Jak dál...

Na lednovém "rozšířeném ÚVV k programovým otázkám" jsem se zúčastnil jednání sekce, jejíž náplní byla korekce návrhu dlouhodobého programu strany v otázkách zdravotnictví, sociálních věcí a bytové politiky. Všech 7 pozměňovacích návrhů, které jsem předkládal, bylo přijato. Právě tak bylo přijato asi stejné množství dalších, které byly v intencích tradiční levicové či levostředové politiky ČSSD. Při zdůvodnění návrhů byl občas slyšet i potlesk. Naproti tomu "moderní" pravicové návrhy, předložené ředitelem FN Motol Ludvíkem, byly odmítnuty. Krom předkladatele pro ně hlasoval jen bývalý Zemanův 1. místopředseda, středočech Karel Machovec (dle Zemana "koule na noze sociální demokracie"). Naprosto jednoznačná vůle po setrvání u tradičních hodnost solidární společnosti panovala i při krátkém projednávání "akčního plánu" vlády, který byl předložen až na jednání. Mnohé vládní sliby (plody nových poradců) byly hodnoceny jako přinejmenším sporné.

Jednání v sekcích předcházel úvodní Grossův referát. Zajímavé nebylo ani tak to, že se dovolával "modernizace strany" (odbourání větší části zbytků solidarity), zajímavý byl naprostý nezájem fyzicky přítomných. Mluvit do hučícího sálu je nepříjemně znervózňující, proto Gross zkusil řečnickou figuru suveréna: "Já počkám, až si to dopovíte...". Nastalá pauza byla velmi krátká, neboť hučení se nezmírnilo.

Noví lidé

Nemohl jsem si nevzpomenout na postřeh Alexandra Mitrofanova, popisující rozdíl mezi Zemanovým a Špidlovým přednášením předsednické zprávy. Při vystoupení Zemana byla ze sálu cítit napjatá pozornost, Špidlu sál naprosto ignoroval. Hlasitost šumu byla tak veliká, že členové ÚVV v zadní polovině sálu předsedu neslyšeli. A bylo jim to jedno.

Ptal jsem některých účastníků této akce, co říkají mé hypotéze, že se Gross svými stanovisky stále více přibližuje ODS - asi proto, aby jeho ČSSD byla přijatelným partnerem velké koalice s ODS a KDU-ČSL.

Ve svém vystoupení jsem konstatoval, že "akční program" je napsán jako seznam nadpisů, pod něž je možno doplnit cokoli. Tak jako není dobré podepisovat bianko šek, nelze ani hlasovat pro tak nejasný program vlády. Řekl jsem, že většinu bodů v akčním programu by bez zaváhání podepsal i Topolánek. Každý snad pochopil, že je nám doporučeno hlasovat o nadpisech, pod něž lze dodat modré věty a pak argumentovat, že si to nejvyšší orgán mezi sjezdy přál. Žádal jsem, aby Gross mírnil pravotočivou iniciativu svého místopředsedy Jahna (nestraníka, Grossem nominovaného) a postaral se, aby nevystupoval v rozporu s programem ČSSD.

Aby bylo jasno...

Gross odpověděl, že nechápe moje argumenty, protože je naopak přesvědčen, že je dobře, když akční program vlády je přijatelný pro ODS. Pravil, že nemá žádné možnosti zabránit členům vlády v jejich vystupování. Pravil dále, že by nebylo čestné, kdybych napadal Martina Jahna v jeho nepřítomnosti, že by snad bylo možné abychom se sešli a vyměnili si argumenty. Dokázal tak, že je mistrem manipulace (ono je to také lehké, když delegát už nemůže znovu mluvit), že dovede všechno obrátit jako špatný krejčí. Bylo by jistě dobré, kdyby sociálně demokratické návrhy byly podpořeny ODS, ale je špatné, když ČSSD bude předkládat návrhy v rozporu s vlastním programem jen proto, aby se vstřícností zavděčila ODS.

Je jasné, že žádný zákon nezmocňuje předsedu vlády k zákazu prezentace vlastních názorů jiného člena vlády, ale nominoval-li do vlády sám pana místopředsedu za politickou stranu, jíž je předsedou, měl dbát, aby pan místopředseda byl vybrán také podle kritéria, zda dokáže být loajální k programu strany, za kterou byl nominován. Jahnova loajalita je nulová.

Projevují-li někteří členové vlády, nominovaní za tutéž stranu, mediálně zřetelná, ale neslučitelná stanoviska, pak za to nese jednoznačně odpovědnost předseda vlády, který je do vlády prosadil. Jestliže jsou stanoviska v naprosto zásadních otázkách nesmiřitelná, pak musí z vlády odejít ("vysmahnout", jak řekl Jahn v Lidových novinách) ten její člen, který se vyslovuje v rozporu s programem strany, za kterou je nominován. Jedinou alternativou je odstoupení samotného premiéra, který nominaci kooperujícího týmu nezvládl. Osobně nejsem zvědav na nějaké vyjasňování názorů ze strany místopředsedy Jahna, protože jsou jasné, měsíce opakované a modré jako šance ODS.

Vyústění

Jen v důsledku manipulace při řízením zasedání ÚVV se napodruhé podařilo schválit "akční plán". Pak už klesl počet účastníků s hlasovacím právem pod padesátiprocentní hranici usnášeníschopnosti, takže další návrhy usnesení nemohly být schváleny. Snad i to je součástí "nového stylu", který slíbilo současné vedení ČSSD jako inovaci oprati Zemanovu stylu.

Předseda Grossových Středočechů Richard Dolejš se pro média nechal slyšet, že by ministryně Emmerová měla být odvolána (také Palas a Škromach). Ten scénář dobře znám. Před 5 lety před médii tento starý Grossův zbrojnoš doporučoval moje odvolání. Tehdy Gross tvrdil, že s tím nemá nic společného. Takže nikoli modrý Jahn, ale růžová Emmerová má být zřejmě Grossem "vysmahnuta"(?). Dolejš věří, že po volbách bude přijat na archu Grossovu, aby přežil potopu, kterou na ČSSD zřejmě sešlou voliči. Kdo nedostane vstupenku, skončí pod hladinou.

Mitrofanov hloubá v Právu nad budoucí velkou koalicí. Gross i Sobotka prý opakovaně na krajských konferencích zdůrazňovali, že ČSSD po volbách nesmí být v opozici. S kým v koalici? Samozřejmě s ODS. S jakým programem? Zjevně s Modrou šancí, Jahn už kypří půdu. Jenže už polistopadový předseda Horák, který chtěl být předsedou sociální demokracie jako strany drobných živnostníků napravo od středu, také prohlásil po volbách: "Budeme vládní stranou!". Možná mu to řekli v CIA. Zapomněl se ovšem zeptat Klause.

Ve všech stranách je to stejné

K vítězství ve straně je třeba zvedacích rukou, aby to vypadalo jako demokracie. Zvedači rukou musí být motivováni a podporovat se vzájemně, protože ti, kteří nežijí z politiky mohou mít jiný názor. Osvědčenou motivací jsou peníze.

Strana v opozici "zaměstná" jen pár poslanců, senátorů nebo zastupitelů a zhruba stejný počet asistentů a sekretářek, pár lidí do stranického aparátu a to je všechno. Rozdělují se jen stranické peníze, pokud po prohraných volbách nezbyly spíš dluhy.

Strany vítězné koalice rozdělují více křesel, mají více asistentů, ale hlavně obsazují exekutivu - úřednická a poradcovská místa, místa ve správních radách, rozdělují granty a zakázky, někdo i přijímá úplatky za rozdělené zakázky... Každý se nenechá zkorumpovat penězi (většinou jen zcela legálními, ale dosti vysokými příjmy), někdo i mocí. Veřejnost o politiku se zajímající, ale zkušenosti nemající se diví, že strana nemá pud sebezáchovy. Nemá. Strana, to jsou lidé nejen se společnými, ale i s vlastními zájmy. Pár nenažranců začne mlaskat a vedení zapomene,kdo a proč je zvolil. A blíží se den soudných voleb. Někteří s předzvěstí blížícího se konce berou, co se dá, jiní přemýšlí o Sarajevu... Opozice je vyhladovělá, občané zase věří, že každá změna je k lepšímu. Celý koloběh se opakuje.

Vzít s sebou část štábu a pokladnu a přejít k "nepřátelské" armádě je jistě možné, ale nejspíš se to nepovede, i když se to zrovna zdá být moderní.