|
19. 3. 2004
Vysílání médií je velmi vzdáleno zdejší každodennostiReakce na článek Jana Čulíka Jak žijí obyčejní lidé. Jsem ze Severní Moravy a stýkám se s lidmi s lidmi z Prahy, Mladé Boleslavi, Liberce a Brna, píše jeden čtenář, jehož totožnost je redakci známa. Zvláště v Praze a Boleslavi se lidem daří dobře a před nimi téměř nelze připomínat nic negativního z budování reálného kapitalismu. V regionech je situace neporovnatelně horší. Mezi lidmi je strach ze ztráty zaměstnání. V Ostravě připadá na jedno volné místo 40 nebo dokonce 50 uchazečů o práci. Vybídnutí k hledání práce zní pro tyto lidi jako špatný vtip. Stěhování se od rodiny za prací do Prahy vede nejspíše k jejímu rozpadu nebo je dobrou radou jen pro svobodné. Každý nemá předpoklady se stát podnikatelem. Podnikatel bez zaměstnance je ostatně něco nelogického. |
|
Oba jsme zaměstnanci univerzity, což nám zaručuje jistotu zaměstnání. Stýkáme se s lidmi, kteří jsou nadprůměrně zajištěni. Nemyslím velkým množstvím peněz, ale stálostí příjmu. To, co si myslí lidé v běžném zaměstnání, ani nevíte, protože je skoro nepotkáte. Ti nemohou sledovat denně internet a nepíší do diskusních for. Usuzovat na život lidí zde podle výlevů nějakých znuděných uživatelů internetu je falešné. Ani hospoda není to pravé místo, kde se dozvíte pravdu. Abyste poznal, co se zde děje, to byste se musel nechat někde na delší dobu zaměstnat. Třeba do supermarketu k plnění regálů nebo někde na stavbu jako dělník. Máte pravdu, že vysílání televize a rozhlasu je velmi vzdáleno zdejší každodennosti. |
