21. 7. 2004
RSS backend
PDA verze
Čtěte Britské listy speciálně upravené pro vaše mobilní telefony a PDA
Reklama
Reklama
Celé vydání
Archiv vydání
Původní archiv

Autoři

Vzkaz redakci

OSBL
Tiráž

Britské listy

http://www.blisty.cz/
ISSN 1213-1792

Šéfredaktor:

Jan Čulík

Redaktor:

Karel Dolejší

Správa:

Michal Panoch, Jan Panoch

Grafický návrh:

Štěpán Kotrba

ISSN 1213-1792
deník o všem, o čem se v České republice příliš nemluví
21. 7. 2004

Stát, sociální ústavy a iniciativa jednotlivce

Kauza klecových lůžek v českých ústavech odkryla jeden podstatný, avšak dosud zanedbávaný problém. Podstatou celého problému není "nepřátelský postoj zahraničních institucí vůči České republice", ani "populismus neznalé britské spisovatelky". Je jím způsob, jak se systém českého sociálního zabezpečení staví k postiženým občanům. Referuje Jan Čulík.

Vysílalo se dne 20. července v pořadu Názory a argumenty rozhlasové stanice ČRo 6

Jde o rozdíl mezi státním paternalismem a přístupem k postiženým občanům k jako osobám svobodným, svéprávným a rovným nám ostatním. Jasně to ilustruje konkrétní příklad, vysvětlený v dopise Martiny Dostálové, která se obrátila na internetové Britské listy poté, co se podrobně zabývaly problémem klecových lůžek, s těmito slovy:

" Jsem matkou těžce tělesně postiženého dítěte, krásného pětiletého syna Jakuba. Jsem vděčná za tu mezinárodní ostudu. Chybí tam, ale ještě jeden aspekt. A to, proč vůbec tolik dětí v České republice v ústavech žije.

Pracovala jsem jako moderátorka, když se mi Kuba narodil. Od začátku to byl těžký a složitý případ. Nikdy jsem ani na vteřinu nepomyslela na to, že se své zodpovědnosti za jeho život zbavím tím, že se ho někam strčím.

Jsem tedy doma a starám se o něj. Je nádherný, komunikativní, veselý, A to i přesto že v pěti letech nesedí, nechodí, neleze, nemluví. Máme se moc rádi a život s ním je nesmírně náročný, ale fajn.

Co fajn rozhodně není, je podpora našeho státu. Jsem rozvedená, se synem jsme na životním minimu. Za péči o něj dostávám měsíčně 3 700 korun, nemám nárok na pečovatelku, výpomoc, nemám nárok na nic. Zachází se tu se mnou jako s asociálem a podivínem. Nechápu proč. Jsem zodpovědná a starám se o své dítě. Nikde jinde by se můj syn tak dobře neměl. Přestěhovali jsme se do Prahy, aby mohl navštěvovat vynikající speciální školku - Integrační centrum Zahrada, ale aby nemusel na internát. Kdo by v pěti letech chtěl dobrovolně na internát?

Bydlíme v garsonce s nájmem 7 000 korun, škola stojí téměř dva tisíce korun měsíčně, no a my žijeme z devíti tisíc.

Živí a šatí nás široká rodina, přátelé, občas se najdou sponzoři. Jsme vlastně žebráci - společnosti na obtíž. A já se ptám proč? Do šestadvaceti let jsem byla dobrým daňovým poplatníkem a teď jsem nepohodlnou matkou od plotny.

Upozorňuji na tento problém, kudy chodím. Píši dopisy a čekám na nový zákon. Nový zákon o sociálních službách se připravuje už přes deset let! A my žijeme každý den, Kuba roste a těžkne a není nám pomoci.

Ta situace se prostě musí změnit i za cenu mezinárodní ostudy. Mimochodem, píši paní Rowlingové, v České republice jsem zatím zastání nenašla.

Martina Dostálová, matka od plotny"

Martina Dostálová pak ve vysvětlování svého případu pokračovala:

Pokud zůstanete v České republice doma a staráte se o své postižené dítě, máte nárok na tzv. příspěvek v péči o osobu blízkou.Ten činí 3700 korun českých. Dalších 3500 korun českých si ze zákona smíte měsíčně přivydělat, přičemž platí podmínka, že Vaše předškolní dítě nesmí být ve stacionáři déle než 4 hodiny denně.

Ve chvíli, kdy se Vám podaří tuto částku navíc získat -- vydělat, máte ze zákona povinnost okamžitě ji nahlásit na úřadech, kde Vám vyplácejí státní soc. podporu a doplatek do životního minima. Zjednodušeně řečeno, co si vyděláte vlastní pílí abyste si přilepšili, okamžitě Vám seberou na dávkách. Jste tedy tam, kde jste byli předtím s tím rozdílem, že jste uštvaní. Pokud se Vám podaří vydělat větší částku než 3500 korun měsíčně, ztrácíte nárok na celý příspěvek v péči o osobu blízkou.

Ovšem ve chvíli kdy s dítětem skončíte neplánovaně v nemocnici , nemůžete tedy pokračovat v práci jste zákonitě okamžitě bez veškerých prostředků, neboť naběhnutí agendy zpět do systému sociálních dávek chvíli trvá.

Úspěšně jsem absolvovala konkurs na obsazení pozice moderátora v jednom nejmenovaném nově vznikajícím rádiu.Dostala jsem též pro mne velmi vhodný vysílací čas od desíti dopoledne do dvou hodin odpoledne.V praxi by to znamenalo odvést v osm dítě do spec. školky, a ve tři hodiny si ho poté vyzvednout.

Obnovila bych tedy živnostenský list -- v ten okamžik bych přišla o první dávku - doplatek do životního minima.

Dítě jsem ovšem potřebovala mít ve stacionáři déle než čtyři hodiny - konkrétně šest -- v tu chvíli okamžitě přicházíte o další dávku -- příspěvek v péči o osobu blízkou.

U pracujícího člověka se též okamžitě zvyšuje sazba za stacionář, nebo chcete li spec. školku, zhruba na dva a půl tisíce měsíčně.

V konečném důsledku aniž máte jistotu, že vyděláte jedinou korunu, už jste bez příjmů.

Díky "Příspěvku v péči o osobu blízkou" jsem nejlevnější pracovní silou v této republice Nikdo jiný než matka milující své dítě by na takové podmínky nikdy nepřistoupil. Když rozpočtete mojí odměnu od státu za péči vychází vám zhruba pět korun na hodinu. Čtyřiadvacet hodin denně, neboť nejsou v republice rovnoměrně rozložené vhodné stacionáře, bez možnosti odpočinku, bez možnosti být sám nemocný, bez možnosti zaplatit si a odjet na dovolenou, s výhledem důchodu, který je vypočítaný z minimální mzdy.....Toto je novodobé nevolnictví .

A teď z opačné strany. Pokud by moje dítě bylo v ústavu, stát by na jeho pobyt přispíval roční částkou zhruba 250 tisíc korun ročně. Není to trochu nepoměr? Komu fandí tento stát? Lidem zodpovědným, aktivním, pracovitým? Toto je dědictví komunistického systému, komunismus odešel, systém zůstal. A není vůle ho změnit. Tělesně postižení totiž nevolí, jejich matek si v České republice váží leda pár odborníků, kteří vidí, kam vede ústavní péče. Není jich mnoho. Pojem matka od plotny má velmi pejorativní nádech a my se divíme, že porodnost je mizivá."

Na dopis Martiny Dostálové se ozvalo několik dalších čtenářů s obdobnou zkušeností. Výtvarný kritik a malíř Jan Paul poukázal na to, že do téže pasti se dostává občan, pokud se doma stará o svého starého rodiče. Jan Paul se doma staral o svou matku. Cituji:

Také já jsem "nemohl" být nemocný, nemohl jet na dovolenou, ale o svoji maminku jsem se staral v tzv. péči o osobu blízkou "pouze" posledních pět let jejího života. Dožila se díky tomu úctyhodných 86 let, ale vím přesně, o čem autorka hovoří. Moje maminka alespoň seděla, mluvila, byla samostatná v základních úkonech a trochu pohyblivá s pomocí druhých lidí. Ti, kteří přijali morální odpovědnost a nedali své postižené dítě do ústavu, jsou ovšem státem trestáni dlouhodobě a to je nemravné.

Zmíním v této souvislosti ještě absurditu, v které jsem se já ocital pět let. Jsem umělec, tzv. osoba samostatně výdělečně činná a živím se výtvarnou činností. Když jsem se v roce 1999 rozhodl nenechat svoji maminku v ústavu (kde by se zcela jistě brzo zemřela) a vzal jsem si ji domů, musel jsem oficiálně zrušit svoji "živnost", pokud jsem chtěl dostávat oněch 3.700,- Kč.

Občas jsem se tak ale dostal do paradoxní situace, když jsem některým návštěvám musel vysvětlovat, že mé práce jsou neprodejné. Ač jsem se sebevíc snažil, stále nemohli pochopit proč. Jistě lze namítnout, že jsem svoji "živnost" rušit nemusel, ano, ale to by šlo pouze ve společnosti, kde jsou peníze rovnoměrně rozprostřené. Tedy i mezi ty, kteří dělají něco tak nepodstatného jako je umění a ještě se starají o svého rodiče a dvě děti. Ani mě tedy nenechal stát, abych si přilepšil. Tak mě napadá, že ani nevím, co to je doplatek do životního minima, asi jsem zapomněl o něj požádat a tak třeba zbude těm, kteří ho ještě víc potřebují. Zítra si jdu beztak obnovit svoji "živnost", ponížení skončilo, zapomeňte!

Maminka Jana Paula nedávno zemřela.

Není sporu o tom, že péče, kterou mohou poskytovat postiženým osobám jejich vlastní příbuzní v domácnosti, je daleko kvalitnější, než jaké se jim může dostat ve státních ústavech, pokud ovšem jim stát pro to vytvoří příslušné zázemí. Taková péče by byla nejen kvalitnější, ale i pro stát levnější, než udržování postižených osob v ústavech. Je možno doufat, že dojde ke změně a dlouho odkládaný zákon o sociální péči bude konečně schválen?

                 
Obsah vydání       21. 7. 2004
21. 7. 2004 Kdo přiměje český tisk, aby se omluvil za lži publikované před válkou?
21. 7. 2004 Jak stát dělá překážky i dětem postižených rodičů Jan  Paul
21. 7. 2004 Koaliční mechanismy spolupráce Štěpán  Kotrba
21. 7. 2004 Předseda je mrtev, ať žije předseda! Jan  Sýkora
21. 7. 2004 Kterak se v Šišově trezoru na NBÚ objevily materiály o Kavanovi, jak se na to přišlo a co z toho nakonec vzešlo Štěpán  Kotrba
21. 7. 2004 Dobrý český film a jeho americký vzor Petr  Šafařík
20. 7. 2004 BBC by neměla být financována jen z koncesionářských poplatků
21. 7. 2004 British Telecom blokuje denně 23 000 pokusů připojit se na stránky s dětskou pornografií
21. 7. 2004 Ruská podoba léta Oskar  Krejčí
21. 7. 2004 Zelení mloci útočí Ivan  Brezina
21. 7. 2004 Stát, sociální ústavy a iniciativa jednotlivce Jan  Čulík
21. 7. 2004 Šťastný život a správná metodologie vědy Stanislav  Heczko
21. 7. 2004 Novo, Novo, kam až má sahat tvůj kouzelný proutek? Miloš  Dokulil
21. 7. 2004 Proč se musí na vydání občanky čekat 30 dnů? Anna  Jančaříková
20. 7. 2004 Iráčtí teroristé vypsali odměnu 200 tisíc jordánských dinárů na hlavu iráckého ministerského předsedy Miloš  Kaláb
20. 7. 2004 Jan Kopeček o údajné škodlivosti geneticky modifikovaných potravin jen blufuje Ivan  Brezina
20. 7. 2004 Český systém ústavní a sociální péče se musí změnit Jan  Čulík
20. 7. 2004 Systematické znásilňování žen je v Súdánu používáno jako zbraň v etnické válce
20. 7. 2004 Irácká vláda se obrací ke svým nepřátelům s výzvou o spolupráci Miloš  Kaláb
20. 7. 2004 Pacienti v klecích mají být po protestu Rowlingové propuštěni
19. 7. 2004 Kterak zahnat ústavního činitele do kouta Zdeněk  Jemelík
16. 7. 2004 Kultura a vojenská technika aneb filosoficky o střetu evolučních systémů Jan  Sýkora
20. 7. 2004 Když jsem šel z hub Jaroslav  Pour
1. 7. 2004 Hospodaření OSBL za červen 2004
18. 6. 2004 Inzerujte v Britských listech
22. 11. 2003 Adresy redakce
29. 12. 2003 Nenechte si ujít: nový knižní výbor z Britských listů
17. 6. 2004 Provizorní umístění starých archivů

Redakční výběr nejzajímavějších článků z poslední doby RSS 2.0      Historie >
21. 7. 2004 Jak stát dělá překážky i dětem postižených rodičů Jan  Paul
21. 7. 2004 Šťastný život a správná metodologie vědy Stanislav  Heczko
21. 7. 2004 Zelení mloci útočí Ivan  Brezina
21. 7. 2004 Kterak se v Šišově trezoru na NBÚ objevily materiály o Kavanovi, jak se na to přišlo a co z toho nakonec vzešlo Štěpán  Kotrba
21. 7. 2004 Dobrý český film a jeho americký vzor Petr  Šafařík
21. 7. 2004 Předseda je mrtev, ať žije předseda! Jan  Sýkora
21. 7. 2004 Kdo přiměje český tisk, aby se omluvil za lži publikované před válkou?   
21. 7. 2004 Stát, sociální ústavy a iniciativa jednotlivce Jan  Čulík
20. 7. 2004 Český systém ústavní a sociální péče se musí změnit Jan  Čulík
20. 7. 2004 Pacienti v klecích mají být po protestu Rowlingové propuštěni   
19. 7. 2004 Kterak zahnat ústavního činitele do kouta Zdeněk  Jemelík
19. 7. 2004 Jak stát dělá překážky rodičům postižených dětí Martina  Dostálová
18. 7. 2004 ÚVV ČSSD: Šéfe, já to beru... Štěpán  Kotrba
17. 7. 2004 Proč je dobré zrušit klece Bohumil  Kartous
17. 7. 2004 Enron: Věřitelům méně než 20%, investorům vůbec nic Miloš  Kaláb

Klecová lůžka RSS 2.0      Historie >
21. 7. 2004 Jak stát dělá překážky i dětem postižených rodičů Jan  Paul
21. 7. 2004 Stát, sociální ústavy a iniciativa jednotlivce Jan  Čulík
20. 7. 2004 Český systém ústavní a sociální péče se musí změnit Jan  Čulík
20. 7. 2004 Pacienti v klecích mají být po protestu Rowlingové propuštěni   
19. 7. 2004 Jak stát dělá překážky rodičům postižených dětí Martina  Dostálová
17. 7. 2004 Proč je dobré zrušit klece Bohumil  Kartous
16. 7. 2004 Mezinárodní lidskoprávní organizace kritizují Václava Klause   
15. 7. 2004 Václav Klaus: "Ať si imperialisté zuří..." Jan  Čulík
15. 7. 2004 "Podivín", který se stará o své invalidní dítě Martina  Dostálová
8. 7. 2004 Čech v kleci   
17. 6. 2004 Týdeník Sunday Times se nebude omlouvat Jan  Čulík
15. 6. 2004 Není pravda, že MPSV nechce klecová lůžka zakázat   
14. 6. 2004 Středověké mučení českých dětí   
27. 5. 2004 ČR a lidská práva: stále vážné nedostatky