Ovšem znovu: nebyla mezi premiérem a voliči včas vytvořena standardní komunikace o této věci a začalo se jednat až pod tlakem. A to už bývá obvykle pozdě a dělají se chyby. I naprosto banální pravda se musí dobře a hlavně včas argumentovat, pokud hrozí nebezpečí jejího zpochybňování. Některé "mediální pravdy" se musí argumentovat "pro sichr" předem, jiné průběžně - bez ohledu na cokoliv. Přes veškeré další atributy je to nakonec zejména dobré politikovo jméno a pověst jeho samého a jeho rodiny, co z něj dělá muže nebo ženu budoucnosti. A jestli to v české kotlině opravdu skřípe, tak právě v pověsti mužů její budoucnosti.

Za jednu z nejsmutnějších ukázek selhání komunikace však pokládám stažení reklamy se židem nebo Židem. Na rozdíl od té předchozí není odrazem čecháčkovství, ale čiší z ní chladný vítr, nesoucí pach osvětimských pecí, pogromů, holocaustu smíchaného s pachutí izraelského násilí na Palestincích a pokřivených výkladů pojmu vyvoleného národa a dozvuků sionismu. Reklama Mountfieldu, využívající archetypu židovského obchodníka, jak je známá z obrozenecké literatury 19. a 20. století, vadila představitelům pražské židovské obce i izraelskému velvyslanci. Ředitel Mountfieldu Ivan Drbohlav odmítl, že by postava žida usilujícího o slevu byla negativní. "Myšlenkou reklamy bylo ukázat nádhernou židovskou chytrost. Proto jsme se rozhodli pro postavu ortodoxního žida, který se chová jako dobrý obchodník," řekl Drbohlav. "Povídej mi, Trávníček, co to je ten trumf," vyzývá žid v reklamě, oblečen v kaftanu, s plnovousem a s pejzy. Na jednání s firmou Mountfield se velvyslanec Avnon podle The Prague Post vyslovil proti zobrazení "hamižného žida". Dnes si zakážeme legraci z židů, zítra postavíme mimo zákon vtipy o blondýnách.

Obešla mne hrůza z toho, že něco tak nevinného dokážeme tak podivně interpretovat, že si to skutečně zaslouží odstranění. Svět je totiž takový, že dokáže ono legendární zrcadlo nastavit tak, že to zobrazené je tak pokřivené, že jediným řešením je odstranění předmětu. Uznal to nakonec i osvícený manažer Mountfieldu, čímž možná pro firmu udělal tu nejlepší reklamu a dokonce zadarmo. Je mi to celé hrozně líto a pokládám to za velice tragický symbol doby. Pokud se totiž kolem jednoho problému nashromáždí tolik lží a vášní, že mezi nimi není místo na nevinnou anekdotu, pak už jde skutečně sranda stranou. Možná bychom se měli dobře kouknout kolem sebe, jestli náhodou nejde tak trochu i o nás o všechny.

Přes všechny rozdíly mají tyto dvě kauzy něco společného. Tím je absolutní nedostatek seriózní veřejné diskuse kolem věcí citlivých. Není na ni čas, ani prostor. Gross je buď náš upřímný, kudrnatý sympaťák nebo prachsprostě zkorumpovaný lump. A nebo obojí. Židi jsou hodní nebo zlí. A nebo obojí. Ale já bych chtěl diskusi o tom, jak umožnit mladému poslanci bezkonfliktní, poctivé získání bytu, anebo bych uvítal diskusi pro nás, kteří prostě jenom máme rádi lidi a kteří žida či Žida ani nepoznáme, takže ani nevíme, koho nebo co máme nenávidět, nebo čemu nebo komu máme fandit. Patřím prostě k těm, kteří nejsou svým založením apriorními fanoušky toho kterého politického klubu či té které rasy. Rád bych se ale dočkal i v politice co nejvíce takových pořadů, jako je třeba sportovní "Dohráno". No a kdyby zbylo ještě na pořad "Bude se hrát" nebo dokonce "Hraje se", umíral bych smířen. Děkuji předem!