26. 9. 2005
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
26. 9. 2005

Chvála braku

Bylo mi osm, když jsem poprvé držel v ruce knihu J.M.Trosky Zápas s nebem. Úplně mě pohltila a vzápětí jsem jedním dechem přečetl trilogii Kapitán Nemo od téhož autora. Tato dílka stála na počátku mé celoživotní lásky k žánru science fiction a nebýt jich, nikdy bych se nedopracoval k četbě řady špičkových románů a povídek jako byly Solaris či Pánův hlas od Stanislawa Lema, Les či Kulhavý osud od bratří Strugackých, Jak vypálit Chrome Williama Gibsona, Královnu cikád od Bruce Sterlinga a mnoho jiných titulů.

Ještě předtím jsem ale přečetl stohy titulů brakové literatury, jako byl Tarzan, pán opic (čteno v 10 letech), ještě před tím pak četné knihy Karla Maye a Jaroslava Foglara (jeho četní ctitelé nechť mi prominou, ale pokud vezmu v úvahu literární kvality, pak přes nepopiratelný výchovný rozměr se i jeho tvorba pohybuje v literárním suterénu). Vydatnou a mnohaletou konzumací špatné literatury jsem si svůj vkus pokřivil natolik, že jsem časem sáhl po Čechovovi, Valtarim nebo Marquezovi.

Pokud bych měl jako fanda žánru sci-fi reagovat na dva texty Filipa Sklenáře, ZDE ZDE, rozdělil bych svou odpověď na dvě a možná i více částí a začal bych oklikou -- a to určitým pokusem rozčlenit kulturu a její produkty. Podle mého názoru má smysl rozdělit jakýkoli kulturní žánr a jeho sdělení v zásadě do tří rovin -- nízké, střední a vysoké. Produkty nízké úrovně kultury jsou vyráběny pro zábavu ve volném čase a vyžadují pouze povrchní pozornost. Naprosto rezignují na estetiku a vyšší poslání kultury ve smyslu sdílení kulturních hodnot, jsou určeny v pravém smyslu slova pro masový konzum.

Na střední kulturní úrovni se autoři ve svých dílech snaží o dodržení estetických kritérií, o dosažení a udržení určité umělecké úrovně. Z nejrůznějších důvodů, mezi které můžeme zařadit např. komerční tlaky, snahu zpřístupnit svou tvorbu širšímu okruhu konzumentů či omezení daná talentem, používají ve svých dílech už osvědčených výrobních postupů, pracují s obvyklými postoji a fungují vlastně jako neustálé potvrzování toho, co si myslíme. Nejsou to zkrátka díla avantgardní.

V rovině vysoké kultury se pak tvůrci snaží o dosažení co největšího estetického prožitku, experimentují a hledají nové možnosti vyjádření. V české filmové produkci patří do nízké úrovně kultury filmy režiséra Trošky, v rovině střední kultury se pohybují Svěrák nebo Hřebejk a v rovině vysoké úrovně pak Jan Švankmajer. V české fantastické literatuře zařaďme do nízké úrovně práce Trosky, v rovině střední pak Ondřeje Neffa a v rovině vysoké úrovně, řekněme, Dům o tisíci patrech J. Weisse nebo nejlepší práce Josefa Nesvadby.

A nyní pozor: to, že se nějaký autor pohybuje v oblasti vysoké kultury, naprosto neznamená, že vždy vytvoří umělecké dílo špičkové kvality. Naopak. Právě proto, že vstupuje na nevyzkoušenou půdu a riskuje, výsledek často neodpovídá očekávání. Navíc v případě vysoké kultury víc než kde jinde existuje efekt již jednou dosažené hladiny. Pokud jste autorem úspěšné románové prvotiny vysoce oceňované kritikou, pak vězte, že vaše příští dílo nesmí být stejně dobré nebo, nedej bože, horší, ale naopak musí být výrazně lepší, jinak vás čeká ostré odsouzení. Přesně to se stalo Stanislawu Lemovi. Ten jako autor světového formátu převyšoval v Polsku v době své největší slávy jiné autory rozdílem minimálně dvou tříd. Jeho poslední práce byly stále ještě velmi dobré, ale už ne výjimečné. Polská kritika unavená léty neomezeného Lemova kralování ho za tyto pozdní romány, podle mého názoru, hrubě nespravedlivě, zatratila, když ve stejné době vyzdvihovala průměrné, ale dosud neokoukané autory.

Na druhé straně existují četné produkty svou podstatou zhotovované jako výrobky určené ke spotřebě na nízké úrovni kultury, ale protože se na nich podílejí špičkoví tvůrci, stávají se z nich zcela svébytná umělecká díla zasahující svým významem až do úrovně vysoké kultury. To je myslím případ sci-fi snímků Terminátor či Vetřelec. V případě Terminátora režisér pro roli bojového kyborga geniálně využil toporného projevu Arnolda Schwarzeneggera, který při pokusech o charakterní herectví bývá dokonale směšný. Atmosférou a stupňovaným napětím vytvořil originální a působivou podívanou přesahující hladinu masové kultury. Oba dva výše uvedené filmy měly pochopitelně pokračování s větším rozpočtem, lepšími triky a dokonalejší výpravou, ale přestože si udržely vysokou úroveň, postrádaly originalitu prvních dílů, a je nutné je proto zařadit pouze do střední úrovně kultury. Vynikajícím tvůrcem, který z tisíckrát provařených prvků a postupů popkultury dokáže navařit originální a chutnou krmi na světové úrovni, je dejme tomu David Lynch.

Uvedená klasifikace je znesnadňována existencí kýče a přetvářky. Ty se zdaleka netýkají jen produktů masové kultury, které se maskují jako díla vysoké kulturní úrovně. Existují rovněž nepovedené výrobky "vysoké úrovně", které jsou typické zvlášť pro evropskou filmovou tvorbu, ale i pro tzv. americký nezávislý film, a zaplavují filmové festivaly. Jsou svou povahou určeny pro kulturní snoby a říkají: "Nejsem jen tak obyčejný film -- plebs mé poselství nikdy nepochopí, ale ty, vzdělaný diváku, mé výjimečné kvality jistě oceníš." Jenže i produkt vysoké umělecké úrovně musí být pochopitelný, a tak, pokud nenajdeme odvahu odhalit, že král je nahý, riskujeme, že stejně jako v případě pohádky o císařových nových šatech ze sebe uděláme pěkné hlupáky.

Kýč a přetvářku považuji v umění za daleko větší nebezpečí než je brak. Brak si na nic nehraje a nic nepředstírá. Pro člověka s určitým estetickým cítěním nepředstavuje žádné nebezpečí. Kýč a přetvářka tím, že se maskují, dokážou často okupovat prostor určený pro skutečná umělecká díla. Ideálním příkladem kýče s přeslazeným dějem a bombastickými efekty je v oblasti žánru sci-fi cyklus Hvězdných válek George Lukase a v jeho rámci je bezkonkurenční první alias čtvrtý díl. Lucas debutoval počátkem 70. let nádhernou a velmi temnou sci-fi THX 1138 o přetechnizovaném světě, kde lidé zdegenerují do role robotů obsluhujících technologické systémy. Tento film obsahuje všechny náležitosti nutné k tomu, aby byl zařazen do horní úrovně kultury, a patří do zlatého fondu děl žánru sci-fi. První díl Hvězdných válek je zase unikátním příkladem, kam to může dopracovat nadějný tvůrce, když myslí příliš na peněženku a vychází vstříc zájmům masového publika. Drobným problémem zůstává, že fantastická pohádka Hvězdné války je obrovským fenoménem světové popkultury, kdežto THX 1138 kromě hrstky fajnšmekrů vlastně nikdo nezná.

Příkladem díla, které se maskuje přetvářkou, je filmová trilogie Matrix. V době svého uvedení se stala v pravdě kultovní záležitostí. Zatímco původní film Matrix přicházel s určitými originálními postupy a nápady, díky nimž patří do té lepší části sci-fi produkce (i ten je ale jednoznačně svými fandy přeceňován), jeho dvě pokračování jsou jen nastavovanou kaší a nesou všechny náležitosti filmového braku. Divák může díky investovaným milionům sledovat vizuálně nádhernou bezduchou podívanou s dokonalou choreografií bojových sportů bez jakékoli dějové logiky, zato doprovázené neskutečně stupidními dialogy, které se maskují jako intelektuální moudra.

Po tomto úvodu se v příštím pokračování pokusím definovat brak a Filipu Sklenářovi vysvětlím, že je k Jiřímu Kulhánkovi hrubě nespravedlivý. Velice jednoduchým způsobem lze myslím dokázat, že je jedním z největších, ne-li největším českým žijícím spisovatelem.

                 
Obsah vydání       26. 9. 2005
26. 9. 2005 Organizovaný zločin v Karlových Varech je silnější než spravedlnost Robert  Kvacskai
26. 9. 2005 V Londýně je k dispozici 24 megabitový broadband za 1000 Kč měsíčně
19. 9. 2005 Moje osoba, tvoje osoba, naše osoby Alex  Koenigsmark
26. 9. 2005 VyVolení k autodafé aneb Voajéři všech zemí spojte se Lubomír  Brožek
31. 10. 2005
26. 9. 2005 BBC terčem kritiky za zpravodajství o útocích ze 7. července
26. 9. 2005 Štěstí Bohdana Slámy dostalo cenu v San Sebastian
26. 9. 2005 Tips aren't included II. Ladislav  Žák
26. 9. 2005 Michael  Marčák
26. 9. 2005 Chvála braku Milan  Černý
26. 9. 2005 Stránky věnované spisovateli Ludvíku Vaculíkovi
27. 9. 2005
26. 9. 2005 Patrone, nedej nám zahynouti, dej starostovi facku Václav  Dušek
17. 10. 2005 Nesmyslným preferováním silniční dopravy se zvýšení cen benzínu promítá do cen zboží František  Hájek
26. 9. 2005 Ekologie, nebo pokrok? Josef  Vít
26. 9. 2005 Co odhalil výbuch AZF v Toulouse? Lucie  Doleželová
26. 9. 2005 Sin City: Město ctnosti? Ondřej  Slačálek
23. 9. 2005 Čin hodný Josepha Goebbelse
26. 9. 2005 Třetí A-kontra roku 2005: Tématem jsou subkultury
26. 9. 2005 Sedmdesátá léta v Čechách Jiří  Černega
26. 9. 2005 Přepólovaná alternativa Ondřej  Slačálek
23. 9. 2005 Rifkinova zpráva o zániku jednoho amerického snu Josef  Brož
26. 9. 2005 Český sen mediálního břídila Štěpán  Kotrba
26. 9. 2005 Hysterická a vulgární mlátička Britských listů Petr  Šafařík
22. 11. 2003 Adresy redakce
3. 9. 2005 Hospodaření OSBL za srpen 2005

Česká literatura RSS 2.0      Historie >
26. 9. 2005 Chvála braku Milan  Černý
23. 9. 2005 INVITATION   
15. 9. 2005 15 let Českého dialogu a Libri prohibiti   
7. 9. 2005 Foglar, homosexualita, skejťácké paradigma a ideál jáství Jan  Stern
6. 9. 2005 Dnešním časopisům pro děti něco chybí... Štefan  Švec, Jan Čulík
2. 9. 2005 Co hledám v literatuře já Štefan  Švec
26. 8. 2005 Podpořte Českou knižnici Jiří  Holý
13. 7. 2005 Zkrat B. T. Chrochtan
11. 7. 2005 Vztah církve a pracujícího lidu Štěpán  Okač
7. 7. 2005 MÁ DĚVA JEŠTĚ DŘÍMÁ Karel Hynek Mácha
4. 7. 2005 ROMÁN V KOSTCE T. R. Field
10. 6. 2005 Petra Hůlová   
3. 6. 2005 Vždyť přece létat časem je krásné Tomáš  Koloc
3. 6. 2005 Azyl a království Alex  Koenigsmark

Co je podstatou uměleckého díla RSS 2.0      Historie >
26. 9. 2005 Chvála braku Milan  Černý
7. 9. 2005 Tunel umění Alex  Koenigsmark
5. 9. 2005 Systém státních dotací je bojem o moc Jan  Samohýl
5. 9. 2005 Vysvětlovat prospěch z umění je jako vysvětlovat zamilovanost Jiří  Holý
5. 9. 2005 Umění je tyranií, překrucuje skutečnost a chová se k ní jako k děvce Jan  Paul
5. 9. 2005 Státní dotace jsou pro umění zhoubné Boris  Cvek
5. 9. 2005 Má stát dotovat umění?   
2. 9. 2005 "Jen kurvy se musí líbit, básně ne!" Martin  Škabraha
2. 9. 2005 Petr Zvěřina = beránek, který snímá hříchy světa Štefan  Švec
2. 9. 2005 Má estetika v kostce Boris  Cvek
2. 9. 2005 Co je opravdu podstatou uměleckého díla? Pavel  Šmerk
2. 9. 2005 Co hledám v literatuře já Štefan  Švec
2. 9. 2005 Neporadím vám Martin  Škabraha
2. 9. 2005 O podstatě umění: Nepřesvědčili jste mě Pavel  Šmerk
2. 9. 2005 Umění vyjadřuje nevyjadřitelné Jan  Čulík