7. 9. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
7. 9. 2005

Tunel umění

(fejeton)

Jako občasný galerista navštívil jsem nedávno velký veletrh umění. Setkání obchodníků s kumštem připomínalo babylonskou věž. Snad tři sta galerií tam soutěžilo v obrovském výstavním paláci o zájem sběratelů a veřejnosti nejrůznějšími způsoby.

Podobně jako na velkém knižním veletrhu je návštěvník spíše sklíčen než povzbuzen: tolik umění a umělců je na světě? Má smysl k tomu ještě něco přidávat?

Je možné si ještě něco nového vymyslet a především, má vůbec ještě smysl si vymýšlet něco nového? Totiž, musí to být za každou cenu nové? Obcházel jsem mnohé ty expozice a představoval si smutně, jak bědně budou ty věci asi za třicet let zaprášeny působit někde v nějakém muzeu...

Hodně umělců, jak jsem postupně zjišťoval, se soustředilo na malbu vlastních varlat (testicle-art). Jeden americký tvůrce rozmázaval své sperma (cum-art) špachtlí v červené nebo modré barvě.

Ještě před sto padesáti lety by asi nahý performista, který by se pomazal hovězí krví a položil se na prostěradlo přímo před radnicí (square-art), byl okamžitě odvezen do nejbližší psychiatrické léčebny, kterým se tehdy ještě nepěkně říkalo blázinec, a jeho tvrzení, že tímto činem zamýšlel vyjádřit myšlenku, že lidský život je pomíjející a krev je zdrojem všeho živého, zatímco jsme všichni přišli na svět nazí, by byly všeobecně pokládány za důkaz toho, že tam právem patří. A patřil, neboť by přišel s tím nápadem příliš, příliš brzy. Dnes s tímtéž nápadem přichází pro změnu příliš, příliš pozdě (too late-art).

Připadlo mi, jak jsem tak bloudil tisícovkami metrů moderního umění, že už je asi důležitější teoretik než sám umělec, rozhodně je jeho nezbytnost patrná. Umění (někdy člověk dobře chápe, že toto slovo vlastně už pro pojmenování toho všeho už opravdu nepostačuje) se už prostě neobejde bez vykladačů, vysvětlovačů a zprostředkovatelů, kteří jsou zároveň manažery, objednavateli a často i hlavními konzumenty.

To oni seženou peníze (tj. vytvoří atmosféru, kdy jsou velké firmy a peněžní ústavy ochotny jejich projekty financovat a ty peníze nesmějí být malé, jinak by to umění nepůsobilo na sponzory dostatečně -- jestliže má nějaká velká banka v rozpočtu sedmdesát milionů na polepení Karlova mostu zeleným staniolem (tinfoil-art) či zalití Václaváku šlehačkou (whipped-cream-art), je to imponující čin, dvě stě tisíc na nějakou knížku naopak působí suspektně, skoro jako kapesné), to oni najdou prostor, to oni připraví veřejné mínění a dohlížejí, aby všechno fungovalo podle jejich představ; to oni pak donutí veřejnost, zastupovanou několika "odbornými" žurnalisty, kteří o věci budou pochvalně psát a pár zvanými hosty z high society, kteří přišli na raut, umění konzumovat. Logicky se ovšem jejich smrtelným nepřítelem stává ten, kdo se pak podívá na uskutečněné dílo a řekne nahlas, že mu to připadá jako pitomost.

Umělci mezi tím zbývá jen několik málo chvilek na "tvorbu". Čím dál víc je mu jasné, že rozhodující je v takovéhle situaci jen nápad a vhodné načasování. Píle malujících a tesajících nešťastníků je z tohoto hlediska spíše komická, protože úlohu uměleckých vykladatelů-manažerů vlastně vynechává.

Za vrcholný výkon teorie umění považuji názor, že určitý (a nejlepší) druh umění se vyznačuje právě tím, že jako umění nevypadá, umění se nepodobá, není tak ani rozpoznatelný a už vůbec ne definovatelný. Toto non-art art se zřejmě rozeznává toliko dle honorářů pro umělce.

Zatímco japonská umělkyně, o které budu hovořit níže, scestovala se svým dílem celý svět, dobrý český malíř může být rád, když bude mít na sklonku svých dní lepší výstavu v Praze. A gratulovat si, jestli o ní vyjde aspoň desetina článků, jež se objeví v případě, že čtyři muzikanti z nějaké nevalné kapely vymění či vyhodí pianistu.

Zmíněná japonská umělkyně, na kterou nikdy nezapomenu, si nacpala do mnohem větší podprsenky, než jakou skutečně potřebovala, kusy červeného melounu, tyto vyndávala a za nelidského vřeštění je sama požívala. Sledovali jsme její performanci či body-art, či jak to nazvat, se zájmem. Ječela strašně. Teoretikovi, který stál vedle mne, jsem po chvíli přemítání navrhl, že umělkyně chce vyjádřit myšlenku, že moderní lidstvo požírá samo sebe.

Teoretik se jen zasmál a děl:

"Právě toto je úvaha falešná a pochybná, protože se jedná o jednoznačné a jen symbolické vysvětlování, které je zvláště v případě takovéhoto víceznačného uměleckého projevu naivní a zavádějící. Spíše je třeba zvážit všechny konotace uměleckého činu -- umělkyně pracuje s přírodním materiálem, jehož pomíjivost a křehkost staví do působivého kontrastu s banalitou textilního výrobku a to zase spojuje paradoxně s nahým tělem, které je, jak je evidentní, prvotním a zásadním vyjadřovacím prvkem umělkyniným, při čemž nudita tu nemá jednoznačný smysl, ačkoliv ani toho se nezříká, ale chce vypovídat o přímém kontaktu a osobním angažmá umělce v dobovém kontextu, při čemž nesmíme opomíjet tak podstatné faktory jejího expresivního sdělení, jako je místo, na kterém se performance odehrává, denní a roční doba a také nesmíme opomenout pozadí, jež je záměrně zvoleno jako náhodné, a také nesmíme nepovšimnutím přejít audiální faktor performance, rezignující na slovo jako signifikantní projev a nahrazující moment verbality momentem diskomunikační výzvy, apelující na mimoracionální percepci."

Mezitím Japonka snědla meloun a odešla, trochu polepená a kroužily kolem ní mouchy a jedna vosa. Asi byl ten meloun sladký. Naštěstí ve vedlejším prostoru vystavovali tři Magritty a to mi bylo velkou úlevou. Úlevou ano, nevím však, jestli i naději.

                 
Obsah vydání       7. 9. 2005
7. 9. 2005 Foglar, homosexualita, skejťácké paradigma a ideál jáství Jan  Stern
7. 9. 2005 Nařízena povinná evakuace
7. 9. 2005 Američané: Bush nemůže za chaos v New Orleansu, ale jeho reakce byla "strašná"
7. 9. 2005 Prezident Bush bude vyšetřovat sám sebe
7. 9. 2005 Proč jet do Británie pracovat? Jiří  Paukrt
7. 9. 2005 Nájem bytu v novém občanském zákoníku Stanislav  Křeček
31. 10. 2005
7. 9. 2005 * * * Naděžda  Plíšková
7. 9. 2005 Guvernér Fazio dostal od Berlusconiho polibek smrti Josef  Brož
7. 9. 2005 Britské listy: 110 000 individuálních čtenářů v srpnu 2005
6. 9. 2005 New Orleans: Daleko více ozbrojenců než lékařů
7. 9. 2005 Tunel umění Alex  Koenigsmark
27. 9. 2005
7. 9. 2005 Bionafta -- řešení? Michal  Mašín
7. 9. 2005 Některé skvrny na rudé košili jsou patrně neodstranitelné Karel  Dolejší
7. 9. 2005 Konzumní strategie masírují společnost tak, aby samostatně uvažovala co nejméně David  Formánek
7. 9. 2005 Good-bye, rakouský státní sektore Richard  Seemann
7. 9. 2005 O Boží spravedlnosti a biblické hermeneutice Karel  Sýkora
7. 9. 2005 O jízdence do budoucnosti Michal  Vimmer
7. 9. 2005 Poslanci obdrželi petici pro registrované partnerství
7. 9. 2005 Zelení: Používejte bionaftu
7. 9. 2005 Kontaminace GM řepkou vyhrocuje v Austrálii konflikt o pěstování GMO Miroslav  Šuta
7. 9. 2005 Život sice začíná po čtyřicítce, ale vlastně až v devětapadesáti František  Schilla
5. 9. 2005 Osm rozvojových cílů tisíciletí
7. 9. 2005 Zpravodajství iráckého odboje za dny 14. - 23. srpna 2005
7. 9. 2005 Tragédie šíitských poutníků na bagdádském mostě ve zpravodajství iráckého odboje
6. 9. 2005 Dnešním časopisům pro děti něco chybí... Štefan  Švec, Jan  Čulík
6. 9. 2005 Welcome to the Desert of America Martin  Škabraha
6. 9. 2005 Romové v Británii - jako ryby ve vodě Blanka  Rambousková
22. 11. 2003 Adresy redakce
3. 9. 2005 Hospodaření OSBL za srpen 2005

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
7. 9. 2005 Foglar, homosexualita, skejťácké paradigma a ideál jáství Jan  Stern
7. 9. 2005 Nájem bytu v novém občanském zákoníku Stanislav  Křeček
7. 9. 2005 Tunel umění Alex  Koenigsmark
6. 9. 2005 Romové v Británii - jako ryby ve vodě Blanka  Rambousková
6. 9. 2005 Welcome to the Desert of America Martin  Škabraha
6. 9. 2005 Dnešním časopisům pro děti něco chybí... Štefan  Švec, Jan Čulík
5. 9. 2005 Arthur Schopenhauer do každé knihovny Karel  Dolejší
5. 9. 2005 Jak být vedle Alex  Koenigsmark
5. 9. 2005 My jsme ta nová generace. My jsme Národní Socialisté! Ondřej  Slačálek
5. 9. 2005 Kyselina sírová, román, ve kterém se holocaust stává reality-show Josef  Brož
5. 9. 2005 Dovětek k mediální manipulaci -- pokus o diskusi Bohuslav  Binka
5. 9. 2005 Umění je tyranií, překrucuje skutečnost a chová se k ní jako k děvce Jan  Paul
4. 9. 2005 Krize v Americe a rasismus v Lidových novinách Jan  Čulík
2. 9. 2005 Petr Zvěřina = beránek, který snímá hříchy světa Štefan  Švec

Co je podstatou uměleckého díla RSS 2.0      Historie >
7. 9. 2005 Tunel umění Alex  Koenigsmark
5. 9. 2005 Systém státních dotací je bojem o moc Jan  Samohýl
5. 9. 2005 Vysvětlovat prospěch z umění je jako vysvětlovat zamilovanost Jiří  Holý
5. 9. 2005 Umění je tyranií, překrucuje skutečnost a chová se k ní jako k děvce Jan  Paul
5. 9. 2005 Státní dotace jsou pro umění zhoubné Boris  Cvek
5. 9. 2005 Má stát dotovat umění?   
2. 9. 2005 Co je opravdu podstatou uměleckého díla? Pavel  Šmerk
2. 9. 2005 Co hledám v literatuře já Štefan  Švec
2. 9. 2005 Neporadím vám Martin  Škabraha
2. 9. 2005 O podstatě umění: Nepřesvědčili jste mě Pavel  Šmerk
2. 9. 2005 Umění vyjadřuje nevyjadřitelné Jan  Čulík
2. 9. 2005 Umění dotváří historii Bohumil  Kartous
2. 9. 2005 "Jen kurvy se musí líbit, básně ne!" Martin  Škabraha
2. 9. 2005 Petr Zvěřina = beránek, který snímá hříchy světa Štefan  Švec
2. 9. 2005 Má estetika v kostce Boris  Cvek