Při parkování řidiči, resp. jejich parkující vozidla musí čelit zájmu policie státní i městské, což způsobuje nejeden problém. Každý řidič v centru větších měst naráží na nedostatek volného místa k stání nebo alespoň zastavení. Dopravní předpisy stanovují celkem jasně co se smí a co ne. Policie (ta i ona) se chová tu více či méně pružně nebo naopak rigorózně. Botičku dostanete, aniž se nadáte -- naposledy mi to hrozilo, když jsem si šel v sobotu opravdu pouze přes chodník do poloprázdné trafiky koupit noviny. I když jsem byl zpět během chviličky, "botička" již byla téměř nasazena a městskému strážníkovi nic nevadilo, že ve vozidle seděl můj kamarád, kterého strážník, díky pracovnímu nasazení, ve kterém nasazení prováděl, přehlédnul.

Naopak jindy uvidíte předními koly na zebře přechodu, kudy chodí do školy denně řada malých dětí, zaparkovanou limuzínu s tónovanými (čti: zcela neprůhlednými skly), aniž by se nad tím policisté jakkoliv pozastavili. V Praze a dalších městech s kolejovou hromadnou dopravou existuje řada ulic, kde tramvaj neprojede, protože řidiči musí kvůli zaparkovaným vozidlům jezdit po kolejích a cestující jsou oprávněně otrávení, že místo toho, aby jeli, tak čekají a tudíž příště možná zvýší počet řidičů, protože v automobilu máte místo k sezení zaručeno.

S údivem a hořkostí vzpomínám na diskuse předcházející vzniku městské policie a její tehdy předpokládané úkoly ve vztahu k bezpečnosti občanů, boje proti pouliční kriminalitě atd., prostě pod heslem "Podporujte svého strážníka." Skutek utek', a strážníci se občas chovají jako lapkové, kteří dostali od svých pánů za úkol vybrat co nejvíce, bez ohledu na okolnosti.

Nedávno mne napadlo jednoduché řešení, které by mohlo napomoci zlepšení vztahu občanů-řidičů a policistů, když už nás ta technika osvobozuje i svazuje. S rozvojem mobilní telefonizace má dnes telefon v kapse každý. Proč by nemohlo mít auto za sklem číslo telefonu svého řidiče, který by v případě potřeby po zatelefonování vozidlo odstranil dříve a rychleji než odtahová služba. A navíc bez hrozby, že budou odtaženy dokumenty na nejbližší jednání nebo klíče od bytu, pravidelně brané léky, kytka pro slečnu, se kterou se máte setkat za půl hodiny a schůzka je životně důležitá.

To by ale nejspíš musela být příslušná vůle ministerstva či ministra vnitra pana Bublana. Občané ve většině dobrou práci policie oceňují. Dokázali by příslušní policejní náčelníci instruovat své podřízené tak, aby bylo zcela zřejmé, že cílem je s občany vycházet. Že občan musí být spojenec, ne protivník. Tedy, je tu stát pro občany nebo občané pro stát?

Výzva a otázka: najde si některý z policejních tiskových mluvčích chvíli na to, aby požádal příslušné policisty o zpracování stanoviska, proč by to nešlo? Nebo snad šlo?