Zájem novinářů o Kalouska, který měl za onoho času jako náměstek ministra obrany na starosti obchody s vojenským materiálem a zbraněmi, rychle opadl, stejně jako zájem o nadaného hospodářského experta ODS Tlustého, který vynikl například podporou investičních dotací z prostředků státního rozpočtu pro aquapark v prťavé vesničce Bublava.

To je možná důvod, proč se premiér Gross spoléhal, že i jemu média brzo přestanou věnovat pozornost, jak už to u podobných kauz bývá. Jenže v případu Gross se novináři s původními vyhýbavými informacemi nespokojili. Snad proto uvedl chudého příbuzného jako sponzora své touhy po přepychu. Byla to chyba také proto, že mediální prezentace strýce Vika nebyla zdaleka tak brilantní, jak bývá obvyklé u jeho synovce. Chudý příbuzný si půjčil o náhle se zjevivšího milionáře - bývalého novináře Roda. Chudý strýc Vik si půjčil a zadlužil se, aby mohl půjčit bohatému synovci. A pak se nevděčně říká: "Po přízni řízni!".

Vlastnictví plného kufru peněz bývá obvykle vysvětlováno jako dar neznámého muže na nádraží či podobně. S tím mají policisté odpradávna zkušenosti. Obvykle jim takové vysvětlení nestačí. Nespokojili se s ním ani v případě vojenského zpravodajce Srby.

Zajímavé je, že poslanci a senátoři každý rok odevzdávají čestné prohlášení, kde uvádějí nabytý majetek. K čemu to je, když pravdivost těchto prohlášení nikdo neověřuje? Dokonce ani v případech, kdy vznikly značné pochybnosti. A není jich málo.

Nejasný koloběh peněz ve společnosti politiků není ničím novým, i když oproti začátku devadesátých let se už jen paběrkuje a díky politickohospodářskému propojení není třeba utíkat před právníky a dokonce ani zhasínat. Je možné navrhnout a schválit přímo zákon, na jehož blahodárných účincích se mohou podílet aktéři tvorby zákona.

Veřejnost to vidí a marně vzpomíná na chycení velké ryby z doby, kdy mizely stamiliardy. Příčinou nepolapení je nevyšetřování. Horliví vyšetřovatelé byli většinou odklizeni a zbylí vědí, kam až mohou.

Právě proto volebně uspěl Miloš Zeman se svou akcí "čisté ruce". Mohu podat svědectví, že to myslel upřímně. Proto mi také velmi ostře vytkl, že nepodávám trestní oznámení. Prý ho na to upozornil Vladimír Špidla. Nebyla to pravda. Všech 13 trestních oznámení, která jsem podal, bylo ovšem odloženo, aniž by se někdo zabýval jejich zkoumáním. Rozčilený Špidla pak o několik měsíců později křičel na "sociální vládě" - schůzi ministrů, spadajících pod místopředsedu vlády koordinujícího resorty veřejných služeb: "To jsou ty jeho blbý nápady! Čistý ruce! Čeho jsme dosáhli? Jenom nám zavřeli Ivo Svobodu!". Špidla pak jako "zastupující ministr" zjednal nápravu na Ministerstvu zdravotnictví. Na hodinu vyhodil ředitelky kontrolního a právního odboru a znechucen zjištěním, že trestní oznámení nelze stáhnout, stáhl alespoň žalobu a resuscitoval parazitní organizace, o jejichž zrušení už bylo rozhodnuto. Vstřícné gesto se mělo zúročit.

Středočech Svoboda byl prosazen do funkce místopředsedy ČSSD do klíčové pozice šéfa hospodaření a organizace strany. I zde byla jeho nejbližší spolupracovnicí Barbora Snopková. Rovněž klíčová ministerská funkce byla, jak se všeobecně soudilo, přiřčena Svobodovi - jako vstřícný krok vůči Grossovým Středočechům.

Zeman, který nic neukradl, tráví důchod na Vysočině v objektu spíše historické než tržní ceny. Hybatelé daleko úspěšnější akce "špinavé ruce" dosahují mnohem většího hmotného blahobytu.

A tak se nemohu divit, že se mi na diskusním fóru mé vlastní internetové stránky posmívá kdosi pod průhledným pseudonymem Jan Vítězný, že jsem se svým protikorupčním tažením neuspěl. On je vysmátý. Oni jsou vysmátí. Přiznejme si to. Oni zvítězili. Nestačily by jim na to jen peníze a koupený vliv, nebýt těch, kteří se nechali koupit a nebýt mlčící většiny, která přestala chodit k volbám. Koho taky volit, když takoví jsou všude a objektivní informace nikde.

Ve dnech stého výročí narození Jana Wericha si připomeňme slova písně V+W: "Nikdo nikdy míti nemá nic za definitivní, neboť nikdy nikdo neví, co se může státi..."

Ale také si můžeme slovy hrdiny Kunderova "Žertu" připomenout hořkou skutečnost, že: "Optimismus páchne blbostí.".