Dialog mezi Petrem Havlíkem, účastníkem, politického dění v roce a po roce 1989 a komentátorem Bohumilem Pečínkou je proměnlivý. Rozhovor to není čistý -- místy se mění ve dva monology. Pečinka, který má být tím, kdo se ptá, je občas zpovídaným. Téměř třísetstránková kniha není ani politologickou studií o tom, co se odehrávalo v roce 1989 a patnáct let poté. Pro historiky a badatele je nepochybně poněkud povrchní.

Pro ty, kteří se zajímají -- a možní ještě více pro ty, kteří se nejen zajímají, ale i pamatují - bude nepochybně užitečné ohlédnout se za těmi dny, kterých byli účastníky či pozorovateli. Havlík s Pečinkou připomínají i události, o nichž ve své době všichni věděli, jen již byly zaváty časem (například, že předkladatelem zákona o kampeličkách byl poslanec Richard Mandík). Změť Havlíkových osobních vzpomínek i historických událostí tvoří pozoruhodně kompaktní materiál. Politika z obou stran se sice místy nevyhne obecně známým klišé, nicméně umožňuje čtenáři, aby konfrontoval vlastní vzpomínky se vzpomínkami autorů. Abuď si osvěžil zavátou historii, a nebo pochopil zákulisní tahy jejich aktérů.

Kniha je dotažena téměř do současnosti, končí totiž Jiřím Paroubkem. "Pro ODS přišel [Paroubek] v tu nejméně vhodnou dobu a je pro ni tou nejnebezpečnější figurou," říká Havlík. "Paroubek pochopil, že se musí soustředit na své kmenové voliče, ale zároveň se obrací i na politické centristy. To je těch deset, patnáct procent, kteří se před volbami mohou libovolně pohnout doprava nebo doleva. Musím říci, že to zatím dělá obratně. To, jak je ofenzivní v médiích, jak komunikuje se zájmovými skupinami, jak dává na odiv své zkušenosti s evropskými zdroji, jak podniká okázalé návštěvy Japonska a Číny. Zalíbila se mu také konfrontace s prezidentem republiky. Podmínkou jeho úspěchu je očistit stranu od Grossových kauz a kauziček. Miloš Zeman tomu říká deratizace," říká Havlík.

A Václav Klaus i Miloš Zeman mají být také hosty na křtu této knihy.