťanští demokraté Oskar  Krejčí
12. 10. 2005 Petr Nedoma může v galerii Rudolfinum vystavovat, koho chce Jan  Paul
11. 10. 2005 Itálie - země telefonních odposlechů
8. 10. 2005 Hospodaření OSBL za září 2005
22. 11. 2003 Adresy redakce

Česká literatura RSS 2.0      Historie >
13. 10. 2005 Přátelé pokleslých forem Milan  Černý
6. 10. 2005 Late towards the morning Karel  Hlaváček
26. 9. 2005 Chvála braku Milan  Černý
23. 9. 2005 INVITATION   
15. 9. 2005 15 let Českého dialogu a Libri prohibiti   
7. 9. 2005 Foglar, homosexualita, skejťácké paradigma a ideál jáství Jan  Stern
6. 9. 2005 Dnešním časopisům pro děti něco chybí... Štefan  Švec, Jan Čulík
2. 9. 2005 Co hledám v literatuře já Štefan  Švec
26. 8. 2005 Podpořte Českou knižnici Jiří  Holý
13. 7. 2005 Zkrat B. T. Chrochtan
11. 7. 2005 Vztah církve a pracujícího lidu Štěpán  Okač
7. 7. 2005 MÁ DĚVA JEŠTĚ DŘÍMÁ Karel Hynek Mácha
4. 7. 2005 ROMÁN V KOSTCE T. R. Field
10. 6. 2005 Petra Hůlová   

Co je podstatou uměleckého díla RSS 2.0      Historie >
13. 10. 2005 Přátelé pokleslých forem Milan  Černý
26. 9. 2005 Chvála braku Milan  Černý
7. 9. 2005 Tunel umění Alex  Koenigsmark
5. 9. 2005 Systém státních dotací je bojem o moc Jan  Samohýl
5. 9. 2005 Vysvětlovat prospěch z umění je jako vysvětlovat zamilovanost Jiří  Holý
5. 9. 2005 Umění je tyranií, překrucuje skutečnost a chová se k ní jako k děvce Jan  Paul
5. 9. 2005 Státní dotace jsou pro umění zhoubné Boris  Cvek
5. 9. 2005 Má stát dotovat umění?   
2. 9. 2005 "Jen kurvy se musí líbit, básně ne!" Martin  Škabraha
2. 9. 2005 Petr Zvěřina = beránek, který snímá hříchy světa Štefan  Švec
2. 9. 2005 Má estetika v kostce Boris  Cvek
2. 9. 2005 Co je opravdu podstatou uměleckého díla? Pavel  Šmerk
2. 9. 2005 Co hledám v literatuře já Štefan  Švec
2. 9. 2005 Neporadím vám Martin  Škabraha
2. 9. 2005 O podstatě umění: Nepřesvědčili jste mě Pavel  Šmerk